10°C
Honza se jako záchranář účastnil řady akcí, které se na Václaváku po 17. listopadu konaly. Řešit bylo potřeba hlavně kolapsy a podobné problémy, které se v davových shromážděních běžně vyskytují. Náročnou práci jim navíc stěžovala ukrutná zima, která se vlezle prodírala do každého kousku těla.
„Měli jsme ruční vysílačky, takzvaná ‚pérka‘, a jeden z nás stál vždy na balkoně Melantrichu a sledoval shromáždění na náměstí. Když se někomu něco stalo, dal jsem signál kolegům v sanitce, aby šli pacientovi na pomoc… Na balkoně jsme se museli střídat, protože tam byla strašná zima a my na to neměli oblečení,“ vzpomíná Honza, který na balkoně „hlídkoval“ i v momentě, kdy odtud pronášel svůj legendární projev budoucí prezident Václav Havel.
Zima potrápila nejen lidské příslušníky záchranky, ale i ty na čtyřech kolech. Avia Furgon s dieslovým motorem, kterou měl Honza a jeho kolegové k dispozici, v příliš nízkých teplotách prostě zamrzla. „Když jsme na Václaváku v zimě stáli delší dobu a motor neběžel, tak auto nešlo nastartovat,“ popsal. Tehdy byl početný dav kolem nespornou výhodou – když bylo potřeba odvézt pacienta, přiložili lidé ruku k dílu a sanitku roztlačili. „Tlačte sanitku, tlačte sanitku!“ povzbuzovali prý ostatní.
„Myslím, že všichni na záchrance jsme tehdy měli radost, že to prasklo a že jsme se toho dožili, i když jsme měli samozřejmě trochu strach, jak to při takových revolučních událostech bývá,“ dodal hrdina. Letos v listopadu má Honza kromě toho sametového i své osobní výročí – je to přesně 40 let, co u záchranářů slouží. Záchranáři mu při té příležitosti na svých stránkách za službu a celoživotní nasazení poděkovali.
