Rodačka z Českých Budějovic studovala na Karlově univerzitě v Praze. Po srpnovém „bratrském“ vpádu vojsk armád Varšavské smlouvy přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, do zahraničí. „Můj tehdejší přítel a budoucí manžel Pepa se rozhodl odejít, protože s ,těmahle Rusákama', jak on vždycky říkal, nemůže v Česku být,“ vzpomíná Lída Rakušanová. 

Láska

„Chtěl, abych do zahraničí odjela s ním. A když s ním prý neodjedu, vydá se na cestu sám. A to jsem nechtěla dopustit, neb jsem ho milovala,“ směje se známá novinářka. Oba našli práci v německé továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem a po šesti měsících požádali o azyl. „Začali jsme se poohlížet po možnostech, jak tu budeme dále existovat. Dostali jsme stipendium na Goethe Institut, kde se čtyři měsíce učili němčinu a já se následně přihlásila na univerzitu v Mnichově a začala studovat,” popisuje.

Díky známostem jejího manžela fotografa Josefa v mediálních kruzích se Lída seznámila s význačnými novináři pražského jara, kteří odešli do exilu a především potom do Rádia Svobodná Evropa – takovými byli například Sláva Volný, Karel Jezdinský a Milan Šulc.

Novinařina v exilu

Od roku 1975 se začala objevovat na Rádiu Svobodná Evropa, kde se věnovala politickým i kulturním tématům a postupně se stávala výraznější tváří, až se její hlas stal symbolem svobodného Československa. Největší problém, s jakým se během zpravodajství v zahraničí potýkala, byla prý chybějící odezva domácího publika. „Vůbec jsem nevěděla, jestli to, co píšu, a to, co hlásám do mikrofonu, někoho zajímá. A vymyslela jsem takový plán, že jsem se orientovala podle toho, co jsem si myslela, že by zajímalo mě, když bych zůstala v ČSR. A jak se ukázalo, byla to trefa do černého,“ usmívá se paní Lída.

To, že ji lidé doma považují za hlas svobody, nevěděla Lída Rakušanová až do roku 1989, kdy se do své vlasti vrátila. „Musím říct, že jsem z toho byla úplně ohromená a strašně překvapená. Samozřejmě radostně, ale také s velkou pokorou,“ vypráví.

Strom v Praze

Lída Rakušanová, která střídavě žije v Praze a v Bavorském lese, se zastavila v pražské Botanické zahradě, aby v ní zasadila strom. Symbolicky se tak dostala do společnosti Václava Havla, sira Nicolase George Wintona, Jeho Svatosti 14. dalajlámy nebo Karla Gotta. Vysadila si buk lesní – ‚Dawyck Purple‘. Významnou evropskou dřevinu.

Reprezentativní strom si osobnosti vybírají ve spolupráci s botanickou zahradou. „Rostliny by slavným měly být blízké a zároveň musí odpovídat rozvoji a budoucnosti expozic,“ říká ředitel Botanické zahrady hl. m. Prahy Bohumil Černý. Často si prý vybírají i velice vzácné druhy. Například Karel Gott si měl zvolit Wolemii vznešenou – strom, nacházející se v Austrálii na jednom jediném místě, který byl objeven teprve nedávno. 

Fotogalerie
12 fotografií