Nová série Extraktorů připomněla děsivý únos Čechů v Libanonu! 199 dnů pekla kvůli obchodníkovi se zbraněmi?!

Fajád | ČTK

K únosu pětice Čechů došlo v polovině července roku 2015 v Libanonu v údolí Bikáa, poblíž syrské hranice. Skupina cestovala s místním taxikářem, později se ukázalo, že šlo o Fajádova bratra. Automobil značky Kia se našel za rozbřesku 300 metrů od vojenského stanoviště u města Kafraja. Na zmizení osob upozornil otec taxikáře, protože jeho syn v noci nedorazil domů. V autě byly nalezeny české a libanonské peníze, eura, tři videokamery a pasy.

Brzy vyšlo najevo, že se nejednalo o skupinu běžných turistů, ale každý ze skupiny jel zřejmě do země za specifickým účelem. Ani jeden z mužů nebyl v zemi poprvé. V médiích se začaly šířit zvěsti, že únos Čechů souvisí se zatčením Libanonce Alího Fajáda.

Policie ho zadržela 5. dubna 2014 během schůzky v luxusním hotelu Sheraton v Praze na základě amerického zatykače společně s dvojicí obchodníků s drogami Faouzim Jaberem a Chálidem Marabím. Obchodník se zbraněmi Fajád, který měl být údajně od roku 2001 utajovaným informátorem libanonské rozvědky, byl podle Američanů napojený na teroristickou skupinu Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, které chtěl dodat zbraně. Po zatčení měla být trojice vydána do USA, kde jim hrozilo až doživotí.

Advokát Jan Š. s bratrem svého klienta a řidičem Saíbem Munírem Taánrm. | Dailystar.com

Jedním z unesených byl advokát Jan Švarc, který v Česku zastupoval právě Fajáda. Do Libanonu odletěl, aby tam našel důkazy o Fajádově nevině. Krátce před cestou údajně od Fajádovy rodiny převzal 200 tisíc amerických dolarů (tehdy to bylo v přepočtu téměř 5 milionů korun, pozn. red.). 

„Součástí té cesty byly takové aktivity, které měly klientovi pomoct. Přál si je, nebylo to nic protizákonného a já byl podle etických předpisů advokátní komory povinen to udělat. Zvlášť, když byl klient ochoten tu cestu zaplatit,“ řekl později Švarc Seznam Zprávám. Byl prý přesvědčen, že cesta je bezpečná a nic se jim nestane. Důvodem, proč si byl tak jistý, byla přítomnost vojenského zpravodaje Martina Psíka, který byl dalším z unesených. Švarc tvrdil, že by Fajád mohl být pro Česko zpravodajsky velmi prospěšný, a proto požádal o pomoc Vojenské zpravodajství. Objevila se také informace, že Psík měl v Libanonu získávat informace mimo jiné v souvislosti s případem českého občana Pavla Hrůzy, který byl předtím unesen v Libyi.

Adam Homsi po návratu do Česka poprvé promluvil. Ve Studiu Blesk prozradil detaily o velitelích únosců i o podmínkách, v jakých musel téměř 7 měsíců žít. | Blesk / Robert Klejch

Unesen byl také Adam Homsi, který působil jako Fajádův tlumočník, a dvojice novinářů z regionální Jindřichohradecké televize Pavel Kofroň a Miroslav Dobeš. Důvody jejich účasti na cestě jsou rovněž dodnes poněkud nejasné. Novináři tvrdí, že obdrželi nabídku od Jana Bindera (tehdejšího asistenta místopředsedy Poslanecké sněmovny z KDU-ČSL, pozn. red.). 

„Volal kolegovi Dobešovi, jestli jsme schopní a ochotní do dvou dnů se sbalit a jet na cestu. Jeho známý pan Švarc tam jel točit tiskovku a věci okolo pana Fajáda a další pořady o syrských uprchlících. Měli jsme jet i do Sýrie za prezidentem Asadem,“ popsal Kofroň pro iDnes s tím, že byli osloveni, protože původně domluvený novinář dva dny před odjezdem zkolaboval. Důvodem, proč souhlasili, bylo údajně právě setkání s Asadem. Uvedl, že poprvé natočili pár rozhovorů s Fajádovou rodinou a uprchlické tábory, ale návštěva Sýrie se nestihla, proto se vrátili domů a za nějaký čas do země odcestovali znovu. Právě cestou na schůzku se syrskou opozicí k únosu došlo. 

V Libanonu našli opuštěný vůz s českými pasy! (ilustrační foto) | Profimedia

Kdo skupinu unesl, zůstává dodnes pro veřejnost záhadou. „Nebyli to žádní magoři, maniaci, fanatici,“ řekl Kofroň o únoscích s tím, že mluvili stylem, že oni jsou jen ti, co je unesli, a o jejich osudu rozhoduje jakési záhadné „vedení“. Podle něj byli dobře organizovaní a únos měl jednoznačný cíl. Objevily se také teorie, že za únosem stojí přímo Fajádovi lidé, i že Švarc o únosu dopředu věděl. Kofroň iDnesu řekl, že ani jedna z verzí mu nepřipadá pravděpodobná. Obě teorie odmítl také Švarc. „Jsem přesvědčen, že to opravdu nebyla banda Pepíků, kteří někde sebrali kalašnikovy, ale byla to skupina, která věděla, co dělá a proč to dělá. Ovšem co to bylo za skupinu, to nám asi do smrti zůstane utajeno,“ řekl v minulosti Blesku Dobeš.

Únosci drželi Čechy prý hned na několika místech. Podle Dobeše je často stěhovali, aby je nikdo nevypátral. „Ale vždycky jsme byli všichni v jedné místnosti, ta měla zaslepená okna, byla v podstatě hermeticky uzavřená. Kondenzát z dechu se srážel na zdech, kapal nám na hlavu. Muži spali na plesnivých matracích a jedli jenom fazole a okurky. Nejhorší prý ale bylo nevědět, jak dlouho především psychický teror potrvá. 

„Byl tam vůdce a jeho asistent. Ten vůdce byl psychotik, dokonce se přiznal, že mu říkají Měňavka. Ten jeho asistent byl naopak velmi příjemný,“ řekl Homsi Blesku o dvojici, která podle něj vše organizovala. Dodal, že díky znalosti jazyka si několikrát dovolil protestovat, a proto byl stejně jako Fajádův bratr terčem fyzického útoku. Velitel byl prý opakovaně nevyzpytatelný a agresivní, za což se mu vzápětí prý i omlouval.

Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán rozhodl, že Fajád nebude do USA vydán. Podle něj šlo o politické a mezinárodněpolitické rozhodnutí. Uvedl také, že při rozhodování zvažoval informace zpravodajského charakteru. Do vyjednávání o Fajádovi se podle pozdějších informací zapojil také arabista Petr Pelikán, bratr ministra spravedlnosti. Americká strana rozhodnutí České republiky kritizovala.

Skupina Čechů byla nakonec po 199 dnech propuštěna a 2. února 2016 se vrátila do České republiky. Ve stejný den byl Fajád propuštěn z vězení. Ministr obrany Martin Stropnický následně uvedl, že mezi propuštěním Čechů a nevydáním Fajáda existovala souvislost. Podle jeho vyjádření bylo nevydání Fajáda podmínkou, která umožnila návrat českých rukojmích. 

Čtyři z pěti unesených následně podali žalobu proti státu a požadovali odškodné 40 milionů. Argumentovali mimo jiné tím, že české zpravodajské služby měly mít informace o hrozícím únosu a mohly mu zabránit. Soudy jejich žaloby neuznaly.