Snowboardcrossařka Adamczyková vyráží na první OH v roli maminky: Dojemné tajemství její helmy!

Cestovní horečka stoupá…
„Do Itálie vyrážíme 3. února, poněvadž nás tam čeká ještě testovací trénink navíc. To je totiž nestandardní.“

Už se těšíte?
„Že pojedu, se definitivně rozhodlo druhým závodem na posledním svěťáku v Číně. Věděla jsem, že když zajedu svůj standard, mělo by to klapnout.“

Trošku jste s účastí asi počítala…
„Vnitřně jsem se na Livigno připravovala. Třeba olympijské závodní oblečení jsme řešili dopředu. O Hrách se v týmu bavíme vlastně docela dlouho a stejně jsme si po postupu dělali srandu. Trenér Marek Jelínek mi hned blahopřál k olympijské účasti. To bylo vtipný. Super, že se mi to povedlo.“

Chystáte pro letošní Hry nějakou módní specialitku?
„Základní styl máme na svazu všichni stejný. Jinak jsem poprosila kamarádku a designérku Annu Tuškovou, jestli by nám neudělala něco speciálního. Chtěla jsem to nějak odlišit. Stejně jako každou olympiádu. A všichni ostatní to schválili, ačkoliv každý máme jiný styl. Bude to pěkný.“

Super.
„Taky budu mít speciální design olympijské helmy. Mám od lyžařské federace odsouhlasenu helmu od kamarádů designérů TRAGA.“

Co na ní bude?
„Mám takový hodně barevný svetr po mé mámě. A právě ten se stal inspirací. Jde pro mě o něco speciálního!“

Jak se na designu podílíte vy sama?
„Nejvíc, tím, že vyberu lidi, kterým věřím. Netroufám si do toho zasahovat graficky. Oni jsou ve svém oboru skvělí a podle toho to taky vypadá. Prostě povedeně.“

Do Itálie se chystáte i s rodinkou?
„Je to v plánu. V Livignu byly k dispozici ubikace, ale od Olympijského výboru máme zařízené ubytko úplně mimo. Budeme tam s rodinou i realizačním týmem všichni spolu. Jsem ráda.“

Budete v klidu…
„ČOV se nám vždycky snaží maximálně vyjít vstříc, abychom při olympiádě měli maximální komfort. Je důležité kvalitně regenerovat, vyspat se, mít zázemí. Budeme mít super hotel.“

Bezva.
„Třeba v Koreji jsme měli společný apartmán s holkama biatlonistkama a bylo tam super zázemí. Na olympiádě je vidět, jak je důležitá. Ať už servisem, tak fyzioterapií a podobně. Komfort máme větší.“

Jedete si olympiádu užít, nebo vyhrát?
„Před rokem jsem po porodu ani neuvažovala, že bych mohla na olympiádu jet. Je super, že to můžu absolvovat. Že se mi podařilo vrátit se, a navrch to můžu absolvovat s celou rodinkou. Že to prostě funguje. Jsem vděčná. Pro mě je to důležitý.“

A jedete si tedy olympiádu užít, nebo vyhrát?
„Aby si to člověk užil a do toho ještě udělal dobrý výsledek, se nevylučuje. U mě se to naopak kloubí a podporuje navzájem. Je důležité mít z toho radost. Soupeřky se každopádně hodně posunuly, takže to není vůbec jednoduchý. Všechny jsou našlapané. Taky uvidíme, jak nám bude sedět trať. Když už budu závodit, udělám pro úspěch maximum.“

Tušíte, jaká trať vás čeká?
„No… Podle pravidel máme mít rok před olympiádou testovací závod přímo v jejím dějišti. To se samozřejmě vůbec nestalo. Jde trošku o nedodržení pravidel, standardů. Ale takhle: Podmínky máme všichni stejný.“

To to pěkně začíná.
„Nějaký plánek jsme sice dostali, avšak všeobecně nákresy neberu moc vážně. Když to řeknu blbě, tak papír snese všechno. Před každým světovým pohárem máme s předstihem nákres, ale pak přijedete na místo a vypadá to dost jinak! Nemá cenu si tím lámat hlavu.“

Hmmm.
„My jsme během akcí zvyklí na jeden den tréninku a pak kvalifikaci. Olympiáda je skvělá v tom, že tréninky budou dva, což je docela luxus. Navíc nás čeká pravidelný testovací den.“

A to je co?
„Vybraní závodníci z top 16, většinou dvě holky a tři kluci, dráhu testují jako první. Když jste mezi nimi a trať je v dobrém stavu, máte díky tomu vlastně o dvě jízdy navíc oproti ostatním.“

Ale...
„Ale zároveň je tam víc riziko zranění, poněvadž jedete po neznámé trati. Jako holky máme výhodu, že před námi jedou tři kluci, takže se to dá nějak odhadnout. Ještě se domluvíme, zda se mám o testovací pozici přihlásit.“

Bezprostředně před olympiádou jste se chystala na Dolní Moravě, tam máte trať olympijskému plánku přizpůsobenou?
„Vůbec. To je úplně nereálný, poněvadž je to prostě jiný kopec. Je ale pravda, že před olymolympiádou v Koreji jsme měli trať detailně popsanou a měli jsme díky tomu přesnou kopii startovní brány a prvních pět metrů trati. To tady nejde.“

Škoda.
„Nám šlo stejně hlavně o to, natrénovat jízdu ve více lidech. Abychom si osvojili ošemetné situace. Když jste zvyklí jezdit ve čtyřech, je pak víceméně jedno, co přijde. Stejně víte, jak se zachovat.“

Bude to vaše třetí olympiáda, avšak první, na kterou jste nemusela balit jen pro sebe, ale i ročního syna Kryštofa. To je nezvyk, že?
„Naštěstí co se týče jídla, většina se mu dá koupit na místě. Vlastně musíme zabalit jen základní věci. Když jsem si naposledy balila do Číny, tak to bylo tedy o hodně jednodušší. Už jsem si ale zvykla. Celý podzim jsem muna všechna soustředění balila. Vždycky to s manželem rozdělíme, že jeden balí a druhý hlídá. Začnu balit s předstihem a postupně, protože si postupně vzpomínám na věci, které potřebuju.“

Dobrá taktika.
„No, zatím jsem vždycky alespoň jednu věc zapomněla. S tím už ale počítám dopředu.“ (smích)

K vám to patří, ne? Spíš by bylo už divné, kdybyste měla všechno.
„Právě. Ale stejně je nejdůležitější, abychom měli hlavně kočár a pár věcí na oblečení, které se dá beztak vyprat. Malý toho naštěstí zase tolik nepotřebuje a jeho věci jsou dost malý. (úsměv) Přinejhorším budeme improvizovat.“

V roce 2006 se na OH v Turíně nesmazatelně zaryla do srdcí fanoušků scénka Kateřiny Neumannové s dcerkou Lucinkou, třeba byste letos mohla zažít něco podobného.
„Mít nejbližší v cíli je super. Už jsme si to takhle vyzkoušeli v Cervinii na Světovém poháru, kde Marek se ségrou a malým byli. Super. Lucince tehdy byly tři roky, takže měla možnost tam dojít, což se našemu malýmu nepovede. Ale i když si to nebude pamatovat, bude skvělý, když tam bude. Závodní den je dlouhý. Věřím, že Marek se ségrou budou stejně nejvíc řešit, aby synovi nebyla zima.“

A fanoušci budou řešit váš knírek…
„Jasně, knírek bude. Jenom zatím nevíme, jestli to nějak neupgradovat. Třeba přijde nějaký nápad až na poslední chvíli. Černá fixa to jistí.“

Chystáte se v Itálii na jiné disciplíny?
„Kdyby se nám něco povedlo ze sportů, které jsou na našem kopci, byla bych ráda. Chtěla bych vidět freestylisty Kubu Hroneše a Lauru Záveskou. Vždycky jsme rádi chodili na hokej, to tenhle rok nevidím, tak budu fandit u televize.“

Snad jim stihnou dostavět halu se vším všudy...
„My taky doufáme, že nám stihnout dodělat trať. Museli tam dělat terénní úpravy. Hlavně aby měli dostatek sněhu.“

Nosíte už v hlavě, co bude po olympiádě?
„Nenosím. Původně jsem ani neplánovala, že budu pokračovat v kariéře. Nechávám to volně plynout.“