Pád trojské lávky znovu u soudu: „Hledali jsme cesty, jak tu lávku uchovat,“ řekl projektant Stráský

Po výpovědi stavbyvedoucího soud jednání odročil, pokračovat se bude 4. a 5. listopadu.

Loučíme se s vámi a děkujeme za pozornost!

Svědek také připustil, že mohlo dojít k potížím s injektáží. „Není vyloučeno, že došlo k vyplavení injektáže, to lze, když do lávky tekla voda a sůl,“ uvedl.

Stavbyvedoucí znovu hovoří o solení - dozvěděl se prý o něm od syna, který tam byl na exkurzi, sám ho pak prý viděl na vlasní oči. Následně prý napsal dopis, který donesl na podatelnu, a přidal k němu i čtyři fotografie, na nichž je solení lávky vidět. Nepamatuje si ale, kam přesně dopis donesl a zda se k někomu dostal.

Stavbyvedoucí také připustil, že se v plastobetonu, který byl použit jako materiál, vytvořily miniaturní trhliny. Zdůraznil však, že byly takřka nepostřehnutelné.

Na dotaz státního zástupce, zda věděl o solení, stavbyvedoucí uvedl, že to sám viděl v roce 2002 „Dal jsem dopis panu inženýru Zemánkovi s upozorněním, že jako zhotovitel lávky mám k tomu výhrady,“ uvedl. Zemánek mu prý slíbil, že se na to podívá. 

Podle stavbyvedoucího probíhala stavba lávky „zcela standardně“. Jediné potíže prý byly, že nebyl přítomen injektáži, protože mu onemocněly, děti byli tam ale zástupci firmy. Připustil, že to bylo složitější a potřebovali silnější čerpadla. „Pokud se týká injektáže, byl jsem každý den informován, jak to probíhá. Myslím si, že to bylo proinjektováno dost,“ uvedl. Pokud se stalo, že tam někdy bylo materiálu málo, muselo se to stát jiným způsobem. 

Sátní zástupce se ho následně ptal na to, jakou funkci měl Stráský na stavbě. „Byl to projektant a autorský dozor,“ odpověděl stavbyvedoucí.

Jan Zemánek hovořil zhruba dvě hodiny. Nyní ho vystřídal další svědek, tehdejší stavbyvedoucí.

Stráský se Zemánka zeptal, zda ví, že nebyla v době stavby jiná lana než ta, která byla použita. Ptal se také, jestli si nechali průzkum, který dělal Pontex, někdy zkontrolovat. „Nenechali, alespoň o tom nevím. Důvěřovali jsme tomu tandemu projektant a diagnostik,“ zdůvodnil. „V době, kdy jste tu konstrukci začali opravovat, jste si měli uvedomit, že byla oslabena,“ dodal Stráský.

Na závěr chtěl Zemánek promluvit o způsobu práce TSK, kterou považoval podle svých slov za velmi kvalitní. Do TSK nastoupil prý proto, že vedoucím byl Semecký a jeho považoval za velice precizního a důsledného správce. „Myslím si, že jsme vytvořili kvalitní tandem. Já jsem převzal oddělení na jaře v roce 2017 a víceméně mi spadla ta lávka, tak nesu určitou zodpovědnost, ale můžu říct, že ani on, ani já jsme neměli nic relevantního v ruce, co bychom položili odboru dopravy na stůl a požádali ho o uzavření lávky,“ uvedl Zemánek na závěr.

Muž si myslí, že do lávky zatékalo už od začátku „Chloridová přítomnost byla zjištěna už první diagnostikou,“ řekl s tím, že se domnívá, že to bylo v roce 1997. „U nás byl úzus, že pokud most nesměl být solen, předali jsme to odbornému správci,“ uvedl s tím, že v takovém případě se na místo dala bedna s posypovým materiálem, který sůl neobsahoval. 

„Není síla, která by to změnila. Nevylučuju, že by se na mostě solilo, ale ne systémově,“ dodal Zemánek. V archivu má prý spis, kde si místní sdružení stěžuje, že na mostu padají chodci a koně a žádají okamžitě nápravu. „Já si umím představit, že v případě námrazy někdo vzal kýbl a posolil to. Nebylo to systémové, nebylo to dopručeno, bylo to zakázáno,“ uvedl. Zemánek také řekl, že firma, kterou vlastnil, v roce 1997 trojskou lávku rekonstruovala.

Proč podle Zemánka trojská lávka spadla? „Nespadla na základě jednoho vážnho pochybení,“ uvedl a přirovnal ji k raketoplánu NASA Challenger, který se rozpadl 73 vteřin po startu. „Na lávce bylo nad deset závad, které se v průběhu stavby buď sčítaly, nebo křížily a násobily.“ Jako první ozančil závadu trhlin. „Na lávce se objevily hned po zrodu lávky, máme na to doklad,“ popsal Zemánek.

Muž se podle svých slov stal vedoucím oddělení mostů TSK v březnu 2017, kdy vystřídal Antonína Semeckého. „Hned poté jsem inicioval kontrakt, kerý mě za úkol kromě jiného destruktivními metodami dostatečným množstvím návrtů prověřit spodní desku a připravit eventuální možné statické posílení nosné konstrukce,“ uvedl. „Chybělo odhaduji dva měsíce, abychom tu lávku zachránili. Jsem přesvědčen, že dostatečným množstvím návtů bychom odhalili tu skrytou vadu, která nikoho z nás nenapadla,“ dodal.

Rok 2013 byl podle něj druhé rozhodující období po povodních. Na žádost TSK byla znovu provedena statická a dynamická zkouška. „Na základě této prohloubené diagnostiky byla potvrzena životnost na 10 let,“ uvedl. „V roce 2013 jsme dostali ubezpečení, že vydrží do roku 2023. Nicméně s výhradou, že správce si zadá plán údržby a správy mostu,“ popsal.

„V roce 2010 jsme byli ujištěni, že lávka se dožije roku 2025,“ uvedl svědek. Řekl, že v podstatě dostali falešně ubezpečení. „Projektant Pontexu přehodnotil statickou stránku lávky a přiznal havraijní stav výztuže. Písemně sdělil, že v případě destrukce havarijních kabelů lávku podrží dvojice lan pracovně nazvaná A1 a A2, která tvořila hlavní nosný systém,“ popsal. „Úvaha to byla správná za jednohoho předpokladu - že tento systém byl zdravý,“ dodal.

V roce 2008 byl podle svých slov na lávce třikrát. „Na základě větší skupiny sond jsme most posunuli do sedmého (havarijního, pozn. red.) stavu,“ uvedl. Provedli statickou a dynamickou zkoušku. „Rok po mně tam jako subdodavatel navštívila stavbu soudní znalkyně, která víceméně povrdila naše obavy,“ řekl s tím, že znalkyně usoudila, že výztuž má havarijní stav. V roce 2010 pak podle jeho slov dostali od firmy Pontex vyjádření, že je lávka neopravitelná. 

Nyní vypovídá další zaměstanec TSK, dřívější podřízený Antonína Semeckého a od března 2017 do prosince 2017 šéf oddělení mostů Jan Zemánek. Popsal, že v roce 2006 provedl prohlídku po první opravě, tehdy se mu už nelíbily některé závady a rozhodl se, že lávka se bude opět kontrolovat v roce 2008.

Vedoucího skupiny Jana Zemánka, který se stal v březnu 2017 šéfem oddělení mostů TSK, prý svědkyně nevnímala jako nadřízeného. Vždy brala jako nadřízeného Semeckého. Semeckého advokát se jí následně ptal, zda měla být lávka uzavřena. „Havarijní stav říká, že by se asi měla zavřít. To je naše doporučení. Není to ale naše kompetence. My můžeme doporučovat a popisovat, co vidíme,“ uvedla. Nemůže ale říct, zda doporučili lávku uzavřít.

Vypovídá další svědkyně, také zaměstnankyně TSK. Přijímal ji podle jejích slov inženýr Semecký a byl jejím vedoucím. Soud se ptá, zda dělala prohlídku trojské lávky. Odpovídá, že ano - dělala ji se svědkem, jenž hovořil před ní. „I proto, že předchozí prohlídka měla stupěň sedm, a protože se stav nezlepšil, dali jsme opět sedmičku (havarijní stav, pozn. red.),“ uvedla. 

Žena dále dodala, že je přesvědčená, že její vedoucí, který byl podle ní Semecký, o výsledku té prohlídky byl informován.

Obžalovaný projektant Jiří Stráský svědkovi ukázal fotografii z prohlídky z roku 2010 a ptal se, zda tam vidí nějaké trhliny. „Jestli tam byly trhliny, tak jsme to ve zprávě popsali,“ odpověděl. Ve zprávě je to podle Stráského přímo napsáno, že tam nenjsou vidět příčné trhliny nad spárami.

Muž následně popsal, jak probíhá prohlídka. Státní zástupce se pak ptal, co ho vedlo k tomu, že v roce 2010 udělill hodnocení stavu mostu číslo sedm, tedy havarijní stav. „Do té lávky evidentně teklo," vzpomínal svědek. „Vizuálně jsme popsali, co jsme viděli, nic jiného udělat nemůžete,“ uvedl.

Následuje výpověď dalšího svědka, zaměstnance, který podle svých slov pracuje u TSK 30 let jako projektář. Podle něj byl stav lávky roce 2015 klasifikován u spodní stavby jako velmi dobrý a u nosné konstrukce jako špatný. Svědek prý prohlídku prováděl před 10 až 15 lety. „Hodnocení bylo asi sedmička, pokud si pamatuju,“ uvedl. Soud se následně ptal, koho informoval. Odevzdal ji svému nadřízenému, kterým byl podle něj tehdy Semecký.

Podle Semeckého byl inženýr jeho podřízeným, který měl svoje podřízené. „První informace, která měla jít z hlavních podmínek, měla být vyhodnocená vedoucím skupiny,“ uvedl.

Obhájce Antonína Semeckého se svědkyně zeptal, jak byla lávka hodnocena v roce 2015. Uvedla, že si to už nepamatuje. Semecký se jí následně zeptal, kdo byl její přímý nadřízený. „Já bych řekla, že vy jako vedoucí oddělení,“ uvedla. Obžalovaný odvětil, že vedoucím diagnostiky byl někdo jiný. To svědkyně podle svých slov nechápe, inženýr, kterého Semecký zmínil, byl podle svědkyně řídicí technik její skupiny. 

Po přestávce jako první vypovídá zaměstnankyně TSK, která prováděla některé z prohlídek na lávce. Její kolega prý ohodnotil stav stupněm 7. Soudce se ptal, komu dávali zprávy. „V té době byl vedoucím oddělení inženýr Semecký,“ uvedla žena. Prohlídku prý prováděli hned po jejím nástupu v roce 2008, její závěry si přesně nepamatuje.

Soudce se následně tázal, jaké má od svého nástupu povědomí o stavu lávky. V roce 2008 byl podle ní stav havarijní. „Jaký byl další vývoj, to nevím,“ uvedla s tím, že obžalovaný Antonín Semecký byl tehdy jejím šéfem.

U soudu se následně vedla debata o tom, zda došlo k odebrání nějakého materiálu z konstrukce. Svědek chtěl na závěr své výpovědi říci něco za odbornou veřejnost, soud mu to ale neumožnil. Soudce nařídil přestávku, další svědci budou vypovídat od 13:00.

Státní zástupce se ptal na to, zda TSK realizovala opatření, která navrhla firma na omezení zatížení lávky - tedy omezit na lávce provoz motocyklů či čtyřkolek. „Když jsme tam byli, žádné cedule jsme tam neviděli,“ uvedl svědek s tím, že i kdyby tam ta cedule byla, podle jeho názoru by lávka stejně spadla, protože přetížení osobami nebylo příčinou pádu.

Uvedl, že jejich oprava měla zajistit životnost do doby, než bude lávka nahrazena. Následoval dotaz, zda při rekonstrukci firma komunikovala s projektantem lávky Jiřím Stráským. „To nebylo nutné. I když ta lávka byla poměrně odvážně navržená. Projekt byl čitelně připraven a neměli jsme to zapotřebí. Projektant má povinnost udělat ho tak, aby ten, kdo ho používá, pochopil, jaké měl úmysly,“ uvedl muž.

Soudce se svědka ptal, co bylo smyslem opravy 2012. „Dělaly se lokální opravy nosné konstrukce v místě poruch,“ uvedl muž. Tehdy byla podle něj životnost lávky odhadována na 10 až 15 let. „Neměli jsme jasnou indicii, která by nám sdělila, že lávka by měla být zavřená. Většinou je zavíráme ve stupni 7, viz například Libeňský most. Pokud jsme si jisti, že daná konstrukce je neschopná provozu, okamžitě ji zavíráme, nemáme s tím problém,“ prohlásil svědek. 

Stav trojské lávky hodnotil Pontex stupněm šest, tedy jako velmi špatný. „Takových konstrukcí je strašně moc,“ podotkl muž s tím, že stanovení stavu je subjektivním hodnocením člověka, jenž provádí prohlídku, a že se tedy může stát i to, že se stavba přeřadí z horšího stupně na lepší.

V roce 2013 pak firma zajištovala pro TSK studii nové lávky, která by měla tu trojskou nahradit. Svědek uvedl, že několikrát o stavu lávky mluvil s nadřízeným obžalovaného exšéfa oddělení mostů TSK Antonína Semeckého.

Jako druhý svědek vypovídá vedoucí diagnostické skupiny ve firmě Pontex. „Naše první setkání s lávkou bylo v roce 1995, když jsem já osobně dělal hlavní prohlídku. Při té byla porušena izolace, byly otevřeny spáry mezi betonem segmentů,“ uvedl muž. „Na stropním líci konstrukce byly stopy, které svědčily o tom, že do konstrukce zatéká. V opatřeních jsme navrhli správci mostu, aby zajistil diagnostický průzkum předpínací výztuže, nosné výztuže a aby co nejrychleji zajistil opravu lávky,“ dodal.

Pak se muž k lávce podle svých slov dostal v roce 2007, kdy měla firma ověřit kvalitu betonu mostovky. Na tom prý spolupracovali s Jiřím Dohnálkem (soudním znalcem, který už vypovídal ve středu, pozn. red.). „Myslím, že jsme tenkrát stanovili stavební stav 5,“ popsal svědek. Už tehdy prý chtěli vyzvat k tomu, aby se řešilo, zda je lávku vhodné opravovat, nebo nahrazovat.

Obžalovaný Stráský svědkovu práci ostře zkritizoval. „Prováděl prohlídky, ačkoliv nepochopil funkci konstrukce, neznal úpravy provedené v roce 2012, neseznámil se s výsledky diagnostických průzkumů a nezohlednil vliv přidaného zatížení,“ prohlásil u soudu. Dodal, že pokud by muž postupoval správně, musel by navrhnout buď uzavření lávky, nebo její zesílení. Stráskému vadí i to, že s ním muž postup nekonzultoval. Svědek se bránil tím, že prováděl prohlídky podle platných norem. 

Muž podle svých slov v roce 2017 apeloval na rozšíření průzkumu, aby se stav mostu prozkoumal více do podrobna. „V roce 2017 byl stav přehodnocen na velmi špatný (stupeň 6 ze 7, pozn. red.) a byla doporučená řada diagnostických postupů,“ uvedl projektant. „Máme provozované mosty i ve stupni 7, není to důvod k zavření,“ doplnil.

U soudu připustil, že při kontrole vybraného kabelu v lávce zjistili, že je zcela zkorodovaný a sousední kabely „významně nakorodované“. „Narazili jsme na to náhodou, na povrchu to vůbec nebyla patrné,“ uvedl. Firma proto v červnu 2017 doporučila správci, tedy TSK, rozšíření průzkumu mimo jiné o návrty. „Bylo to objednáno v říjnu nebo listopadu, že se to má provést, ale bohužel už se k tomu nestihlo dojít,“ popsal. „Mně se to dostalo na stůl až několik týdnů před pádem s tím, že do února nebo do kdy to má být hotové,“ odpověděl svědek na dotaz státního zástupce, proč se od června až do prosince nic nedělo. „Průzkum byl rozplánovaný řádově na měsíce a lávka spadla v průběhu této doby,“ dodal.

Soudce se svědka ptá, jak se stav mostu vyvíjel. „Rozhodně se nezlepšoval,“ odvětil muž.

Jako první hovoří zaměstananec firmy Pontex na pozici projektanta. Firma dělala průzkum, jenž měl sledovat, zda se stav lávky v průběhu dalších let nezhoršuje. „S lávkou jsem se poprvé dostal do styku v roce 2014,“ uvedl muž. Průzkum prováděl osobně s kolegy. „Závěry jsme průběžně dokumentovali zprávami,“ dodal.

Vážení čtenáři,

opět vás vítáme u online přenosu ze soudní síně Obvodního soudu pro Prahu 7, který se zabývá pádem trojské lávky. Dnes budou vypovídat svědci.