Bizarní loučení s Jakešem (†97): KSČM tasila Havla a jeho lavičku. Gazdík „symbol prohnilosti“
Bývalý generální tajemník KSČ Miloš Jakeš (†97) zemřel. O jeho úterním pohřbu v motolském krematoriu informovala CNN Prima News. Na sociálních sítích lidé prokazovali čest jeho památce, a to i přesto, že si podle řady z nich velkou úctu spíše nezaslouží. Poslanec a bývalý šéf STAN Petr Gazdík (STAN) označil Jakeše za symbol prohnilosti. Vyškovská KSČM na rozloučenou vytáhla Václava Havla i Jakešovy oblíbené švestkové knedlíky. „Snad už sedíš v lepším světě bez hladu, bídy a rozdílů,“ napsala.
CNN Prima News v úterý potvrdila spekulace o smrti Milouše Jakeše. S odkázáním na dva zdroje televize uvedla, že měl Jakeš v úterý pohřeb v motolském krematoriu, což nakonec potvrdila i pohřební služba. Reakce veřejnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco někteří uživatelé se krotí a přejí Jakešovi poklidnou cestu na druhý břeh, najdou se i nenávistné komentáře.
Památku pak uctil i politik Josef Skála (KSČM). „Dožil se krásného věku a do posledních roků bránil svoje krédo a bránil ho statečně. Čest jeho památce,“ uvedl pro iRozhlas. „Nebyl ani táborový řečník, ani politický stratég, ale byl to člověk nepochybně čestný, pracovitý a skromný,“ dodal.
Jakeš na Havlově lavičce
Svérázně se s Jakešem loučí vyškovská buňka KSČM. „Milouši, DĚKUJEME! Snad už sedíš v lepším světě bez hladu, bídy a rozdílů. A snad si u toho dáváš i oblíbené švestkové knedlíky,“ napsala na facebooku. „Historie ještě neřekla poslední slovo a jednou budeš oceněn,“ věří vyškovští komunisté.
Ke svému vzkazu pak přidali i koláž s Jakešem a zesnulým exprezidentem Václavem Havlem. Na snímku z roku 2019 je vedle Jakeše místo Havla již jen prázdá Havlova lavička, na které si komunistický papaláš poseděl před rokem na Praze 6 a údajně se měl zhrozit z toho, kolik tyto lavičky stojí. „Když se Jakeš dozvěděl, kolik lavička stála daňové poplatníky, udělalo se mu nevolno,“ tvrdil tehdy zdroj Blesku. Lavičku Ferdinanda Vaňka odhalila Praha 6 v prosinci 2017 před Národní technickou knihovnou. Stála 500 tisíc korun.
O Havlovi svého času mluvil Jakeš i při legendárním projevu na Červeném Hrádku, kde zmiňoval třeba „milou holku“ Hanu Zagorovou. „Pokud jde o Havla, my si myslíme, že spíš je třeba víc mlčet v té otázce, poněvadž Havla oni si vybrali jako toho praporečníka. Čím víc my ho budeme mlít a čím víc my ho budeme pronásledovat, tak tím větším hrdinou on bude. Západ z Havla by chtěl udělat polskýho Walesu, to je jejich cíl, to je jejich cíl, prostě tohleto,“ říkal Jakeš v dnes již legendárním proslovu. I na něj je po jeho smrti vzpomínáno.
„No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další. Ne šest set, milion, dva miliony berou, Jandové a jiní, každý rok,“ stěžoval si tehdy Jakeš.
Gazdík: Symbol prohnilosti
„Milouš Jakeš se svým tragikomickým projevem stal symbolem prohnilosti a komunistického papalášství. Málokoho by napadlo, že v den jeho pohřbu bude na nejvyšších místech tragikomické blábolení a papalášství běžné....,“ komentoval také smrt bývalého generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše na twitteru bývalý předseda STAN Petr Gazdík.
Smrt okomentoval i mluvčí prezidentské kanceláře Jiří Ovčáček. „Když nemůžeme o zemřelém mluvit hezky, raději o něm mlčme, soudit ho teď už bude někdo jiný.”
“Když nemůžeme o zemřelém mluvit hezky, raději o něm mlčme, soudit ho teď už bude někdo jiný.”
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) July 14, 2020
Miroslav Kalousek
Osobně se domnívám, že nic více není nutno k tomuto vyjádření pokory před Soudcem dodávat.
Na Jakeše zavzpomínal i předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. „Tento představitel totalitního komunistického režimu spoluodpovědný za jeho zvěrstva už dnes ví o Bohu více než všichni teologové světa. A tak věčné odpočinutí dej mu Pane,“ uvedl.
Pohřeb v tajnosti
Pohřeb držela v tajnosti ochranka i přítomní hosté. Podle CNN ale smrt Jakeše potvrdila pohřební služba. „Chtěli, aby rozloučení proběhlo v klidu, a ne jako při úmrtí jeho manželky. Kdy reportéři, redaktoři tam cvakali foťákama, bouchali do výlohy a někteří ještě vykřikovali nějaká hesla,“ uvedl zaměstnanec služby.
Jakeš jako mladík z chudé rodiny začal v patnácti letech pracovat jako montér v Baťových závodech ve Zlíně - samozřejmě ještě před tím, než ho pak jeho komunističtí kolegové přejmenovali na Gottwaldov. Ve dvaadvaceti absolvoval s vyznamenáním Vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou a rovnou po škole vstoupil do KSČ, kde se hned stal funkcionářem Československého svazu mládeže.
Komunistická kariéra se mu rýsovala v národních výborech, předsedou jednotného národního výboru (funkce, která nahradila starosty - předsedové však nebyli demokraticky volení - pozn. red.) byl pak ve svých osmadvaceti právě v Gottwaldově. To bylo dva roky poté, co už komunisté v Česku převzali moc.
Jakešův nástup do čela KSČ, kde poněkud překvapivě vystřídal normalizačního šéfa komunistů a prezidenta Gustáva Husáka, byl podle historiků spíše výsledkem vnitrostranických her a měl zabránit, aby se k moci dostal tehdejší předseda federální vlády Lubomír Štrougal. V čele strany vydržel do listopadových událostí roku 1989, kdy skončil mocenský monopol komunistů a byl Miloš Jakeš donucen svoji funkci opustit. V prosinci 1989 byl pak dokonce z komunistické strany vyloučen.
„Plně odmítám politickou odpovědnost za události 17. listopadu 1989, neboť politické rozhodnutí znělo, aby pořádkové síly proti účastníkům demonstrace nezasahovaly. Jakékoliv jiné tvrzení je nepravdivé a sleduje politické záměry,“ řekl v prosinci 1989 Jakeš, který přes své mocenské postavení byl často terčem vtipů. Zejména poté, co se na veřejnost i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa dostal v létě 1989 jeho projev před stranickými funkcionáři v Červeném Hrádku na Plzeňsku.
Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný Jakešův projev byl pro Čechy i Slováky signálem, že režim není tak silný, jak se tváří při rozhánění demonstrací. „No, tak řekněme, paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no, ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok,“ vykládal třeba generální tajemník o populární zpěvačce, která podepsala petici Několik vět. A shrnul i takzvanou přestavbu: „To není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná.“
Souhlas.