Video se připravuje ...
V Chorvatsku se o víkendu tvořily kolony dlouhé až 9 km.
Český kapitán Vladimír T. popsal detaily tragické srážky v Chorvatsku: Smrti unikl o dva metry!
Tragická srážka jachty s českou posádkou s katamaránem v Chorvatsku si vyžádala životy čtyř Čechů. Přeživší kapitán plachetnice Vladimír T. nyní poprvé popsal osudné okamžiky před nárazem i marný boj o záchranu přátel.
Okolnosti tragédie ze 14. června stále vyšetřují chorvatské úřady. Vladimír T. v jediném rozhovoru Daniely Jírové a Jiřího Zindulky pro web boatsafe.cz tvrdí, že katamarán se řítil rychlostí 16 metrů za sekundu (32 uzlů) přímo na jejich loď, nezměnil směr ani nezpomalil. Co všechno ještě jeden ze čtyř přeživších řekl?
O přátelích
„Den začínal fantasticky. Když jsem ráno vycházel z kajuty, na palubě už byli skoro všichni. Martina hrála na kytaru Želvu od Olympiku, zpívalo se. Úplně idyla. Přesně taková, kterou známe z předchozích let a na kterou jsem se celý rok těšil. My jsme byli sehraná parta několika párů, která v tomto složení jezdí do Chorvatska každý rok v červnu.“
O noci na moři
„V noci jsme kotvili v zátoce Nečujam na Šoltě, kam jsme připluli v sobotu večer z Trogiru. Snídali jsme tam a byla taková absolutní pohoda. Okolo desáté jsme se dohodli, že vytáhneme kotvu, a vyrazili jsme na motor ze zátoky ven, abychom zkontrolovali směr větru. Vyšlo z toho, že musíme na motor vyjet ven do moře u Splitu, abychom pak měli ostřejší kurz na vítr na kraj Splitských vrat.“
O poslední fotografii
„Máme fotografii, která přesně dokládá, kam míříme, byla pořízena asi pět nebo deset minut před srážkou. Vyfotila ji Martina a odeslala do whatsappové skupiny. Tím se zachovala. Nebylo žádné vlnění, loď jela pomaličku, v klidu.“
O osudném momentu
„Petr, dlouholetý kamarád a také skipper (kapitán – pozn. red.) s dvacetiletou praxí, seděl u kormidla a sledoval prostor před lodí. Měl otevřenou mapu na plotteru (počítač GPS – pozn. red.). Já jsem stál u levého kormidla a kontroloval obzor a prostor kolem lodi. Helenka seděla přede mnou a za ní nebo na boku seděla moje přítelkyně Marcela. U stolu seděli manželé Peťa a Jiřinka. Šest nás bylo na palubě a manžel Helenky si šel dolů číst knížku (šlo o muže, který byl po střetu pohřešovaný – pozn. red.). V salonu ještě seděla Martina, která přežila zázrakem. Katamarán se po nárazu zastavil těsně před jejím obličejem. Vytvořenou dírou pak vyskočila a vyplavala ven.“
O prvním varování
„Zvuk katamaránu nebyl slyšet vůbec. Já jsem stál u levého kormidla čelem k Peťovi, tak jsem viděl dozadu i do boku. Ten katamarán jsem zahlédl na kilometru nebo dvou jako malý bod, který se od Splitu blížil, ale na tu dálku mě to nezneklidnilo, protože nebyla vidět ani rychlost, ani směr, kam jede. Až když se po minutě a dalších vteřinách dostal na vzdálenost asi 500 metrů, tak jsem znervózněl, protože už mi to přišlo nebezpečné. Zvlášť, když jsem rozpoznal, jak je to velká loď. Katamarán netroubil ani nezměnil směr.“
Poslední vteřiny
„Zavolal jsem na Petra u kormidla, ať uhne. A protože my jsme měli plachty na pravoboku, tak on instinktivně uhnul doprava. Kdyby to zahnul doleva, tak nepřehodí kosatku (plachta nad přídí lodi – pozn. red.). Hlavní plachta by sice přejela, ale kosatka ne. Ale hned potom se nám, jak jsme se dívali oba dva na ten katamarán, zdálo, že se naše pozice zhoršila. To bylo snad po třech vteřinách, když jsme ujeli deset metrů. A tak jsem na něho zavolal: Petře, doleva! A od té doby to bylo už do nárazu asi šest nebo osm vteřin. Viděli jsme, že se pořád řítí na nás, a věděli jsme, že už neuděláme nic. Katamarán plul rychlostí 16 metrů za sekundu (32 uzlů), což znamená, že 500 metrů ujel za 30 sekund a posledních 80 za pouhých pět sekund.“
O nárazu
„Vytřeštil jsem oči na ten raketově se přibližující trup lodi. A jenom jsem jako ve filmu viděl, jak ten plovák naráží dva metry ode mě do lodi a proráží se dál dopředu. Pak jsem už Petra neviděl. Nikdy už jsem ho neviděl. Ani kamarády Jiřinku s manželem Petrem. Ani potom, ani v troskách, nikde. A pak už ty vteřiny běžely jako v hrozném filmu.“
Jak šli ke dnu
Po nárazu se přeživší snažili dostat ze zničené plachetnice a pomoci ostatním. „Marcela byla zaklíněná mezi utrženým stolem z kokpitu a troskami. Naštěstí se mi ji podařilo z toho vyrvat, to bylo obrovské štěstí. Ona už totiž byla celá pod vodou, to byla oblast nad salonem. V úrovni paluby už byla voda. A když jsem ji vyrval, trvalo to pět až šest vteřin, byli jsme ještě v troskách paluby a loď pod námi zajela dolů. Nemuseli jsme nikam skákat.“
O zraněních
Přeživší plavali ke katamaránu. „Vytáhli jsme zraněnou Marcelu a ta na palubě ležela půl hodiny. Já jí dal ručník pod hlavu a byl u ní. Pálilo slunko, dělal jsem jí tělem stín. Sténala bolestí, protože měla zlámaná čtyři žebra, některá dvakrát, a na více místech popraskané obratle a hrudní kost.“
O chybějících zdravotnících
Okolní plachetnice okamžitě volaly SOS. Podle Vladimíra T. přijela záchrana až za půl nebo tři čtvrtě hodiny. „Srážka byla prý v 11:34, my jsme odtud odjeli kolem půl druhé, do nemocnice jsme dorazili před druhou,“ řekl s tím, že pro zraněné nepřiletěl vrtulník, starala se o ně zdravotnice, pak lékař. „Pak nás odvážela policejní loď. Ne záchranářská, ale policejní.“
O drsných policistech
V nemocnici byli přeživší odděleni a hodiny čekali v mokrém oblečení na úkony vyšetřování včetně toxikologických odběrů. Při odchodu z nemocnice dostali účet za péči, kterou ale nemohli zaplatit. To pomohl vyřešit až kriminalista. „Bylo to tvrdé, protože nás odloučili od sebe. Já jsem dostal tříčlennou eskortu policistů, která mi zakazovala se k ostatním přiblížit. Když vezli moji zraněnou přítelkyni kolem mě na CT, nesměl jsem k ní ani jít. Pak nám hodně pomohl konzul, který přijel asi za hodinu.“
O výsleších
„Mě odvezli ve čtyři na policejní stanici, kde mě vyslýchali. Když jsme kolem půl dvanácté odjížděli z policejní stanice s panem konzulem, přiběhl ještě jeden důstojník a trval na tom, že musíme zůstat k dispozici pro další vyšetřování. Pan konzul se ho zeptal, jestli jsme zatčení. Když odpověděl, že ne, odjeli jsme do hotelu. Druhý den ráno dorazil do Splitu syn zemřelého Peťi s kamarádem a na otočku jsme společně vyrazili zpět do Česka.“
O neštěstí jako snu
„Pár desítek minut po srážce jsem nevěřil, že se to stalo, a říkal jsem si, to je zlý sen, já se probudím a bude to jinak. To přece není možné. Kdyby nás trefil meteorit na pět kilometrů daleko. Tak obrovská náhoda, to není možné.“
25 let zkušeností
Skipper Vladimír T. je zkušený jachtař a bývalý okruhový závodník. Po moři se plaví posledních 25 let. Jeho kamarád Petr, který kormidloval a řídil se jeho pokyny, se plavil jako skipper od roku 2005. Společně absolvovali minimálně 30 plaveb. Pronajatá loď byla Beneteau Oceanis 46.1 a plula pod francouzskou vlajkou.
Jak se měla nehoda stát?
Jachta s Čechy vyplula z Nečujamu směrem k Hvaru, cestu jí zkřížil velký katamarán Krilo Eclipse se 127 lidmi na palubě mířící z Trogiru tamtéž. I přes sníženou manipulovatelnost plachetnice se lodivod pokusil změnit její směr, nárazu se už ale nedalo zabránit. Na místě zemřeli manželé Petr S. (†58) a Jiřina S. (†57), veterinář Vít H. (†67) a šéf ostravské firmy Petr B. (†63). Přežili Vladimír T., jeho přítelkyně Marcela, manželka zemřelého Víta H. Helena a další členka posádky Martina.
Poslední zpráva od Petra B. (†63): Nechávám se zarůst vousem
Z plavby poslal kormidelník Petr B. (†63) krátce před smrtí snímek kamarádce Lence K. Ta jeho poslední zprávu odtajnila. „Ještě hodinu a půl před tragédií mi psal zprávu a poslal fotku: Nechávám se zarůst vousem, aby to vypadalo, že brázdím moře odjakživa,“ napsala.
Vlajka vlaje, těla nevydali
Těla obětí se domů podle obyvatel Bolatic, odkud byli manželé Jiřina a Petr S. a také Vít H., ještě nevrátila. Proto nechávají na radnici stále vlát černou vlajku.
Témata:
Související
Mě nezajímaj výmluvy. vyjdu na cestu a moje řízení musí být samozrejmí a jenom dávam pozor na idioty který mne chtejí zabít. A o tom je i loď. Vúbec ani na vteřinu mu nedošlo že muže být z toho tragédie. Za 30 sekund kdyby je všechny okřikl mohli vyskákat z lode a být živý a zdravý. Lidi nepremýšlí vubec kriticky, uplne odevzdaný situaci.