Ředitel ústavu pro dětské vrahy: Chovance pouštíme na prázdniny! A co vrah Elišky?

Autor: Milan Kolář - 
10. března 2016
06:08

Ředitel VÚ Boletice PaedDr. Pavel Bártík se denně setkává s mladistvými delikventy a dětskými vrahy. Jaký má názor na snížení věkové hranice trestní
odpovědnosti? A jak se v ústavu s chovanci vlastně zachází?

Máte u vás oddělení pro chlapce s extrémními poruchami chování (EPCHO). Jsou na něm pod zámkem i nezletilí vrazi. Od kdy se umísťují k vám do Boletic?

Toto oddělení u nás bylo zřízeno v roce 2005 a prozatím jím prošlo 101 chlapců.

Kolik dětí je v něm umístěno momentálně?

Momentálně máme plný stav. Tedy dvanáct chlapců. Jsou rozděleni do dvou skupin po šesti. Třináctý je na útěku, takže ani nepřekračujeme kapacitu.

Kolik zaměstnanců se jim věnuje?

U každé té skupiny jsou přes den tři pedagogičtí pracovníci, přes noc dva.

Koho z těch dětí tady považujete za zločince „šampiony“?

Určitě se jedná o vrahy. V současné době tady máme čtyři vrahy, z toho dva matkovrahy.

Kolik let je místním chlapcům?

Dokud nenaplní povinnou školní docházku. Nebudu říkat, že jim je do 15 let, protože mohou mít třeba odklad a mohou tam být i do šestnácti.

Jaký ti chlapci mají režim?

Jak jsem již zmínil, všichni musí plnit povinnou školní docházku. Dopoledne a pár hodin odpoledne tráví ve škole. Učí se podle běžných školních vzdělávacích programů pro základní školy, ale je tam i pár chlapců s indikací pro praktické školy, kterým se dříve říkalo zvláštní.

Takže praktický příklad inkluze…

Ano. Tady již funguje dávno. Jinak to ani nejde. Každý z těch chlapců má při útěcích z domova za sebou různou délku záškoláctví, takže každý má individuální výchovně vzdělávací plán a je také individuálně vyučován. K dispozici jsou jim dvě učebny a v každé je učitel a asistent pedagoga.

A po vyučování dělají co?

Pokračují v mimoškolním vzdělávání. To jsou činnosti stanovené týdenními programy, které musí vypracovat vychovatelé pro každou skupinu. Požadujeme, aby je vypracovávali společně s chlapci, aby ti do toho mohli také do určité míry mluvit. Také požadujeme, aby ty programy byly dostatečně pestré, aby se neorientovaly třeba jen na výtvarnou výchovu. Je důležité, aby zahrnovaly co největší spektrum činností, aby se ti chlapci rozvíjeli pokud možno harmonicky.

Mají i nějaký čas pro sebe?

Mají. Večer. Půlhodinu nebo hodinu, kdy mohou třeba telefonovat. I domů, když mají svoje mobily. Ale moc volna se jim nedává, protože jsou prakticky neustále vytíženi nějakými úkoly.

Mohou třeba sledovat televizi? Kdy chodí spát?

Televizi mohou sledovat. Mají stanoven budíček i večerku, ale ta se nedodržuje zase tak striktně. Pokud mají rozkoukaný film, který je přes večerku, tak deset minut před koncem je nikdo vyhazovat nebude.

Jsou s těmi chlapci často potíže? Musíte být neustále ve střehu?

Více než polovina chlapců, kteří tímto oddělením prošli, měla také nějakou psychiatrickou diagnózu. Navštěvují dětského psychiatra, někteří byli opakovaně hospitalizováni v dětských psychiatrických léčebnách a pak se zase vrátí k nám. S těmi někdy problémy jsou, ale to je v souvislosti s jejich postižením. Oni sami to těžko mohou ovlivnit.

Jak se to řeší?

Léky. Řada z nich je tak utlumena, že někdy usínají i ve škole. A to se musí zohlednit. Proto tam s nimi je ten asistent, aby si s nimi někam na chvíli sedl stranou.

Co rodiny těch chlapců? Mají o ně zájem?

To je různé. Jsou rodiny, které s námi spolupracují velmi dobře, a to i v případech chlapců s velmi závažnými přestupky. A pak jsou rodiny, které velký zájem nejeví.

Dostanou se někdy ven? Třeba na vycházku?

Na vycházku mohou jít společně v rámci skupiny. Příslušnou vyhláškou je stanoveno, že s nimi musí jít tři pedagogičtí pracovníci na šest chlapců jako doprovod. A pokud jde o volné vycházky, to posuzujeme přísně individuálně. Raději volíme tu cestu asistované vycházky, kdy s ním jde někdo jako doprovod.

Domů se někdy dostanou?

Platí pro ně stejné pravidlo jako pro běžné chlapce z výchovného ústavu a dětského domova se školou. Jsou tam dvě zákonné podmínky. Písemná žádost zákonných zástupců, většinou rodičů a písemný souhlas příslušného kurátora. Pokud jsou tyto podmínky splněny, bez ohledu na to, jak se ten chlapec u nás chová, jede prostě domů.

Na jak dlouho domů jezdí?

To je různé. Třeba na víkendy. Teď někteří pojedou na jarní prázdniny. Nebo jezdí na letní prázdniny. Ale posuzujeme, nakolik už jsou odolní vůči nějakým patologickým jevům v rodinném prostředí, takže někdy se ty prázdniny rozdělí a nejedou na celé dva měsíce, ale jen na část.

Zneužijí toho často k útěku?

My tomu říkáme nenávraty. To se stává hodně často. Sice vykazujeme a hlásíme policii jako útěk, ale asi v sedmdesáti osmdesáti procentech jde právě o tyto nenávraty. To znamená, že se z vycházky nebo cesty domů nevrátí ve stanoveném termínu.

Setkávají se někdy chlapci z EPCHO s ostatními chovanci vašeho ústavu?

Ne. Mají ty své dvě učebny, takže nechodí ani do naší ústavní základní školy. Naši učitelé spolu s asistentem dochází za nimi do těchto učeben.

Kam z tohoto oddělení po dokončení povinné školní docházky odcházejí?

Obvykle do našeho běžného výchovného ústavu, kde jsou do osmnácti, resp. devatenácti let, protože já mohu dát soudu návrh na prodloužení jejich pobytu zde.

Nekončí někdy ve věznici pro mladistvé?

Ano, ovšem pouze ti starší patnácti let. Nejblíže jsou tu Všehrdy. S nimi také trochu spolupracujeme. Vyměnili jsme si třeba návštěvy části personálu. Ale tam jsou zcela jiné podmínky. To už není také rezort ministerstva školství, ale spravedlnosti. Běžně se nám stává, že někteří naši chlapci odcházejí do věznice a po ukončení trestu, pokud jim ještě nebylo osmnáct, se k nám zase vracejí.

Kolik jich tam k dnešku máte?

V současné době sedm.

Víte něco o dalších osudech chlapců, kteří od vás v plnoletosti odejdou?

Ty informace jsou velice kusé. Nemáme oprávnění dál sledovat jejich osudy.

Jaký rozdíl je mezi detenčním zařízením a výchovným ústavem?

Detenční zařízení je kombinací psychiatrické léčebny a vězení. Je tam ostraha, ozbrojená stráž atd. My jsme ovšem školské zařízení, takže nic takového tady není.

Existuje v Česku detenční zařízení pro děti?

Pokud vím, tak existuje pouze pro dospělé v Brně a Opavě. Pro tuto věkovou kategorii ne, ačkoli se o tom také hodně hovořilo. Ministr Dobeš kdysi dospěl k názoru, že by se Boletice měly předělat v detenční zařízení, ale pak od toho rychle upustil, protože to nebyl dobrý nápad. Do značné míry může tuto potřebu saturovat toto naše oddělení EPCHO.

A pro chlapce nad patnáct let věku?

Navazuje na nás výchovný ústav v Ostravě Janové. Tam jsou do dosažení zletilosti.

Je u vás umístěn „valentýnský vrah“ Daniel B. (14), který v únoru v Teplicích zavraždil Elišku (†15)?

Přijali jsme nedávno jednoho chlapce z této části Severočeského kraje.

Má nějaký zvláštní režim?

Ten je stejný na tomto oddělení pro všechny.

Z vašeho osobního pohledu – vybočuje něčím z řady těch chlapců?

Je tu krátkou dobu. Zatím probíhá adaptační fáze. Je v šetření orgánů činných v trestním řízení, absolvuje lékařská vyšetření atd. Víc k tomu říci zatím nemohu.

Kdy od vás odejde? Kam? Co s ním bude dál?

Na tomto oddělení bude, dokud neukončí povinnou školní docházku. Pak se uvidí. Pravděpodobně přejde do našeho výchovného ústavu, který je tady v Děčíně.

Mohli bychom si s ním promluvit?

Ne. To nejde.

Jak se, pane řediteli, stavíte ke snaze části veřejnosti o snížení trestní odpovědnosti mladistvých?

Je to téma, které se vždycky vynoří v souvislosti s nějakou takovouto kauzou. Ať už to byla kmetiněvská nebo nyní ta teplická událost. Na tomto segmentu školství se pohybuji zhruba od roku 1975 v různých funkcích ředitele, vychovatele, učitele, inspektora, tak jsem se tím také zabýval a i můj názor na věc se také vyvíjel.

Jak?

Původně jsem byl toho názoru, že nemá smysl tu hranici snižovat. Po konkrétních zkušenostech i s chlapci tady z toho oddělení si myslím, že dnes jsou ty děti tak vyspělé, oproti třeba nám, že určitě ve dvanácti třinácti letech už musí vědět bezpečně, že nemají ani vraždit, ani znásilňovat, ani týrat nikoho od zvířat počínaje po děti konče. Nikdo mě nepřesvědčí, že v tomto věku to ty děti neví.

Takže?

Já bych byl pro tu hranici dvanácti let s tím, že soudy jsou kompetentní posoudit každý konkrétní případ z hlediska zralosti osobnosti toho pachatele.

Vrátím se nyní k aktuálnímu tématu šikany. K té na průmyslovce v Malešicích prohlásil prezident Zeman, že její organizátor měl skončit v pasťáku. Patří sem podle vás?

Máme tady samozřejmě případy i s takovouhle minulostí. A zkoušejí to i tady. Ale záleží zkrátka na náležitém dohledu, jak ho zajišťují náležití pedagogičtí pracovníci, prakticky 24 hodin denně. K něčemu podobnému by nemělo dojít.

A pokud ano?

Pokud se tak stane, jde většinou o selhání konkrétního pracovníka a pak to řešíme nekompromisně okamžitou výpovědí.

A jak to řešíte s těmi chlapci?

Na to máme přesnou metodiku, kterou nesmíme ničím porušit.

Od vás ti hoši vyjdou s čistým trestním rejstříkem. Sleduje je někdo dál?

K tomu tu nikdo není kompetentní. A ten čistý trestní rejstřík považuji za riziko. Jsou kauzy, u nichž to může vést k neblahým důsledkům. Pokud se jedná o vraha, sexuálního devianta, který v dospělosti opustí náš ústav a má čistý trestní rejstřík... Pokud bude chtít jít pracovat s dětmi třeba do školy a vystuduje střední pedagogickou školu, jeho zaměstnavatel nemá šanci něco takového zjistit.

mim33 ( 11. března 2016 00:52 )

Tento systém chrání a podporuje grázly na úkor slušných lidí.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud