Pád trojské lávky znovu u soudu: „Hledali jsme cesty, jak tu lávku uchovat,“ řekl projektant Stráský

Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, pro dnešek se s vámi ze soudní síně loučíme. Líčení budeme sledovat online i zítra od 9:00, kdy bude vypovídat několik svědků.

Středeční jednání skončilo čtením zranění, která lidé nacházející se na lávce utrpěli.

Další zranění dle protokolu popsali, jak se lávka zvlnila a doslova ztráceli půdu pod nohama. „Po probuzení v nemocnici jsem si vybavil, že jsem slyšel dvě prasknutí, připadala mi jako prásknutí bičem,“ četl soudce vyjádření dalšího zraněného, dnes 63letého muže. 

Ten podle obžaloby „utrpěl zlomeninu sedmého až desátého žebra, protržení plíce, zlomeninu výběžku devátého hrudního obratle, zlomeninu zadního kraje kyčelního kloubu, víceúlomkovou tříštivou zlomeninu stehenní kosti, odlomení kostěného výrůstku na přední straně pátého až šestého obratle a další zlomeniny, které si vyžádaly operační zákrok a poškozeného omezovaly v běžném způsobu života nejméně 6 měsíců“.

Soudní líčení po přestávce pokračuje. Předčítá se protokol z výslechu jednoho ze zraněných, muže, jenž se narodil v roce 1974 a jenž podle obžaloby „v důsledku pádu utrpěl poranění bederní páteře, nestabilní zlomeninu druhého bederního obratle, což vyžadovalo operační zákrok a poškozeného omezovalo v běžném způsobu života po dobu čtyř až pěti měsíců v důsledku vyloučení delší chůze a sedu“.

Muž popsal, že šel se svým známým na lávce, když došlo k pádu. Vše bylo jako vždy a ničeho zvláštního si prý nevšiml. Neslyšel ani žádný zvuk, který by ho varoval.

Soud líčení přerušil, pokračovat bude v 11:00.

Znalec hovořil o opravě lávky z roku 2012, ta podle něj byla provedena „nešťastně“. Vznikl tam podle něj moment, kdy se vytvořily další trhliny.

Znalec dále uvedl, že řešení injektáže, které bylo při stavbě použité, se používá dodnes. Zhodnotil také vliv povodní, ty označil za „další hřebíček do rakve konstrukce“. Při povodních pravděpodobně byla podle něj konstrukce zatížena několikanásobně víc, než na co byla postavená. „Lávka dostala takovou ránu, proud vody ji vytáhl, mezi břehem a podpěrou se objevila spára, do které se dala vložit dlaň,“ popsal znalec.

Sám byl prý v roce 1997 přizván k řešení situace lávky přes řeku Bečvu po povodních na Moravě jako statik, uvedl, že jako první, co ho v tu chvíli napadlo udělat, bylo přizvat k tomu projektanta. V roce 1997 podle něj byla staticky konstrukce trojské lávky v pořádku. „Myslím si, že největší problém způsobila povodeň a následná koroze, která oslabila konstrukci,“ dodal.

Výslech prvního znalce skončil, u soudu nyní vypovídá další znalec, Jaroslav Navrátil. V posudku měl odpovědět na otázku, zda od běžného provozního zatížení lávky mohly vzniknout trhliny. Muž podle svých slov vypočítal zatížení podle tehdy platné normy i podle současné evropské normy. „Náš výpočet potvrdil předpoklad projektanta, že při reálné kombinaci zatížení trhliny vzniknout nemohou,“ uvedl znalec s tím, že konstrukce byla podle něj navržena správně. 

Znalce se dotazoval také obhájce Antonína Semeckého: „Existuje i jiná varianta, jak by se mohla dostat sůl do konstrukce?“ „Přiznám se, že mě nic nenapadá. Koncentrace soli v atmosférických srážkách je nepatrná, jiná možnost mě nenapadá,“ odvětil Dohnálek. „Sůl tam byla prokazána několika na sobě nezávislými institucemi,“ dodal.

Zmocněnkyně Technické správy komunikací se ptá, zda šlo zjistit vliv chloridů už před pádem lávky. Znalec uvedl, že několik zpráv v minulosti už to konstatovalo. „Je to zcela nepochybně doloženo,“ řekl.

Státní zástupce Šimon Vavrečka se znalce zeptal, zda lze říci, kdy koroze nastala. Dohnálek uvedl, že to úplně jasně říci nejde, je možné, že solení začalo už v 80. letech. Podle různých posudků lze říci, že se tam chloridy nacházely už na konci 90. let i v roce 2008 během inspekcí.

„Každý kov, i nerez, má nějakou korozní rychlost, na to existují tabulky. Pokud by korozní rychlost u lávky byla normální, vydržela by i sto let,“ pokračuje Dohnálek.

Jako první vypovídá soudní znalec Jiří Dohnálek, jenž zkoumal korozi konstrukce lávky. Jeho posudek měl zodpovědět několik otázek, tou hlavní bylo, jaká byla hlavní příčina koroze nosných a předpínacích kabelů. „Nepovažoval jsem za možné v tak významné věci vycházet pouze z literárních podkladů, které jsou převážně zahraniční,“ uvedl s tím, že proto kontaktoval firmu SVÚOM, která provádí korozní zkoušky. 

Od ní díky svým osobním kontaktům získal autentické vzorky výztuže, která byla v trojské lávce. Následně podle svých slov provedl test, jenž měl ověřit vliv koncentrace chloridů na reálnou korozní rychlost. „Pokud by lávka nebyla udržována klasickým způsobem (s pomocí posypové soli, pozn. red.), byla by korozní rychlost výztuže prokazatelně pětkrát až desetkrát menší, z toho lze odvodit, že i životnost konstrukce by byla delší,“ uvedl. 

„V určité situaci je korozní rychlost i stonásobná. Přítomnost chloridů korozi dramaticky urychluje,“ řekl a poznamenal, že i v technické zprávě projektu je řečeno, že solí nesměl být povrch ošetřován.

Vážení čtenáři,

vítáme vás u online přenosu ze soudu kvůli pádu trojské lávky. V úterý vypovídali obžalovaní, mostař Jiří Stráský, který lávku v roce 1984 projektoval, a exšéf oddělení mostů Technické správy komunikací Antonín Semecký. Oba uvedli, že se vinni necítí, své povinnosti prý nezanedbali. Dnes budou vypovídat další znalci.