Projekt New Leaf Česko v Praze sledoval stovku lidí bez domova rozdělených do několika skupin. Celkem 40 lidí dostalo jednorázově 100 tisíc korun bez jakýchkoliv podmínek. Dalších 20 lidí pracovalo s výlučným sociálním pracovníkem a dalších 40 lidí neobdreželo ani peníze, ani sociálního pracovníka a bylo sledováno jako kontrolní skupina. Výzkumníci původně sledovali i kombinaci obou přístupů (část lidí, kteří obdrželi peníze, zároveň pracovala se „svým“ sociálním pracovníkem), ta se ale během projektu rozpadla kvůli dlouhodobé nemoci sociálního pracovníka.
Výzkumníci pak během jednoho roku sledovali, jak se jejich situace vyvíjí. „Měli jsme určitá očekávání, ale zjištění překvapila i nás. Peníze mají rychlý nástup a intenzivní účinek, ale podpora sociálního pracovníka je pozvolná, zato má dlouhodobé efekty,“ uvedla vedoucí výzkumu a šéfka Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Melanie Zajacová.
Celkem se mezi účastníky rozdělily čtyři miliony korun, celý projekt pak vyšel zhruba na 12 milionů. Z toho přibližně tři miliony poskytlo ministerstvo práce a sociálních věcí, které se na financování podílelo. MPSV podle Zajacové však zatím mlčí a debata o změnách, které projekt naznačuje, se zatím nerozvinula.
Účastníci v experimentu měli naprostou volnost v tom, jak s penězi naloží. Výzkumníci přitom upozorňují, že by bylo pokrytecké jim určovat, za co je smějí utratit. „Chtít po těch lidech, aby nepili alkohol a nebrali drogy, je otázka pro nás samotné, jak trávíme večery,“ řekla Zajacová.
Předsudky vůči lidem bez domova
Jedním z největších předsudků je, že lidé bez domova by peníze okamžitě utratili za alkohol nebo drogy. Data ale ukázala opak. „Stejně to všechno prochlastají a profetujou, to byl stereotyp, se kterým jsme se potkávali. Ale nestalo se tak,“ popsala při prezentaci výsledků výzkumu v pondělí Zajacová.
Naopak většina účastníků investovala peníze do základních potřeb, jako je jídlo, oblečení nebo bydlení, a spotřeba návykových látek se dokonce snížila. Výrazný posun nastal právě v oblasti bydlení. Během experimentu si nějakou formu střechy nad hlavou zajistilo zhruba 80 procent účastníků a po roce si ji udrželo 58 procent z nich. Peníze přitom často pomohly k rychlému odchodu z ulice, zatímco spolupráce se sociálním pracovníkem vedla k větší stabilitě.
Výzkum zároveň vyvrací i další rozšířený mýtus, že lidé bez domova nechtějí pracovat. Už na začátku jich zhruba polovina měla nějaký příjem a během projektu se jejich situace zlepšila. I tak ale zůstávají vydělané částky velmi nízké. Pohybují se v řádu jednotek tisíc korun a výrazně zaostávají za průměrnou mzdou v Praze, která je 60 tisíc korun. Data přitom ukazují, že finanční podpora nesnižuje motivaci pracovat, naopak může lidem pomoci se k práci znovu přiblížit.
Klíčovou roli podle výzkumníků nehrály jen peníze, ale hlavně důvěra a přístup. „Naši sociální pracovníci přistupovali k těm lidem jako k lidem, reagovali na jejich potřeby a doprovázeli je v té jejich složité situaci,“ zaznělo během prezentace. Právě u skupiny, jež měla k dispozici sociálního pracovníka, se výrazně zlepšila psychická pohoda a někteří účastníci dokonce obnovili kontakt s rodinou.
Výsledky podle týmu ukazují, že realita lidí bez domova je složitější, než se často myslí. Mnozí z nich trpí úzkostmi nebo se na ulici dostali kvůli životním zvratům, nikoliv dobrovolně. Výzkum teď ještě doplní v září tohoto roku ekonomická analýza, která má ukázat, kolik by podobný přístup mohl ušetřit státu.
