Před 40 lety vznikl „undergroundový institut“ tzv. podzemní univerzity. Ta spočívala ve výuce nejrůznějších lekcí filosofie v pražských soukromých bytech. Za jejím vznikem stál dosud uznávaný filosof Julius Tomin (80), který měl kvůli své činnosti nepříjemné roztržky s režimem. Přednášky, na které zval i západní filosofické kapacity, se odehrávaly v jeho bytu v Keramické ulici, kde se nově skví pamětní deska.

Jak to vlastně začalo?

„Koncem 60. let jsem působil na University of Hawaii, kde jsem vedl přednášky o filosofii. Když jsem se vrátil do Československa, uplatnění po mě nebylo. Musel jsem jít pracovat do elektrárny, ale vůbec mi to nevadilo. Turbíny běžely, já mohl číst svého Platóna, Homéra, Aristotela,“ vysvětlil Blesk.cz filosof, jak se začala utvářet jeho idea neoficiální výuky.

Ve francouzské knihovně se pak seznámil s několika výtisky deníku Le Monde, kde jej zaujal článek o tom, kterak si význačný český filosof Karel Kosík (†76) stěžoval nositeli Nobelovy ceny za literaturu Jean-Paul Sartrovi (†74), že nesmí přednášet, a že výtisky jeho knih byly v Československu zabavovány. „Tohle mnou hluboce zahýbalo,“ říká Tomin. Začal proto organizovat filosofické sedánky v Pařížské ulici v bytě Dany Horákové. Tehdy se scházeli především filosofové.
Video
délka: 00:15.77

V tomto domě se na přelomu 70. a 80. let odehrávaly pověstné semináře tzv. podzemní univerzity. David Zima

Párkrát přišel i Václav Havel (†75). Na posledním semináři, který se v Pařížské uskutečnil v roce 1976 si mě a Milana Machovce (†77) Václav zavolal, aby nám dal přečíst nějaké prohlášení,“ vzpomíná Tomin. „Prý jestli se nám to bude líbit a souhlasíme s tím, že to můžeme podepsat,“ uvádí filosof k tomu, že tehdy nevěděl, že se jedná o Chartu 77. „Mně se to líbilo. Odpovídalo to mému přesvědčení a hlavně dokument volal po nápravě zákonnosti, která tu chyběla.“ Domů prý dorazil se slovy adresované své manželce: „Zdeni, asi jsem něco podepsal a asi z toho bude průšvih.“

Filosofická smetánka na Letné

Okruh lidí, kteří Chartu 77 podepsali, se záhy dostal do hledáčku tajných služeb. Semináře v Pařížské museli skončit, co naopak začalo, bylo pronásledování signatářů a jejich rodin. „Mí dva synové nemohli studovat. Lukáš chtěl na učňák v Neratovicích, ani tam ho nenechali,“ uvádí Tomin. Ten tou dobou po večerech pak dával soukromé lekce nadšencům.

„V roce 1978 mě napadlo obrátit se na několik západních univerzit, zda by jejich akademici nechtěli přicestovat do Prahy,“ líčí Tomin. Konkrétně se obrátil na univerzity v Oxfordu, Harvardu, Berlíně nebo Heidelbergu. V dubnu následujícího roku přicestovali první zahraniční odborníci. Semináře se v Keramické ulici konaly zhruba rok, mezi posluchači se střídali například Václav Havel, Jan Ruml, Milan Uhde nebo Petr Pithart.

Poslední seminář ve vězeňské cele

Poslední seminář podzemní univerzity se uskutečnil v dubnu 1980. Tehdy do bytu nakráčeli policisté, české posluchače a diskutéry pozatýkali, anglického profesora filosofie Sira Anthony Kennyho prý odvezli na hranice.

Video
délka: 45:58.08

Syn disidentů o podzemní univerzitě: Semináře často přerušil zásah StB, o rodiče jsem se bál Bohuslav Štěpánek, Lukáš Červený

Mě se studenty zavlekli do Bartolomějské. Tam jsem svým posluchačům začal rozprávět o Platónovi. Sotva jsem skončil, vtrhli mezi nás policisté, zaveleli: »všichni čelem ke zdi!« a mně bylo jasné, že další semináře nebudou.“ Pětkrát se prý Julius Tomin pokoušel navázat na lekce své „podzemní univerzity,“ pětkrát neuspěl. „Vždy pak následoval 48 hodinový výslech v policejní cele,“ líčí.   

Měla to být vražda?

Za svou činnost měl Tomin minimálně jednou opravdu namále. Když nemohl působit na akademické půdě, živil se, jak se dalo. Svého času i v Troji v zoologické zahradě. „Jednoho dne mi volali, že mou manželku Zdenu napadl nějaký muž v masce. Tak jsem za ní okamžitě šel do nemocnice Na Františku,“ líčí filosof, který v rozhořčení hned nato napsal tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi dopis nadepsaný slovy: Měla to být vražda? Stejně jako Julius Tomin, i jeho manželka Zdena byla totiž trnem v oku KSČ. V roce 1979, kdy k napadení došlo, byla mluvčí Charty 77.

Jenže věci se podle Tomina měli trošku jinak. „Když jsem se druhý den do zoo vrátil, kolegové na mě koukali jako na mrtvolu. Prý slyšeli, že mě někdo přepadl. Když pak večer přišel zástupce ředitele, dozvěděl jsem se od něj, že dostal příkaz, aby ohlásil, že jsem byl v zoo přepadený,“ vzpomíná Tomin, který si tak z toho vyvodil okolnosti. „Zřejmě to, že jsem toho dne šel za Zdenou, mě zachránilo od výprasku, protože na mě někdo v té zahradě asi čekal.“

Ocenění za píli i pomoc druhým

Pamětní deska v Keramické ulici byla odhalena jednak za přítomnosti Julia Tomina a jeho blízkých, tak také i před zraky britského velvyslance v ČR Nicka Archera. Ten záslužnou činnost tzv. podzemní univerzity kvitoval jen pochvalnými slovy. „Bylo mi řečeno, že britská vláda nebyla vždy spolehlivým spojencem Československa. Ale jsme velmi pyšní na to, co britští občané společně se svými českými přáteli dokázali během 70. a 80. let v těchto místech,“ uvedl velvyslanec, který umístění desky inicioval.

Fotogalerie
20 fotografií