Fotografka Alice je bez příjmů. A přidal se strach o manžela: Půjčoval lyže do Itálie

Autor: Pavlína Horáková - 
17. dubna 2020
06:00

V osudový pátek 13. března měla ještě fotit večírek s mezinárodní účastí. Přišel však stav nouze a s ním i nucená pracovní pauza. I když fotografka Alice Hrubá (41) přišla najednou o všechny zakázky, padl jí ten den kámen ze srdce. Její manžel totiž už několik dní riskoval zdraví ve své půjčovně lyží, kde byl v denním kontaktu s dovolenkáři z Itálie. Nejen o problémech v době koronaviru či nové osobní metodě, kterou se udržuje pozitivně naladěná, promluvila v rozhovoru pro seriál Blesk Zpráv Češi vs. virus.

Jak koronavirus ovlivnil vaši práci?

Jsem fotografka, fotím lidi, tedy hlavně portréty, eventy a svatby. To znamená, že jsem s někým v neustálém kontaktu. Kromě focení jako takového se témeř s každým klientem scházím a domlouvám představy a zadání, také vyzvedávám fotky a předávám je klientům. A toto všechno momentálně samozřejmě není možné.

Takže po vyhlášení opatření vlády proti koronaviru se mi ten pracovní život úplně zastavil. Mé poslední focení mělo být rozlučkový večírek v pátek 13. března a upřímně, když se to zrušilo, tak mi spadl i kámen ze srdce.

Kámen ze srdce? Nepřišel strach o finanční zabezpečení? Co vám v ten moment běželo hlavou?

Ztráta peněz nebyla to první, co mne vyděsilo. Byla jsem ráda, že nemám zaměstnance, že nemám velké výdaje a že jsem poměrně soběstačná. Věděla jsem, že něco umím a nebojím se jít pracovat rukama. Navíc mi dojížděly ještě nějaké platby za již hotové zakázky. Můj manžel má skiservis v Praze. Velké množství lidí mu vracelo lyže právě z Itálie a někteří se tam dokonce ještě vydávali. Byli jsme z toho delší dobu nervózní.

Fotografka Alice se těší, až se život opět vrátí k normálu (archivní foto).Fotografka Alice se těší, až se život opět vrátí k normálu (archivní foto). | Archiv Alice Hrubé

Oba jste tedy ze dne na den zůstali bez příjmů. Jaká byla vaše reakce?

Už jsme zažili krizi v roce 2008, kterou navíc předcházely dvě zimy, kdy nebyl sníh. To, že ekonomická oslabení existují, jsme už pocítili párkrát na vlastní kůži. Není to příjemné, není přítok peněz a člověk musí z něčeho žít, ale snažíme se to brát pozitivně a samozřejmě hospodaříme. Určitě teď mnohem více vařím a také to jídlo bráním, aby zbylo i na zítra.

Jak se s novou realitou popasoval váš manžel?

Pro mého manžela těch posledních čtrnáct dnů, než se vše oficiálně zavřelo, bylo psychicky poměrně dost náročných. On byl v kontaktu s lidmi, kteří se nechtěli dovolené v Itálii vzdát, s lidmi, kteří se z ní vraceli, i s lidmi, kteří vraceli nepoužité lyže, protože na poslední chvíli stornovali své zájezdy. Přicházel domů rozpraskaný od desinfekce a samozřejmě i s myšlenkami, zda není nakažen či není-li náhodou přenašečem. Bylo to náročné, jsem si jistá, že hodně lidí si podobnými osobními dramaty prošlo také.

Jak se tedy změnil váš každodenní rodinný život?

Oba jsme se ocitli doma, najednou má člověk moře času a k tomu obavy a stres. Vzhledem k našim profesím jsme se společně rozhodli a dobrovolně si nařídili dvou týdenní karanténu. Nechtěli jsme riskovat zdraví našich blízkých a slabších.

Manžel, který si celou zimu snil o závodech na plachetnici, se doma začal věnovat hlavně dětem a co pár dnů vozí své mamince nákup. Děti máme dvě, takže v rámci zachování mentálního zdraví jsme nastavili hned pravidla - domácí školu a povinnosti. Těch prvních čtrnáct dnů, než jsme najeli s učiteli i dětmi na systém, to bylo opravdu výživné. Člověk má jen jedny nervy a nejsme učitelé.

Domácí školu si umí dobře zorganizovat.Domácí školu si umí dobře zorganizovat. | Archiv Alice Hrubé

Snažím se každý den cvičit, pracuji na vizualizaci svého portfolia, dělám s dětmi školu, ušila jsem pěknou hromádku roušek. Myslím, že nás to posílilo a za to děkuji.

Jak to bylo s rušením zakázek? Měli vaši klienti pochopení?

Někteří mi volali a asi očekávali, že focení nezruším, ale já jsem i s ohledem k manželově práci musela. U většiny zakázek jsme se domluvili, že je přesuneme na období po nouzovém stavu a samozřejmě o focení eventů jsem přišla bez náhrady. Snažím se v tomhle chovat lidsky, vím že situace není těžká jen pro mne. Celá tato nová realita mě doprovázela koktejlem pocitů a myšlenek, sledovala jsem nevěřícně zprávy, až se mi z toho zablokovala bedra.

Jaký je váš názor na jednání naší vlády v rámci boje proti koronaviru?

„Zavřít“ zemi bylo výborné rozhodnutí, na jak dlouho žádné. Myslím si, že to ale mělo přijít všechno dřív, už 29. února. Teď je ale důležité pozvolné a ohleduplné rozvolňování. Jako fotografka jsem zvyklá vnímat lidské emoce a vidím, že lidé jsou skříplí, v depresi a mám i kamarády, kteří se ocitli úplně bez finančních prostředků. Jsem ráda, že vláda prezentovala alespoň nějaký plán. Musíme ale zůstat bdělí a stále se vlády ptát, nenechat je vládnout samotné a každý osobně a zodpovědně dohlédnout po skončení karantény na obnovení svobody.

Jak se vaší rodiny dotkne rozvolňovací plán vlády? Souhlasíte s postupem našeho státu v tomto směru?  Překvapilo vás tam něco?

Jestli to dobře chápu, jsem hnedle v první vlně od pondělí 20. dubna. Manželův byznys funguje do Velikonoc, v jarní a letní sezóně se věnuje závodnímu jachtingu a trénování dětí. Tento sport se odehrává venku a to není povoleno, zato farmářské trhy ano? Nebo, otevření hobby marketů před Velikonocemi? Viděli jste ta videa plných parkovišť a přitom svatba je povolena jen do deseti lidí? Kulturistika před kulturou? To mě překvapilo.

Na prvním stupni mohou žáčci opět zaplnit školní lavice. Pošlete své dvě děti v květnu do školy? 

Já, jako máma dvou žáků prvního stupně, vítám, že je tady výhled školní docházky a naplňuje mě to nadějí. Rozhodovat se ale budeme až kolem termínu otevření škol. S největší pravděpodobností kluky do školy pošleme, dlouhodobě se těší pevného zdraví. Červnové teploty, neposednost dětí a rouška, myslím, že to ještě může být pěkný problém. 

Doma se umí skvěle zabavit.Doma se umí skvěle zabavit. | Archiv Alice Hrubé

Myslíte si, že vám tato situace dala něco pozitivního?

Určitě a nejen mně. Cítím, že lidé se k sobě chovají mnohem lépe. Když jsem si tak jednou unaveně odfoukla v pekárně, paní mi dala dva koláče, abych si prý osladila život. A to není ojedinělá reakce. Dělá mi radost to, že se o sebe více staráme po psychické i fyzické stránce jako rodina, navzájem se motivujeme. To že se ocitáme takhle pohromadě v takovéto intenzitě a nejedná se o žádnou dovolenou, nikdo nečekal. Nikdy bych nevěřila, že budu se svým manželem i dětmi každé ráno cvičit. O to více mne těší, jak to zvládáme.

Musím se ale přiznat, každé ráno si tohle všechno musím připomenout, skoro jako modlitbu. Snažím se být aktivně pozitivní. Minutu ležím v posteli a říkám si, za co jsem vděčná a co je pro mě štěstí. A tohle mi ta karanténa asi dala. Podívat se více dovnitř a navzájem si více pomáhat.

Video Ředitele Černého vláda nepřekvapila. Kdo však bude děti ve školách učit? - Markéta Volfová, Lukáš Červený

Další videa
Články odjinud