„Řazení na fotce mohlo být spontánní." Bývalý protokolář Forejt vysvětluje záhady summitu NATO
Společná fotka státníků před večeří lídrů na summitu NATO v Ankaře obletěla svět. Českému publiku ale možná utkvěla víc než jiným — premiér Andrej Babiš a prezident Petr Pavel na ní stojí každý na jiném konci. Náhoda, nebo záměr? A jak vlastně funguje protokol na takových akcích? Zeptali jsme se bývalého hradního protokoláře Jindřicha Forejta.
Na společné fotografii před večeří stojí premiér Babiš a prezident Pavel každý na jiném konci. Je to výsledek jejich sporu, nebo je za tím něco jiného?
Díval jsem se schválně na instagramu na video, jak státnící přicházejí z budovy na schodiště. A nevšiml jsem si tam žádných klasických pomůcek — nalepených vlaječek na zemi, které říkají, kde se má kdo postavit. Nikdo se nedíval po někom, aby mu řekl, kam si má stoupnout. Takže já se možná budu klonit k revolučnímu názoru, ale myslím si, že to řazení mohlo být velmi spontánní.
To je neobvyklé?
Velmi. Obvykle jsou na zemi nalepené značky — vlaječky nebo zlatá kolečka. Každý přesně ví, kam si má stoupnout. Tady jsem nic takového nezaregistroval. Zajímavé je i to, že uprostřed první řady nestál hostitel – turecký prezident Recep Erdogan, ale Donald Trump, to je protokolárně taktéž nelogické. Hostitel má být uprostřed a po jeho pravici má stát nejvýznamnější host.
Takže Babiš a Pavel na opačných koncích nemusí být žádný manifest jejich nevraživosti?
Přesně tak. Záleží na klíči řazení, pokud tedy nějaké bylo. Může se jet podle anglické abecedy, francouzské abecedy, seniority, délky v úřadě… Klíčů je několik. A kdybychom je použili, stejně by asi nestáli vedle sebe.
A jak se určuje zasedací pořádek u večeře? Mohou si státníci říct, kde chtějí sedět?
To sice přání určitě má každý z hostů spousty, ale kdyby se to začalo řešit individuálně, ještě by doteď neseděli u jídla. Zohledňuje se hlavně jazyk, aby státník nemusel sedět celou večeři s tlumočníkem. Jinak se to řadí podle seniority nebo abecedy. Hostitel sedí uprostřed s pohledem do místnosti a ostatní se řadí vlevo a vpravo od něj.
Oba zástupci z české delegace u večeře neseděli vedle sebe. Babiš byl se Zelenským a jeho ženou Olenou, Pavel měl společnost chorvatské hlavy státu a belgického premiéra. Je to výsledek protokolu, nebo politiky?
Obojí může hrát roli. Zohledňuje se i to, aby si státníci měli co říct, třeba jsou ze stejného regionu nebo se znají. Zvláště když jsou přítomny manželky, musí to mít i společenskou formu. Ale individuální přání nejsou, to by bylo nereálné.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prý nedostal menu v ukrajinštině, ale v bulharštině. Jak je to možné?
Mě to taky překvapilo, když jsem to slyšel. Je to samozřejmě zdvořilost dát každému hostovi menu v jeho jazyce. Při tak velkém multilaterálním summitu se to dělat nemusí, tam se většinou volí angličtina nebo francouzština. Ale pokud se to dělá, mělo by to být správně. Bulharština a ukrajinština jsou přece jen dost rozdílné jazyky, i když obě píší cyrilicí.
Existuje nějaká kuriózní historka z protokolu z minulých summitů?
Musím říct tu o jídle. Večeře na summitech totiž občas trvají do brzkých ranních hodin a hlavy států mají hlad jako každý jiný. Nejslavnější výstup má na kontě britský expremiér John Major, velký milovník hamburgerů. Na jednom nočním zasedání Evropské rady vstal a poslal své lidi nakoupit burgery pro celou britskou delegaci. Ostatní potom pochopitelně nesmírně záviděli.






















NATO je plné politiků, dobrých, průměrných i politických nul, ale rozviečík je tam jen jeden. Ten z Hradu.