Sametová revoluce: Víte, co předcházelo listopadovým událostem a co se dělo po Národní třídě?

Proč se Den boje za svobodu a demokracii slaví?

V současnosti má většina Čechů i Slováků 17. listopad spojený s událostmi sametové revoluce. Datum demonstrace ovšem určily události, které se odehrály o padesát let dříve. Studentské demonstrace v roce 1989 totiž začaly jako vzpomínka na Jana Opletala, jehož smrt se padesát let před tím stala symbolem nacistického útlaku v protektorátu Čechy a Morava.

Jan Opletal a protinacistické demonstrace

Původ Mezinárodního dne studentstva je spojený s protesty proti nacistické okupaci v protektorátu Čechy a Morava a jejich účastníkem Janem Opletalem.

První demonstrace se konaly již 28. října a jen v Praze se jich zúčastnilo až 100 tisíc demonstrantů. Okupanti ovšem neváhali při potyčkách s davem sáhnout i po střelných zbraních. Výsledkem toho byl zastřelený dělník Václav Sedláček a 15 těžce zraněných, mezi kterými byl i student medicíny Jan Opletal.

Mladý student byl postřelen v Žitné ulici. I přes včasnou pomoc, kdy byl prakticky okamžitě operován ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, byl Opletalův osud zpečetěn. Zemřel 11. listopadu na zánět pobřišnice. Jeho pohřbu se o čtyři dny později zúčastnily tisíce studentů, a shromáždění přerostlo v další demonstraci.

V důsledku studentských nepokojů se tehdejší říšský protektor Konstantin von Neurath rozhodl přikročit k zavření českých vysokých škol. Kromě toho nacisté 1200 vysokoškoláků poslali do koncentračního tábora. Devět funkcionářů studentských organizací pak bylo kvůli nepokojům 17. října popraveno. Toto datum o dva roky později vybrala v Londýně Mezinárodní studentská rada jako Mezinárodní den studentstva.

Sametová revoluce

O padesát let později pak připomínka uzavření vysokých škol a uctění památky Jana Opletala spustily řetěz reakcí, které vedly až k pádu komunistického režimu. Že režim mele z posledního, ovšem začínalo být čím dál zřejmější a demonstraci ze 17. října 1989 předcházel celý řetězec událostí.

Co předcházelo 17. listopadu 1989

Vše začalo už na začátku roku během takzvaného Palachova týdne. Ten odstartoval snahou uctít památku Jana Palacha 15. ledna, což zorganizovalo pět nezávislých hnutí – Charta 77, České děti, Mírový klub Johna Lennona, Nezávislé Mírové sdružení a Společnost přátel USA. Shromáždění ovšem rozehnaly pořádkové složky tehdejšího režimu. Následující den se k památníku na Václavském náměstí znovu pokusili položit květiny představitelé nezávislých iniciativ v čele s Václavem Havlem, ale byli zatčeni. Následující spontánní protest znovu rozehnali příslušníci Sboru národní bezpečnosti a Lidových milicí. Protesty ovšem pokračovaly i v následujících dnech a vyvrcholily o sedm dní později, když se několik stovek lidí pokusilo vypravit k Palachovu hrobu do Všetat.

Na připomínku Jana Palacha navázala petice 692 kulturních pracovníků žádající propuštění Václava Havla. Osobnosti z kultury podpořila v únoru iniciativa vědeckých pracovníků, kterou podepsalo 670 lidí a která žádala více tolerance a otevřenější politiku.

Před začátkem letních prázdnin 29. června vyšel manifest Několik vět požadující demokracii a svobodu, který za měsíc podepsalo 12 000 signatářů. Režim na něj reagoval štvavou kampaní.

V srpnu došlo k dalším demonstracím, tentokrát u příležitosti výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Další demonstrace pak proběhla i 28. září. Pokaždé zasáhla Veřejná bezpečnost.

Na přelomu září a října se pak na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze shromáždilo 11 000 občanů Východního Německa snažících se emigrovat. České úřady nakonec všem povolily odcestovat zvláštními autobusy a vlaky.

28. října se na Václavském náměstí konala další demonstrace, které se účastnilo kolem deseti tisíc lidí. Ti byli opět rozehnáni.

Studentská demonstrace 17. listopadu

Časová osa událostí 17. listopadu

• 16:00 - začíná povolené shromáždění na Albertově
• 17:00 - studenti vyrážejí z Albertova na hřbitov Slavín
• 18:00 - končí povolený pietní akt, studenti vyrážejí průvodem do centra
• 18:25 - průvod je poprvé zastaven policií ve Vyšehradské ulici
• 18:50 - průvod se obrací do Plavecké ulice
• 19:20 - čelo průvodu zatáčí na Národní třídu
• 19:35 - čelo průvodu přichází k policejnímu kordonu u Albatrosu
• 19:40 - pohotovostní pluk blokuje blokuje Národní třídu u Národního divadla
• 20:18 - pořádkové jednotky znemožňují demonstrantům opustit Národní třídu
• 20:25 - na studenty začínají útočit tzv. červené barety
• 20:45 - kordon od Albatrosu začíná demonstranty vytlačovat směrem k Mikulandské ulici
• 21:10 - pořádkové složky vytlačily demonstranty z Národní třídy

Mapa průvodu před příchodem na Národní třídu

Popis událostí 17. listopadu 1989

Pietu za Jana Opletala plánovali původně představitelé nezávislých studentů ve spolupráci s představiteli Městské vysokoškolské rady Svazu socialistické mládeže. Díky svazákům se podařilo pro akci vyjednat povolení městských úřadů. K jeho získání bylo ovšem potřeba kompromisu – průvod neměl jít z Albertova do Opletalovy ulice, ale na Vyšehrad. Komunisté totiž správně odhadli, že trasa přes Václavské náměstí měla být záminkou k tomu, aby pieta přerostla v nelegální demonstraci.

Kvůli zapojení SSM většina představitelů politické moci neví, jak se k akci postavit. Teprve 17. listopadu ráno dochází na jednání s vedoucím tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze Miroslavem Štěpánem, generálním tajemníkem Ústředního výboru KSČ Milošem Jakešem, předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a ministrem vnitra Františkem Kinclem k rozhodnutí o podobě bezpečnostních opatření. Pořádkové složky tak dostávají rozporuplný rozkaz zabránit studentům v cestě do centra Prahy, ale nepoužívat k tomu pořádkové prostředky.

16:00 - Začátek piety na Albertově

Ve čtyři hodiny odpoledne začíná povolená pieta na Albertově. Studenti na ni ovšem navzdory domluvě s SSM dorazili s transparenty s protirežimními hesly: „Kdo, ne-li my? Kdy, ne-li teď?“, „Svobodnou republiku ve svobodné Evropě“ a další. Na Albertově stojí podle odhadů pořádkových složek 15 000 studentů.

Vystupují i řečníci, z nichž největší ohlas mají projevy těch, kteří se vyjadřují na podporu demokracie a proti režimu. Bouřlivou reakci vyvolal i projev Martina Klímy, který přirovnal boj proti komunismu k boji proti nacismu.

17:00 - Dav se poprvé dává do pohybu

Pietní shromáždění skončilo v 16:40. Dav studentů se o dvacet minut později dá poprvé do pohybu. Zatím po komunisty schválené trase na Vyšehrad a tamní hřbitov Slavín, kde mají být položeny květiny na hrob Karla Hynka Máchy.

Z davu povzbuzeného projevy na Albertově zní cestou další protivládní hesla: „Už vám zvoní hrana“, „Havel na Hrad“ či „Svobodné volby“.

18:00 - Konec oficiálního shromáždění

Přibližně v šest hodin večer byla oficiální pietní akce ukončena zpěvem státní hymny. Atmosféra, kterou rozjitřily projevy na Albertově i protivládní hesla cestou na Vyšehrad ovšem vede k rozhodutí studentů vydat se do Opletalovy ulice.

Průvod tak vyráží do Vratislavovy ulice směrem do centra

18:25 - První střet s jednotkami SNB

Před půl sedmou dorazilo čelo průvodu ve Vyšehradské ulici na křižovatku s ulicemi Trojickou, Benátskou a Na Slupi, kde u botanické zahrady stojí kordon z příslušníků SNB. Začátek průvodu se tak na chvíli zastavuje, během pár minut ovšem vinou tlaku zadních řad dojde k protržení kordonu.

Příslušníci SNB tak na čelo průvodu útočí pendreky ve snaze mu zabránit v postupu dál do centra. Protestujícím se dokonce podaří kordon u botanické zahrady částečně prorazit. Jejich dalšímu postupu ovšem zabrání posily v podobě Pohotovostního pluku veřejné bezpečnosti.

18:50 - Průvod se vydává na nábřeží

Když účastníkům průvodu dojde, že cesta dál Vyšehradskou ulicí se jim uzavřela, otáčí se průvod zpět a skrze Plaveckou ulici míří na dnešní Rašínovo nábřeží (tehdy Nábřeží Bedřicha Englse), kde průvod odbočil doprava a za skandování „Češi pojďte s náma“, mířil dál do centra.

Řada lidí, kteří se v té době pohybovali v okolí tuto výzvu studentů přijala a připojila se k průvodu, který pokračoval po nábřeží dál směrem k centru. Podle zprávy vyšetřovací komise Federálního shromáždění průvod pokračuje kolem Vltavy i kvůli tomu, že jsou si demonstranti vědomi počtu policistů shromážděných na Karlově náměstí.

19:20 - Průvod odbočuje na Národní třídu

Průvod po nábřeží postupuje přibližně půl hodiny, než lidé v čele průvodu došli kolem Národního divadla ke křižovatce s Národní třídou. Při průchodu kolem divadla dav skanduje hesla jako „svobodu umělcům“ nebo „svobodu kultuře“.

Průvod následně odbočuje na Národní třídu. Účastníci stále doufali, že se oklikou dostanou na Václavské náměstí. Navzdory tomu, že od začátku původní povolené piety na Albertově v tu chvíli uplynuly už více než tři hodiny. Přesto průvod podle vyšetřovací komise zaplnil nábřeží od Národního divadla až po Palackého náměstí.

19:30 - Průvod zastavuje SNB v polovině Národní třídy

Krátce po demonstrantech dorazí na Národní třídu i pořádkové služby SNB, které se rozestaví u budovy nakladatelství Albatros pět minut před půl osmou večer. O deset minut později se prostor před policejním kordonem zaplnil lidmi z čela průvodu.

Lidé v průvodu nadále skandují protivládní hesla. Postupně se zaplní celý prostor Národní třídy od křižovatky s ulicí Na Perštýně až po křižovatku s ulicemi Voršilská a Karolíny Světlé.

19:40 - Zahrazení Národní třídy u Národního divadla

V době, kdy se čelo průvodu definitivně zastavuje u nakladatelství Albatros o policejní kordon, přijíždí přes most Legií (tehdy most 1. máje) další pořádková jednotka SNB. Ta se zastavila u Národního divadla a postavila druhý kordon za zády protestujících v úrovni křižovatky s ulicemi Voršilská a Karolíny Světlé.

Demonstranti tak po 19:40 už nemůžou z národní třídy odcházet směrem k Národnímu divadlu. Jediným průchodem se stává Mikulandská ulice, kterou ovšem záhy uzavírá další jednotka SNB. Obklíčení studenti na svou situaci reagují skandováním hesel: „Vy nás máte chránit“, nebo „Máme holé ruce“. Velká část davu ovšem prostor opouští Mikulandskou ulicí.

20:18 - Uzavření posledních cest z Národní třídy

Díky počtu lidí, kteří se rozhodli demonstraci opustit skrze částečně průchozí Mikulandskou ulici, dav na Národní třídě prořídl. Toho využil kordon, který bránil lidem odcházet směrem k Národnímu divadlu a postoupil až na úroveň Mikulandské ulice.

Demonstrantům se tak ve 20:18 uzavřela i poslední, ač už předtím omezená, možnost, jak Národní třídu opustit. Zároveň se za kordony, které stály čelem k demonstrantům, vytvořily další, které bránily lidem z venku v přiblížení se k demonstrantům.

20:25 - Začínají útočit červené barety

Přibližně hodinu poté, co průvod vkročil na Národní třídu, a jen pár minut poté, co se demonstrantům definitivně uzavřela cesta pryč, začínají na lidi v davu útočit tzv. červené barety – oficiálně příslušníci Odboru zvláštního určení Správy vojsk ministerstva vnitra.

Ti byli při potlačování protivládních demonstrací využíváni především pro vytahování důležitých osob protestů z davu a jejich předávání Veřejné bezpečnosti. K tomu ovšem často používali nepřiměřeného násilí.

V kordonu v zádech demonstrantů jsou chvíli na to vytvořeny propustě, za kterými na demonstranty čekají další příslušníci pořádkových složek, kteří utíkající demonstranty často velmi surově bijí.

20:45 - Rozhánění demonstrace

Ve 20:45 se dává do pohybu kordon u nakladatelství Albatros, který průvodu dosud pouze bránil v průchodu k Václavskému náměstí. Příslušníci SNB začínají demonstranty vytlačovat do vytvořených uliček na druhé straně Národní třídy.

To, že se protestující nevyhnou cestě „trestnými“ uličkami zajišťují i dva obrněné transportéry SNB se zábranami, které Národní třídu zahradí u Mikulandské ulice.

21:10 - Demonstrace rozehnána

Necelou půlhodinu poté, co SNB začala demonstrující vytlačovat směrem k Mikulandské ulici, se pořádkovým složkám podařilo demonstraci oficiálně rozprášit.

Na místo zamířili první sanitky. Lékaři z nich ovšem na základě toho, co viděli, jen konstatovali, že většina zraněných se z místa dostala vlastními prostředky.

Mapa dění na Národní třídě 17. listopadu 1989

Co se dělo po demonstraci

Příslušníci pohotovostního pluku v okolí národní třídy útočili na jednotlivce až do půl jedenácté večer. Ani to lidem ovšem nezabránilo, aby se na Národní třídě dál scházeli a zapalovali svíčky nebo přinášeli do podloubí květiny. Lidé, kterým se podařilo z Národní třídy utéct, zároveň informovali herce v pražských divadlech, kteří tak začali projednávat stávku na podporu studentů.

Podle nezávislé lékařské komise bylo během zásahu zraněno 568 lidí. Události měly za následek aktivizaci občanů.

Sametová revoluce

Brutální potlačení demonstrace na Národní třídě tak vedlo ke spuštění sametové revoluce. Během té došlo ještě do konce roku 1989 ke změně režimu a klidnému předání moci i navzdory tomu, že se několikrát ukázalo, že komunisté plně nepochopili požadavky veřejnosti. Dění tak mělo rychlý spád:

• 18. listopadu - na Národní třídu začali lidé, mezi kterými se začaly šířit zprávy o brutálním zásahu, nosit svíčky za zraněné, StB tentokrát nijak nezasáhla. V noci pak došlo k prvnímu jednání mezi představiteli komunistické moci a představiteli opozice. Zároveň byla vyhlášena stávka na vysokých školách a v divadlech.
• 19. listopadu - Vzniká Občanské fórum, které sdružilo představitele širokého spektra opozičních hnutí. V Bratislavě ve stejný den vzniká slovenské hnutí Verejnosť proti násiliu. Konala se i pieta za údajně ubitého studenta a zároveň i demonstrace, která chtěla z Václavského náměstí dojít přes Národní třídu na Pražský hrad, byla ovšem zastavena na mostě Legií (tehdy most 1. máje).
• 20. listopadu - Znovu probíhají pokojné demonstrace, na Václavském náměstí se sešlo kolem 100 000 lidí, desítky tisíc lidí se ale sešly i v dalších městech. Komunistická vláda ovšem zatím odmítá s demonstranty vyjednávat.
• 21. listopadu - Studentská stávka se z pražských škol rozšířila do celého Československa. Na Václavském náměstí se koná další demonstrace, během které poprvé po dvaceti letech vystupuje Marta Kubišová s písní Modlitba pro Martu. Protesty probíhaly i v dalších městech, jejich symbolem v tu chvíli již bylo cinkání klíčů.
• 24. listopadu - Pod tlakem sílících demonstrací oznámil Miloš Jakeš a vedení ÚV KSČ svou rezignaci.
• 25. listopadu - Prezident Gustáv Husák uděluje amnestii politickým vězňům. Na Letenské pláni se ve stejný den schází k demonstraci 750 tisíc lidí. Československá televize, Československý rozhlas a pražské metro vydávají prohlášení o podpoře generální stávky, zároveň televize v přímých přenosech začíná šířit přenosy z demonstrací.
• 27. listopadu - Na území Československa proběhla dvouhodinová generální stávka, do které se zapojily tři čtvrtiny občanů.
• 29. listopadu - Den před koncem listopadu Federální shromáždění zrušilo ústavní články týkající se vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti.
• 3. prosince - Komunistický premiér Ladislav Adamec představuje obměněnou vládu, ve které ovšem mají komunisté stále většinu.
• 4. prosince - Občanům ČR se otevírají hranice. Během následujícího víkendu se čtvrt milionu čechoslováků vypraví do Rakouska.
• 7. prosince - Premiér Ladislav Adamec podává demisi, rekonstrukcí vlády je pověřen Marián Čalfa, který o její podobě začíná jednat s Občanským fórem.
• 10. prosince - Prezidentem je jmenována Čalfova vláda, která vejde ve známost jako vláda národního porozumění, jejím hlavním úkolem je připravit zemi na svobodné volby.
• 28. prosince - Federální shromáždění přijímá kooptační zákon, který mu umožňuje dosazovat nové poslance vlastním rozhodnutím.
• 29. prosince - Václav Havel zvolen prezidentem. Byl zvolen jednomyslně i hlasy komunistických poslanců, o což se zasloužil premiér Marián Čalfa.
• 29. března 1990 - Ústavním zákonem byl změněn název republiky z Československá socialistická republika na Československá federativní republika.
• 8. června 1990 - V Československu začaly první svobodné volby po revoluci. Volili se zástupci Federálního shromáždění i České a Slovenské národní rady. Ve volbách v Česku nejvíce uspělo Občanské fórum, na Slovensku Verejnosť proti násiliu (VPN). Premiérem se opět stal Marián Čalfa, tentokrát už jako představitel VPN.