RECENZE: Návrat Ďábel nosí Pradu 2? Miranda změkla, móda kolísá. Má to pořád šťávu?
Návrat do světa módy a médií po letech nepůsobí jako laciné ždímání úspěšné značky, ale spíš jako přirozené pokračování životních příběhů, které mezitím dozrály – stejně jako jejich hrdinky.
Největší devizou filmu je právě posun postav. Miranda Priestly (Meryl Streep) už není tou bezohlednou šéfredaktorkou, jakou si ji pamatujeme z prvního dílu. A je dobře, že není. Tehdy její chování působilo až toxicky. Dnes by už v takové podobě jednoduše neobstálo. Film to reflektuje nenásilně, třeba skrze její asistentku, která jí otevřeně nastavuje hranice a připomíná, že dnešní pracovní prostředí má jiná pravidla. Tenhle střet generací funguje přirozeně a často i s lehkým humorem.
Svěží energie ze seriálů
Příjemným bonusem je omlazení obsazení – objevují se tváře známé ze seriálů jako Sexuální výchova (Sex Education) nebo Holky z vejšky (The Sex Lives of College Girls), což filmu dodává svěží energii, aniž by tlačil na pilu.
Zároveň potěší, že film ukazuje moderní redakci bez zbytečné křeče. Ano, je tu generační obměna i větší diverzita, ale není to křečovité ani prvoplánové. Spíš jde o přirozený obraz současnosti, který nepřebíjí samotný příběh.
Zmrazení vajíček a stejné hodnoty
Velmi silná zůstává i Andrea Sachs (Anne Hathaway). Její vývoj dává smysl, pořád je to ambiciózní žena s jasnými hodnotami, která si jde za svým, ale zároveň už ví, kde jsou její hranice. Jako divák se s ní snadno ztotožníte, obzvlášť pokud máte zkušenost s mediálním prostředím. I drobné detaily, jako zmínka o zmrazení vajíček, působí překvapivě civilně a reflektují možnosti, které dnešní generace žen má.
Co se týče módy, tady přichází trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jsou momenty, které berou dech, například ikonické červené šaty z plakátu nebo návraty k estetice Dior, která znovu čerpá z tradičních střihů, jsou radostí sledovat. Na druhé straně některé modely Mirandy tentokrát spíš zklamou. Občas působí až překombinovaně a ztrácejí eleganci, kterou měla její garderoba dřív.
Svěží inspirace a kombinace vzorů
Naopak příjemným překvapením je Nigel Kipling (Stanley Tucci). Jeho styling je hravý, odvážný a místy až nečekaně experimentální, třeba kombinace několika vzorů, které by na papíře nedávaly smysl, na něm fungují skvěle. Je to přesně ten typ módní inspirace, který vás donutí vystoupit z vlastní komfortní zóny.
Celkově je Ďábel nosí Pradu 2 filmem, který nestaví jen na nostalgii, ale snaží se reflektovat změny ve společnosti, pracovním prostředí i osobních prioritách. Ne všechno funguje na sto procent, ale když ano, má to styl, a hlavně smysl.
Herecká elita nezklamala
Křehká, roztomilá a sarkastická Emily Blunt
Emily Blunt v roli Emily je jedním z nejpříjemnějších překvapení filmu. Na první pohled působí roztomile a trochu křehce, ale zároveň v sobě má ostře sarkastický, intrikánský tón, který dokonale zapadá do drsného módního prostředí.
Postupně ale ukazuje i jemnější, lidštější stránku, která její postavu obměkčuje a dává jí větší hloubku. V závěru pak překvapí tím, jak dokáže balancovat mezi ambicí a empatií, což z ní dělá mnohem komplexnější postavu, než by se na začátku mohlo zdát.
Lidštější, ale občas stále chladná Meryl Streep
Meryl Streep opět podává nezapomenutelný herecký výkon, v němž s lehkostí zvládá širokou škálu emocí a potvrzuje svůj mimořádný talent.
Oproti prvnímu dílu však její postava prochází jemným posunem – působí přístupněji a místy i lidštěji, aniž by ztratila svou typickou autoritu a chladnou eleganci. Tento vývoj jí dodává novou vrstvu a ukazuje, že i za pevnou fasádou Mirandy Priestly se může skrývat o něco měkčí tvář.
Přirozená a empatická Anne Hathaway
Anne Hathaway v roli Andy si udržuje přesně tu energii, kvůli které si ji diváci oblíbili už v prvním filmu – je přirozená, empatická a zároveň v sobě má vnitřní sílu, která ji posouvá dopředu i v náročném prostředí módního světa.
Její herecký projev stojí na široké škále emocí, které dokáže velmi uvěřitelně střídat, aniž by působila přehnaně nebo nepřirozeně. Zajímavostí také je, že časopis People ji v minulosti zařadil mezi nejkrásnější ženy světa ve svém žebříčku „Most Beautiful People“ (2006), což jen podtrhuje její dlouhodobý status jedné z výrazných hollywoodských tváří.
V pokračování se její postava výrazně neproměňuje, což ale působí logicky – Andy zůstává věrná svému nastavení a právě tato konzistence dává příběhu stabilní bod, o který se může celý děj opřít.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.