Kylián pro tuto příležitost vybral čtyři svá díla - Žalmová symfonie, Bella Figura, Petite Mort a Šest tanců. Jsou průřezem jeho padesátileté tvůrčí kariéry. Národní divadlo také od ode dneška hostí multimediální výstavu Celebrating Kylián!, kterou mohou lidé navštívit v budově B na náměstí Václava Havla do 21. října.

Dnešní premiéru mohli sledovat i diváci České televize, která ji vysílala v přímém přenosu, ale také ti, kdo se zastavili na náměstí Václava Havla. Na venkovní obrazovce se od 18:30 promítaly ukázky z tvorby Jiřího Kyliána, po 20:00 začal živý přenos z divadla.

Čtyři choreografie spojuje jemná poetika, velký choreografův cit pro hudbu, kreativita i vynalézavost v oblasti pohybového slovníku. Kromě tanečníků Baletu ND se diváci mohou těšit v rámci Žalmové symfonie na interpretaci Stravinského hudby orchestrem a operním sborem ND.

"Žalmová symfonie je 40 let stará, ale byla to stěžejní choreografie naší skupiny, byla v ní polovička mého souboru, tanečníci stojí na jevišti od začátku do konce, musí se na sebe spolehnout, musí spolu dýchat, běhat, zvedat se a spolu padat. Stmelí to ten ansámbl," řekl Kylián před premiérou k výběru prvního z děl.

Bella Figura je podle něj o tom, kdy představení začíná a končí. Nabízí tak metaforu k úvahám o počátku a konci lidského života. Důmyslně se v ní pracuje s oponou, která má více než jindy scénografickou funkci, a dává vyznít kráse těl tanečníků i neobvykle užitých kostýmů.

"La Petite Mort je docela senzuální záležitost. Petite Mort znamená ve francouzštině orgasmus, který nám částečně připomíná smrt. Když potenciálně plodíme nový život, tak už víme, že jednou zhasne. A Šest tanců od Mozarta? To je normální sranda," říká k dílu, ve kterém tanečníci s jemnou nadsázkou ztvárňují Mozartovu lehkou hudbu a dobové manýry či oblékání.

Kylián, člen Francouzské akademie, která kvůli němu navrhla novou kategorii choreografie, odešel koncem 60. let z Československa. Stipendium na Královské baletní škole v Londýně znamenalo klíčové setkání s choreografem Johnem Crankem, který mu nabídl angažmá ve Stuttgartském baletu. V roce 1975 přijal nabídku na umělecké spoluvedení Nizozemského tanečního divadla v Haagu. V roce 1978 byl po úspěchu baletu Sinfonietta jmenován jeho uměleckým ředitelem. Žalmová symfonie, jeho druhý počin této éry, kterou dnes vidělo pražské publikum, vynesl souboru mezinárodní věhlas.