8°C
Jako první se ve středu dostali ke slovu znalci, kteří posuzovali duševní stav poškozené nezletilé holčičky. Ačkoliv pro ně soud i obhajoba měly spoustu dotazů, jejich zprávy žádná převratná zjištění nepřinesly. Podle posudku psychologa netrpí žádnou poruchou a nenese si s sebou ani žádnou výraznou újmu do dalšího života. Jako nepravděpodobné ale také vyhodnotili, že by poškozená holčička přednášela předem naučenou výpověď nebo si své zážitky s dědečkem vymýšlela.
„Její schopnosti zapamatovat si a následně reprodukovat nějaké věci jsou v pořádku. Zda popírala nebo potlačovala vzpomínky na událost, je těžké určit. Sama od sebe toho moc neříkala, dokázala až odpovědět na položené otázky. Věrohodnost její výpovědi je dostatečně dobrá a snižuje pravděpodobnost, že by byla navedena. Její indicie ke lži by spočívala maximálně v tom, že by si získala větší přízeň u části rodiny,“ zhodnotili u soudu znalci. Zároveň vyloučili, že by si poškozená vnučka do života odnesla nějakou újmu na duševním zdraví, a konstatovali, že v době vyšetření nejevila žádné známky psychické poruchy.
Zazněly také poslední svědecké výpovědi, které již dříve policii přednesly dvě kamarádky poškozené vnučky, ve formě videonahrávky. Ani jejich obsah nevnesl do případu žádné nové světlo. Obě sestry se pouze shodly na tom, že při výletě na hory se jim jejich kamarádka svěřila: „Řekla nám, že jí její dědeček chtěl sahat na pipinku. A poprosila nás, ať to nikomu neříkáme. Já jsem jí na to řekla jenom to, že to podle mě není správně.“
Výpovědi obou sester se shodovaly a kromě této informace neobsahovaly žádné další podstatné informace z hlediska projednávaného případu. Obžalovaný František k jejich přehrání pouze uvedl, že se jedná o jedinou rodinu, kterou má rodina poškozené holčičky za přátele, a je proto logické, že jejich dcery vypovídají ve prospěch poškozené.
Poslední slova státní zástupkyně
Státní zástupkyně Margita Kralická ve své závěrečné řeči podotkla, jak obtížné je podobné případy posuzovat: „U dokazování sexuální trestné činnosti je dokazování vždy obtížné, protože se zpravidla odehrává v soukromí, a proto je obtížné sehnat svědky. Zpravidla proti sobě tak stojí výpovědi oběti a pachatele. V této věci je situace stejná, kromě výpovědi poškozené vnučky nemáme žádný další přímý důkaz, že by k této činnosti mělo dojít.“ Na druhou stranu také uvedla, že i podle názoru znalců poškozená vnučka nejeví žádné známky toho, že by si svou výpověď vymyslela nebo se ji od někoho naučila.
„Jsem přesvědčena, že poškozená by nebyla schopna v takto nízkém věku celé obvinění vymyslet a takovou dobu držet v hlavě, zároveň kdyby ji křivou výpověď někdo naučil, je velmi pravděpodobné, že by to bylo během soudního řízení odhaleno,“ řekla ve své závěrečné řeči. Způsob, kterým se obviněný František obhajuje, označila za paranoidní. Nesouhlasí s tím, že by se jednalo o nějaké spiknutí, tak jak to popisuje on. Skutek podle ní naplňuje podstatu znásilnění, jelikož se poškozená vzhledem ke svému věku nemohla nijak bránit. Trest navrhuje na spodní hranici sazby, která činí pět let.
Závěrečná řeč obhajoby potom shrnula několik nedostatků, které z jejich hlediska v dokazování jsou. To, že dokazování z velké části stojí jen na výpovědi poškozené vnučky, považují za nedostatečné a poukazují na to, že celá skutečnost je mnohem složitější, než jak je prezentováno u soudu. Velkým otazníkem je podle nich především výpověď dcery Františkovy družky: „Nemůžeme se vyhnout tomu, že výpověď je až podezřele shodná s výpovědí poškozené vnučky. Jejím cílem je odstranit pochybnosti soudu o tom, že se skutek nestal, a tím přispět k jeho odsouzení. Jeví se nelogické a nevěrohodné, že by se nikomu nesvěřila s tímto děním. Tuto její výpověď považujeme za účelovou a nevěrohodnou s cílem obžalovaného co nejvíce poškodit.“
Velké sousto potom byla závěrečná řeč samotného obžalovaného Františka, ten především zopakoval, co už z jeho úst několikrát zaznělo, tedy že celé řízení probíhá za účelem pomsty ze strany dětí jeho stávající družky. Opakovaně hovořil o dceři své družky jako o člověku, který je zhrzen a nespokojen s vlastním životem, a proto má nyní potřebu se mu pomstít, když má příležitost. Jako důvod pro její pomstu uvádí, že její vztah vůči němu výrazně ochladl po tom, co ji přestal finančně podporovat.
Definitivně podle něj opadl, když jí dal najevo, že dědictví rodinného domu, ve kterém nyní žije, nebude zcela podle jejích představ. Podle něj se jí povedlo zmanipulovat jejího bratra, otce poškozené vnučky, k tomu, aby jí pomohl rozvrátit vztahy v rodině tímto případem a tím se Františkovi pomstít.
„Dělali jsme pro ni maximum“
Mluvil také o tom, že pro svou vnučku vždy dělal maximum, podle nejlepšího vědomí a svědomí a že je vždy ráda navštěvovala, dokonce i v době, kdy už podle obžaloby mělo ke skutkům docházet: „U nás hledala klidné zázemí, u nás měla klid a bezpečí. My jsme možná přehlíželi agresivní chování jejího otce. Je to cholerik, řve na ni, až se dům třese, matka jí vyprávěla okultní příběhy, ze kterých potom měla strach.“
Celou řeč potom zakončil slovy: „Nesouhlasím s tím, že bych měl jít sedět. Připadám si ukřivděně, mám pocit, že spravedlnost neexistuje. Jsem z toho zhnusen.“ Definitivní rozsudek by měl padnout v pondělí.
