Nelítostný zabiják! Bývalý kriminalista vzpomíná na spartakiádního vraha 40 let od odsouzení
Přesně před čtyřiceti lety, 17. prosince 1985, se uzavřela jedna z největších kauz československé kriminalistiky. Soud tehdy poslal za mříže Jiřího Straku – tedy spartakiádního vraha. Sériového vraha, který měl na svědomí tři životy a několik napadení. Jak na případ vzpomíná vyšetřovatel, který pomohl brutálního vraha poslat za mříže? Jak bylo složité přijít na stopu? A kdo vlastně by Jiří Straka? Nejen na to v Epicentru odpovídal bývalý elitní vyšetřovatel, dnes advokát Josef Doucha.
17. prosinec roku 1985, den kdy si oddechly možná všechny ženy v Praze, ale i kriminalisté. Pražský městský soud poslal za mříže trojnásobného vraha Jiřího Straku, který na jaře téhož roku znásilnil a zavraždil v hlavním městě tři ženy, další napadl. Tehdy šestnáctiletého mladíka soud poslal do vězení na deset let. Ve věznicích a v léčebnách muž strávil celkem 19 let.
„Nejenom já, ale všichni, kdo jsme na tom pracovali, jsme cítili velikou úlevu, protože ta doba byla hektická s ohledem na to, že se blížila spartakiáda,“ zavzpomínal v Epicentru někdejší elitní vyšetřovatel Josef Doucha. „Byly tady obrovské tlaky dopadnout toho pachatele, protože to bylo veliký nebezpečí pro všechny, kdo se tehdy měli sjet do Prahy, zejména pro mladé ženy, což bylo pro tohoto pachatele příznačný, protože je vyhledával, napadal a koneckonců i vraždil,“ popsal vyšetřovatel pocity po té, co soud poslal nočního škrtiče Straku za mříže.
Hektická doba a obrovský tlak
Bývalý elitní kriminalista na případ Jiřího Straky ve finále rád vzpomíná a to především z důvodu, že se v tomto případě pachatele podařilo dopadnout a to i v relativně krátké době.
„To byla krásná práce. Zejména s ohledem na to, že měla ten výsledek, že sice mohl být dřív, ale měli jsme výsledek, měli jsme pachatele. K prvnímu vražednému útoku došlo 8. dubna 85, závěr byl 16. května 85. Byla to hektická doba, hektické nasazení všech,“ popsal vyšetřovatel dobu, která jim stačila k dopadení sériového vraha. Tehdy na případu dle jeho slov dělal každý, kdo měl ruce.
„Tehdy byli vyhnáni do ulic i policisté, kteří nevykonávali běžně hlídkovou službu, ale byli třeba v kancelářích, prostě jen proto, aby ulice byly plný našich lidí a samozřejmě odradili pachatele od případného dalšího útoku“ dodal Doucha a popsal i to co mu jemu samotnému práce na tomto případu přinesla.
Jen pár hodin spánku
„Dneska vzpomínám na tu práci rád, pracovalo se mi dobře, protože navíc tam byli skutečně kvalitní lidi, získal jsem tehdy hodně kamarádů. Pracovalo se ve dne v noci, prostě bylo nasazení a my jsme si byli vědomí, proč. Pro nás to nebylo nic těžkého, spali jsme dvě až tři hodiny denně. Mně se to líbilo, protože jsem byl mladý a nakonec byl úspěch, to bylo důležitý,“ dodal v Epicentru bývalý kriminalista.
Nelítostný zabiják
Jiří Straka, hornický učeň jezdil z internátu ze Stochova u Kladna do Prahy na víkendy. Poprvé zaútočil v únoru 1985. Další napadení se odehrálo v březnu 1985, kdy mladík v Praze 6 udeřil mladou ženu dlažební kostkou do hlavy a okradl ji. Následovaly další Strakovy útoky a začaly být četnější. Jejich brutalita se zvyšovala. Kriminalisté ho po důkladné a ne jednoduché práci odhalili poměrně brzy. Policie Straku dopadla 22. května 1985, šest dnů po jeho posledním útoku.
„Všechny nás zaskočilo, že se jedná o takhle mladého kluka, navíc kluka, který skutečně vypadal velice málo nebezpečně. Na to i trošinku hřešil, když sledoval při lovu, ty svoje potenciální oběti. Ty ženy většinou, když zjistily, kdo za nimi jde, tak se zklidnily, protože zjistily, že to je prostě klučina. A přitom to byl, řekl bych, dost nelítostný zabiják,“ popsal vzhled Straky, který nebudel žádné podeření Doucha.
Vše na sebe nakonec prásknul
Sám vyšetřovatel navíc přiznal, že i pro něj byla vyzáž nelítostného vraha nakonec nepříjemným překvapením.
„Upřímně řečeno, nevěřil jsem svým očím. On navíc patří do kategorie takových těch „mimísků“ nebo jak bych řekl, prostě takový skutečně příjemný mladý kluk, navíc velice komunikativní. Když byl vyslýchán k jednotlivým případům, tak to pomalu znělo někdy jako vychloubání,“ popsal vyšetřovatel.
Právě z jeho přílišné komunikativnosti byla značně nervózní Strakova advokátka. „Byl nezadržitelnej, prostě vykládal, vykládal, upřesňoval a upřesňoval. Pro policii nádherná práce. Dál nebylo potřeba něco vymejšlet, prostě to Jiří Straka udělal za nás,“ uzavřel Doucha vzpomínky na 40 let starý případ.
V květnu 1994 byl Jiří Straka z vězení propuštěn díky amnestii prezidenta Václava Havla o rok dříve. Odtamtud putoval do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v pražských Bohnicích. Od ledna 2004 pak pobýval v Psychiatrické léčebně v Opavě, zařízení opustil v prosinci téhož roku. Straka po odchodu z léčebny začal žít u svých rodičů na Šumpersku. Později si změnil příjmení na Novák a oženil se s přítelkyní, s níž se seznámil v opavské léčebně.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.