Co člověk, to jiná chuť. Podle toho i v Praze vypadá skladba restaurací, bufetů a bister. V jedné ulici je k nalezení asijské bistro, o kus dál hamburgery, opodál párky v rohlíku, výjimkou dnes nejsou ani veganské podniky. Matěj s Janem, oba původem z Pardubic, si po vysoké škole řekli, že by na to mohli jít trošku „jinak”.

Metoda pokus-omyl se osvědčila

„Když jsme před sedmi lety začínali, myslím, že existovalo jedno jediné pražské bistro tohoto druhu,“ vzpomíná Matěj. „Tou dobou jsme s Honzou hledali po vysokoškolském studiu nějaké uplatnění. Docela se nám to nedařilo,“ připouští absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, který se chtěl stát policistou. „Tak jsme se rozhodli, že bychom mohli zkusit něco vlastního, úplně mimo naše obory. Tak jsme přemýšleli nad kavárnou, kantýnou, bistrem. Až jsme dospěli k těstovinovému bistru.“

„Trošku jsem k tomu přece jen tíhl, protože mí rodiče vedli v Pardubicích restauraci. Dovedl jsem si představit, že si s provozem poradím,“ připouští Matěj. „Honza si dal práci s tím, vymyslet recepturu těstovin a vůbec pokrmů, se kterými je budeme nabízet.“

V tom tkví kouzlo komorního podniku, který se nachází na rušné Seifertově ulici. Žádné ohřáté kupované těstoviny, ale těstoviny vlastní výroby, jak se sluší a patří. „To bylo asi to nejtěžší. Metodou pokus omyl jsme přes stovky a stovky kilogramů vyrobených těstovin hledali tu správnou recepturu na těsto. Až se nám konečně podařila,“ raduje se Jan. „Nejsložitější bylo vychytat poměr mezi ingrediencemi, aby těstoviny byly ideálně husté, a přitom vláčné.“

Těstoviny, sýr a kečup? Zapomeňte

Bistro Jana a Matěje je kromě vlastních vyrobených těstovin zajímavé ještě další věcí. Jak už to u bister bývá, buď se můžete najíst na místě z jídel, které Jan, vystudovaný kuchař, připravuje podle týdenní nabídky, nebo si čerstvé a poctivě podomácku vyrobené těstoviny odvézt domů.

Všeříkající nápadité a přitom jednoduché logo Janova a Matějova podniku.
Autor: David Zima

„Jejich složení je v zásadě stejné, jako u normálních semolinových těstovin. Vajíčko, mouka, olivový olej, sůl a voda. Zbytek je samozřejmě výrobní tajemství,“ prozrazuje Jan neprozraditelné. Oproti běžným kupovaným těstovinám se ty jejich vymykají především v chuti a ve struktuře, která je reliéfní. Díky tomu na nich mnohem lépe drží nejrůznější omáčky. Přesně jako u těstovin, které bychom očekávali od italských kuchařů. Jen kečupu a eidamu posypaného navrch by pro ně byla škoda, i když samozřejmě – chuťovým preferencím svých zákazníků Jan a Matěj meze nekladou.

Špagety, špagety, špagety... a ke všemu i na sladko

Přesto se jinak návštěvníci drží osvědčených tradic, navzdory pestré škále nejrůznějších tvarů těstovin – od lasagní, fusilli, pappardelle nebo bucatini. Na plné čáře totiž vedou špagety. „Ať už na místě s nějakou omáčkou, nebo na doma,“ vysvětluje Jan. Tomu pod rukama denně projde až 150 porcí připravených hotových těstovinových pokrmů.

Jak vypadá výroba domácích těstovin, se můžete přesvědčit na videu:

„Chtěli jsme si zachovat českou autentičnost, takže bych netvrdil, že poskytujeme vyloženě italské pokrmy. Samozřejmě čas od času z italských receptů vycházíme, ale jsme více variabilní,“ uvádí Matěj.

Dokládá to i neobvyklými pokrmy, které bychom v italských restauracích nejspíše hledali marně. Například těstoviny s mákem, tvarohem nebo se skořicí. „Původně jsme je začali dělat spíše ze srandy, ale lidé na to slyší a opravdu si je kupují, tak jsme je v nabídce nechali,“ dokládá k pokrmům, které se těší oblibě zejména u dětí.

„Nechtěné“ ocenění

Snaha a zručnost Matěje a Jana neunikla všeobecné pozornosti veřejnosti. Kdosi je totiž v roce 2017 nominoval do ankety Podnikatel a živnostník roku Prahy 3. Bez jakýchkoliv nadějí se jí zúčastnili a – ve výsledku odešli s prestižním oceněním. Kategorii Restaurace a kavárny opanovali suverénním způsobem, ke všemu zvítězili ještě v kategorii Podnikatel roku Prahy 3 a Mladý podnikatel do 30 let. Kdyby ale nešli štěstí naproti, kdo ví, kdo se mohl umístit místo nich.

„Jednoho dne nám přišel e-mail, kde jsme museli potvrdit účast v soutěži,“ přibližuje Matěj. „Ani jsme o to neměli zájem. Tu soutěž jsme ani neznali. Až teprve, když jsme se seznámili s pravidly a s tím, oč vlastně jde, museli jsme si ťukat na čela za to, že jsme se nechali uhnat až třetím e-mailem,“ směje se. „Dnes nás to mrzí, ale nakonec to naštěstí pro nás dopadlo dobře.“ Plaketa s oceněním od té doby zdobí prostory jejich bistra.

Fotogalerie
20 fotografií