Vychází totiž z deníků tohoto pětadevadesátiletého spisovatele a cestovatele, který byl podle vlastních slov "počat za Habsburků a narodil se v pátém měsíci existence Československé republiky". Především díky nim mohl s Jiřím Hanzelkou vydat tolik cestopisných knih. Přitom na stránce prvního deníku z roku 1926 je dnes už neříkající záznam osmiletého kluka: že "Emil Vacík je vůl".

Dnešní premiéru snímku v pražském kině Lucerna ozvláštní přítomnost původní vozu Tatra 87, s nímž se oba cestovatelé, tehdy jako obchodní zástupci automobilky, vydali v roce 1947 na první cestu. Trvala tři a půl roku a v Africe a Jižní Americe najeli 61.367 kilometrů.

Vůz byl dnes ráno převezen z Národního technického muzea, v jehož dopravní hale je trvale vystaven. Nejel po vlastní ose a už vykládání z nákladního auta a přemístění do pasáže Lucerna bylo napínavé. Mnohem více adrenalinu s ním však tehdy určitě zažili Hanzelka se Zikmundem. Jeden okamžik připomíná schránka spolujezdce - to když revolver jednoho z nich při manipulaci náhodně vystřelil. Otisk kulky je dodnes potvrzením autentičnosti vozu, jehož cena je nedozírná. Byl prohlášen za národní kulturní památku.

Režisér Horký ve filmu využil spoustu fotografií i úryvků z původních filmů Hanzelky a Zikmunda, zařadil i rodinné záběry včetně těch týkajících se prvně jmenovaného. Jiří Hanzelka zemřel po dlouhé nemoci v roce 2003. "Ani jsme mu nemohl jít na pohřeb, byl jsem právě v nemocnici. Dodnes ho vidím - i s jeho gesty," podotkl jeho spolucestovatel. Diváci se například dozví, že vůbec poprvé se spatřili na Vysoké škole obchodní v Praze; setkání tak nevýznamné, že si ho systematik Zikmund ani nezapsal do deníku. Nicméně už tam se prý rozhodli, že se po válce spolu vydají na cesty. Na té první jejich přičiněním 28. ledna 1948 poprvé zavlála československá vlajka na Kilimandžáru. Únor, který doma vše změnil, strávili mezi Pygmeji.

V roce 1959 oba vyrazili do Asie, jejich cesta trvala dokonce přes pět let. Na velvyslanectví v Tokiu oba vyplnili přihlášku do KSČ, z níž byli po srpnu 1968 vyloučeni. Jejich publikace byly vyřazeny z knihoven a Hanzelka dělal zahradníka na Petříně. "V důsledku toho jsem ale získal čas na uspořádání svého archivu, začal jsem pátrat po svých předcích a dostal jsem se až k Bílé hoře," komentuje to z plátna Zikmund. Setkával se i s disidenty, především Ludvíkem Vaculíkem. A když k němu tehdy jel na návštěvu Václav Havel, museli mu prý poradit všudypřítomní estébáci, jak se k němu dostane.

Miroslav Zikmund dodnes píše na psacím stroji, počítač nemá. "Můj syn trpí jinou posedlostí - miluje železnice," říká z plátna a svůj život pokládá ze přesný součet náhod. Před filmovou kamerou nahlédl i do útlé hromádky záznamů, které na něj vedla StB.

Snímek Století Miroslava Zikmunda tak přibližuje skutečný příběh těchto legendárních cestovatelů. Spojilo je 111.000 kilometrů cest, 6,5 milionu prodaných knih v jedenácti jazycích, čtyři celovečerní filmy, 147 snímků dokumentárních a přátelství přetrvávající i po smrti.