Neumannová pro Blesk: Oslavy medailí? Jeden velký mejdan! A jak vzpomíná na olympijskou vesnici
Kateřina Neumannová je sportovní pojem. Legenda v běhu na lyžích, olympijská vítězka z Turína 2006, medailistka z Nagana 1998 i následné olympiády v Salt Lake City 2002, držitelka šesti olympijských medailí a pěti medailí z mistrovství světa, se o své vzpomínky na zimní olympiády, které absolvovala, podělila ve studiu Blesku v pořadu Epicentrum. A zavzpomínala i na oslavy úspěchů, které se prolínaly i se slavnou hokejovou partou právě z Nagana.
Poprvé pod olympijskými kruhy stála ve francouzském Albertville, psal se rok 1992. „První olympiáda je hodně o emocích, o tom zážitku, hodně o tom, že se splní většině sportovců dětský sen,“ okomentovala svůj zážitek Neumannová.
„Bohužel, tenkrát to byla olympiáda, kdy běžecké lyžování bylo v horách spolu s biatlonem a všechna ostatní sportoviště byla dost daleko, takže takovou tu olympijskou atmosféru, velkou olympijskou vesnici jsem zažila až na další olympiádě,“ dodala.
Fandila v Naganu hokejovým hrdinům
V roce 1998 si z Nagana přivezla dvě medaile: bronzovou za běh na 10 km volným stylem a přidala i stříbro za 5 km klasicky. Do Česka se vracela společně s Českými hokejisty, kteří domů vezli medaili zlatou. „Bylo i úžasný to, že ještě neexistovaly sociální sítě a my jsme si to tam strašně užili,“ vzpomíná na legendární olympijskou atmosféru.
„Já měla to štěstí, že ty moje hlavní závody, medailové závody, byly v první polovině olympiády, takže já, když kluci začali hrát ta důležitá utkání, kdy šlo o postup, tak už měla po svých závodech. Poslední třetinu olympiády jsem strávila tím, že jsem chodila fandit na hokej,“ vzpomínala ve studiu Blesku Neumannová.
„Pak jsem s klukama s hokejistama ještě cestovala domů, takže to byla pro mě taková snová olympiáda a ten závěr, to byl samozřejmě jeden velký mejdan. Ony si to zasloužily i ty moje medaile a samozřejmě kluků zlato, to je pojem asi navždy,“ poznamenala.
A co zážitky z olympijské vesnice? „Já jsem si v tomto prošla také velkým vývojem, protože olympijská vesnice je obvykle o tom, že je tam obrovská jídelna, spousta sportovců a je to samozřejmě zážitek. A já jsem si toto prožila na olympiádě v Albertville a následně především v Lillehammeru,“ uvedla Neumannová pro Blesk.
Klid mimo vesnici i prevence nemocí
Jenže postupem času Neumannová zjistila, že je třeba se více stranit. Kvůli soustředění, ale i prevenci nemocí. Olympijské vesnice - a jídelny - navíc lákají člověka ochutnávat, Neumannová proto vzpomínala, jak se v norském Lillehammeru po svých závodech dle vlastních slov „rozežrala“ a na konci olympiády měla 3 kila navíc.
„Čím jsem byla lepší a měla jsem blíž k těm medailím a chtěla jsem je získávat, tak jsem vlastně zjistila, že člověk nemůže žít tímto životem. Musí se, pokud možno, uzavřít do nějaké své bubliny, mít svůj klid, zázemí a chovat se, jako kdyby to byl jakýkoliv běžný závod během zimy, kdy žijete na nějakém penzionku uzavření s tím svým mini týmem,“ pokračuje bývalá reprezentantka.
„Já jsem na olympiádě v Salt Lake City a potom i v Turíně šla úplně mimo olympijskou vesnici. V Turíně jsme měli kamaráda Itala, který nám vařil a to všechno jednak pro ten vnitřní klid, aby se člověk mohl soustředit na ten závod a neměl takové ty okolní impulzy, které ho rozptylují, ale také především proto, aby se člověk co nejvíc stranil lidí, aby třeba neonemocněl. Protože čím víc lidí potkáváte, tím je větší šance, že na vás někdo něco plivne. A to je samozřejmě v průběhu olympijských her ′smrtelné′, když by člověk onemocněl,“ dodala.
V vydrží s tím celý život... 😕