Svým provedením je unikátní, zrovna tak i svým nynějším údělem. Mozaika s názvem Člověk dobývající nové horizonty vesmíru vznikala od roku 1978 do posledního dne následujícího roku. Vysoká je čtyři metry, na délku měří metrů devět. Její pořizovací cena činila 542 tisíc Kčs. „Jen pro srovnání, průměrný plat v roce 1980 byl zhruba okolo 2 100,- Kčs,“ přibližuje sochař a autor projektu Vetřelci a volavky Pavel Karous.

Námět mozaiky vznikl v tehdejším socialistickém Československu poněkud paradoxně – podle amerického motivu, který se objevil na meziplanetární sondě Pioneer 10. Ta se do vesmíru vypravila v roce 1972. Znázorňuje postavu muže a ženy na pozadí vesmíru, respektive sluneční soustavy s explicitním vyznačením umístění planety Země.

Když umění zakryje kýč

Skutečnou podobu mozaiky však znají jen pamětníci. „Do dnešních dnů je mozaika zakryta sádrokartonovou zdí s plakátem, k čemuž došlo krátce poté, co budovu převzala O2,“ sdělila akademická malířka Magdalena Kracík Štorkánová ze spolku Art & Craft Mozaika, která za iniciativou záchrany mozaiky stojí. „Tehdy v budově došlo k řadě úprav, kdy se interiéry ladily do modra, vyměnil se nábytek, světla, zakryla se dokonce i původní podlaha.“

Minulost kontra současnost

„Tím došlo k paradoxní situaci, kdy dílo z roku 1980, které stálo půl milionu korun, zakryla sádrokartonová zeď v řádové hodnotě tisíců korun,“ upozorňuje Karous na nepochybné pohrdání estetickou hodnotou uměleckého díla, která v současných letech není ojedinělá a bohužel se v ní pokračuje nadále.

Jen za posledních deset let se v Praze zničilo, zakrylo reklamou nebo jinak znehodnotilo 450 výtvarných realizací ve veřejném prostoru,“ uvedl Karous. „K výtvarným dílům se dnes chováme podobně jako náboženští fanatici v zemích třetího světa,“ podivuje se. Tím spíše, že konkrétně Ballardiniho mozaika je zdobena italským zlatem a československými smalty, a není ideologicky nijak explicitně zatížená. Kameny, použité na mozaice, navíc podle Kracík Štorkánové údajně sbíral přímo Ballardini s rodinou.

Jedno z nejstarších fotografických zachycení Ballardiniho mozaiky v Ústřední telekomunikační budově na pražském Žižkově.
Jedno z nejstarších fotografických zachycení Ballardiniho mozaiky v Ústřední telekomunikační budově na pražském Žižkově.
Autor: Archiv rodiny Ballardini - P. Paul

„Jen v roce 1961 – 1990 vzniklo v Praze 2 500 výtvarných děl. Po roce 1991 jich vzniklo zhruba šest desítek, a ty jsou přitom nevalné úrovně. Současné umění ve veřejném prostoru je totiž konzervativní. V podmínkách, kdy od revoluce neexistuje systém transparentních veřejných soutěží s profesionální komisí, jak tomu bylo za minulého režimu, nutně vznikají kýče na objednávku té které politické reprezentace,“ uvádí Karous. Za „nepovedenou“ tvorbu uvádí například sochu Karla Hašlera na Zámeckých schodech, či sochu Tarase Ševčenka na Smíchově.

Kam s mozaikou? Její místo je v Praze

Iniciativa k záchraně Ballardiniho mozaiky vznikla v roce 2014. V současné době se projekt snětí a restaurace mozaiky finišuje, s posvěcením společnosti CETIN, která v budově sídlí, respektive Central Group, která budovu vlastní a zamýšlí ji zbourat. Devastaci by tak mozaika měla uniknout. Nad tím, kde přesně nalezne své umístění, visí doposud otazník. Kracík Štorkánová má však jasno v tom, že to musí být v Praze.

„Měla by být umístěna na veřejně přístupném místě. Hovořili jsme o tom se starostou Prahy 3 Jiřím Ptáčkem, nicméně žádný vhodný prostor jsme dosud nenalezli. V úvahu nicméně připadají i jiné lokality v Praze, než je Žižkov.“ Zároveň malířka připouští, že ideově by se mozaika skvěle nabízela do Planetária hl. m. Prahy. Ovšem to už je otázka pro někoho jiného.

Pražanům ne neznámý autor

Italský rodák Sauro Ballardini (1925–1990) se do Československa přestěhoval v roce 1951, přičemž svůj ateliér situoval do dnešní ulice Jana Zajíce na Letné. Dlouhá léta vyučoval na Akademii výtvarných umění. Ačkoliv jeho mozaika Člověk dobývající nové horizonty vesmíru nebyla úplně určena pohledům nejširší veřejnosti, jiné z jeho děl krášlí veřejný prostor hlavního města dodnes.

Stanici metra Florenc, která funguje od roku 1974, zdobí mozaika Saura Ballardiniho a Oldřicha Oplta.
Stanici metra Florenc, která funguje od roku 1974, zdobí mozaika Saura Ballardiniho a Oldřicha Oplta.
Autor: Matěj Smlsal

Ve vestibulu stanice metra Florenc se nachází velkoplošná panoramatická mozaika ztvárňující Bitvu u Sokolova, kterou Ballardini vytvořil s Oldřichem Opltem v roce 1974. V té době se stanice metra jmenovala právě Sokolovská. Za zmínku však také stojí raritní mozaika podle kresby kubistického malíře Pabla Picassa z roku 1980, kterou bychom nalezli v jedné z komplexu budov Transgasu. V jejím případě se naštěstí s demolicí nepočítá. Jiné ze souboru budov však takové štěstí nemají.

Fotogalerie
23 fotografií