Sestřička promluvila o covidovém pekle: „Probouzím se v hrůze a panice s křikem“
Zdravotní sestra Amíra Sheikhová slouží v jedné z britských nemocnic. Ještě než dostudovala, vypomáhala jako zdravotní asistentka. V Systému veřejného zdravotnictví NHS pracuje od svých 17 let, se zdravotníky působila i v uprchlických táborech. Pro reportéry listu Daily Mail vypověděla, že je zvyklá na horory, na pandemii koronaviru a peklo s ní spojené ji to ale nepřipravilo.
„Bude to rok, ale já si stále pamatuju tvář šestnáctileté dívky, která mě v půl sedmé ráno oslovila na pohotovosti. Byla ubrečená a hledala cestu do márnice, aby se mohla rozloučit s otcem,“ zavzpomínala Sheikhová. „Co nejcitlivěji jsem jí vysvětlila, že její otec zemřel na covid-19 a jeho rakev byla zapečetěna,“ uvedla sestřička.
„Její zármutek byl téměř neúnosný a v tu chvíli jsem si uvědomila, že všude kolem mě je smrt. Byli jsme tehdy na začátku prvního lockdownu, ale dopad koronaviru byl jasně znatelný. Jsem ráda, že jsem netušila, co ještě přijde, že přijdu o kolegy a kamarády, že budu donekonečna zapínat těla před koronavirem zdravých lidí do pytlů na mrtvoly, že uvidím náš systém, jak se hroutí, že mě ze spaní budou budit noční můru o covidu-19,“ pokračovala Sheikhová.
Sestra: V noci se probouzím s křikem
„Probouzím se v hrůze a panice s křikem,“ dodala. „Myslela jsem si, že za svou kariéru jsem viděla už všechno, dělám na pohotovosti, kde je provoz i mimo pandemii, ale zvládali jsme. Loni v lednu k nám začali chodit pacienti se suchým kašlem a dušností, příznaky, o kterých jsme se později dozvěděli, že jsou typické pro covid-19,“ navázala sestřička. Doplnila, že hned věděli, že jde o infekční nemoc, ale netušili, o jakou přesně.
„Jednotky intenzivní péče i resuscitační oddělení byly pořád plné, lůžko se uvolnilo jen tehdy, když někdo zemřel. To se někdy stalo přímo přede mnou,“ velkým problémem podle ní bylo i to, že z počátku rodiny nechápaly, proč nesmí za svými blízkými s koronavirem. „Pamatuji si, když mě mladá dívka prosila, abych ji pustila za matkou, když na mě muž řval, protože chtěl držet manželku za ruku. Trvalo dlouho, než přijali, že to nejde,“ vysvětlila Sheikhová.
„Myslím si, že jsem zvyklá pracovat ve složitých místech za obtížných podmínek, jako dobrovolnice jsem byla v uprchlických táborech. Viděla jsem tam nepředstavitelné horory, nikdy jsem si nemyslela, že v britských nemocnicích uvidím něco horšího,“ prohlásila, že pro lidi je někdy snadné zapomenout na to, jak zranitelní zdravotníci jsou. „Jsme celý den v ochranném oblečení,“ podotkla, že ještě před lockdownem ochranných oděvů tolik nebylo.
„Ulevilo se mi po první dávce vakcíny.“
„Měli jsme mít respirátory FFP3, ale celé dva měsíce jsem musela pracovat jen v jednorázové roušce,“ Sheikhová se rovněž svěřila s tím, že její situace byla složitá také proto, že žije sama. „Psychicky to bylo těžké a strašidelné, hlavně když se dočtete, jak lidé umírají ve svých domovech, nebo když vidíte umírat mladé a zdravé lidi,“ přiznala, že ji stále svírá strach. „Trochu se mi ulevilo po první dávce vakcíny,“ dodala.
Sheikhová popsala, že i když se loni v létě uvolnily restrikce a svět se začal otevírat, u nich v nemocnici stále přibývali pacienti. „Bylo nám jasné, že se to vrátí, že přijde druhá vlna. Taky že ano, v září jsem se z pohotovosti přesunula na oddělení JIP. Bylo to hektické, noví pacienti a stávající na ventilátorech. Naplno jsme ale druhou vlnu pocítili na konci roku,“ řekla tisku sestřička. „Na Nový rok jsem byla ve službě, přišla jsem domů a zhlédla video, které mi poslali známí. Lidé na něm tvrdili, že covid-19 je hoax, nemohla jsem tomu uvěřit,“ uvedla.
„Pak se to začalo zhoršovat, v lednu začal docházet kyslík a další nezbytnosti. Jako sestry na JIP většinou máme na starost jednoho pacienta, teď jsme 1 sestra na nejméně šest nemocných, kolegyně se stará o devět. U mnoha covidových pacientů dochází k selhání ledvin, nekontrolujete tak jen ventilátor, ale také dialýzu. Vaše zaváhání je může stát život,“ nastínila situaci.
Vyčerpání, strach, panika, pláč
„Některé dny jsou ještě horší, na nohou jsme i 14 hodin v kuse, s půlhodinkou na jídlo a pití. Když nejsem s pacienty, mluvím s jejich rodinami. Těžce se sdělují smutné zprávy přes neosobní hovor. Všichni jsme vyčerpaní,“ Sheikhová promluvila o naprosté psychické a fyzické únavě, zmínila noční můry, záchvaty panické úzkosti, strach, pláč zdravotníků, flashbacky.
Pro ni osobně je nejtěžší vidět na covid-19 zemřít mladého zdravého člověka. Sheikhovou rozčiluje také nepoměr utrpení a toho, když čte o lidech v parcích, na večírcích či v kavárnách, kteří nerespektují opatření. Dotklo se jí také, jak malé zvýšení platu vláda nabídla zdravotníkům, konkrétně sestrám o 1 procento. „To je v mém případě 106 korun na týden, to je cena jednoho jídla,“ vypověděla.
Ještě není konec
„Léčíme všechny, od těch nejchudších po premiéra, přinesli jsme obrovské osobní oběti. Někteří moji kolegové mají dvě práce, aby se uživili. Vláda nám nemůže tvrdit, že nejsou peníze, když pouští miliardy na jiné projekty. Přes devět set zdravotníků zemřelo během pandemie, další jsou vážně nemocní. Někteří se odstěhovali od rodin, aby je nenakazili. Mnozí z nás našli úlevu v jídle, roste tak obezita mezi zdravotníky, na cvičení není čas,“ sdělila Daily Mailu.
„A tohle rozhodně není u konce, covid-19 je tu stále s námi. Lidé stále umírají,“ zakončila Sheikhová.
Ten třiadvacetioletý, tak to je peklo.....Já se vždy více bojím lékařské péčea léků, než samotné nemoci.