7°C
Vyhledávaným místem pro romantické procházky a relaxaci je Petřín asi od 19. století. Jeho historie je ale mnohem starší a taky pestřejší. V dobách dávno minulých, kdy po zemi ještě žádní lidé nechodili, pamatuje vrch Petřín, nebo spíše místo, kde se dnes nachází, sopečnou činnost, subtropický les i křídové moře. A právě na mořském dně se tu usazoval pískovec, respektive opuka, která se později na Petříně těžila a je z ní postavená řada významných staveb, včetně Hladové zdi.
Tajemné rituály a výroba kovů
Dávno před tím, než se zde začala opuka těžit ve velkém, probíhala na Petříně kovovýroba. Archeologové zde nalezli pece už z 10. století. A právě přeměna horniny v kov se u tehdejších pohanů rozhodně neobešla bez pořádných rituálů. Podle pověstí víme, že zde pohanští kněží pod obrovským dubem prováděli rituály, aby si naklonili pohanské bohy slunce a ohně. A po pohanském bohu ohně Perunovi dostal zřejmě Petřín i své jméno.
Lidské tváře v plamenech
Když se zde začala těžit opuka, dělníci si v jámách po kovovýrobě dělávali ohně. A jak praví legendy, začaly se dělníkům v rozdělaných ohních zjevovat postavy. „Na Petříně si dělali někteří dělníci za zimního času u velikého dubu oheň, ve kterém divoké tváře lidské ukazovaly se jim. Kteří byli náchylnější k pohanství, do ohňů přikládali a tomu ohni se klaněli. K sobě pak pravili, že duše otců i předků se v ohni od hříchu čistili,“ stojí v Kronice královské Prahy a obcí sousedních.
Kronika také zmiňuje, že když se o těchto praktikách dozvěděl Kníže Boleslav II., nechal okamžitě všechny ohně uhasit a starý dub pokácet. Lidé se ale svých rituálů vzdát nechtěli, a tak rozdělali ohně nové a házeli do něj chléb i peníze.
Těžba ale pokračovala dál až jednou se podle legendy samotnému knížeti Boleslavovi II. zjevil sám bůh Perun, kterému se nelíbilo, jak se „jeho“ vrch těžbou ničí s následujícími slovy: „A opět lid se vrátí k starým bohům a opět na tomto místě k jejich poctě budou planout ohně posvátných obětí.“ Když se to Pražané dozvěděli, začali znovu ohně zapalovat.
Neposlušní poddaní
Kníže už si s pohanským národem nevěděl rady, a tak požádal o radu pražského biskupa sv. Vojtěcha. Jeho rada byla jednoduchá, Boleslav tomu musel udělat přítrž. „I kázal kníže oheň udusiti, jámu zasypati a na místě tom kostel sv. Vavřince založiti, píše se v Kronice královské Prahy a obcí sousedních. Díky tomu mělo být místo očištěno od všech pohanských rituálů. Zasvěcení sv. Vavřinci také nebylo náhodné. Sám Vavřinec byl upálen při pronásledování křesťanů římským císařem Valerianem v roce 258.
Pražané se pořád trochu báli hněv boha Peruna, tak pro jistotu kopec přejmenovali na Laurenziberg, tedy Vavřincova hora. Ostatně Perunovy ohně se podle starousedlíků na Petříně objevují dodnes. Trvají pár minut a člověku nijak neublíží, pokud však nemá nekalé úmysly a nechce vrchu Petřín jakýmkoli způsobem ublížit.
