Ochranitelský instinkt prý měla Adéla v sobě už jako dítě. „Maminka mi dávala do kočárku kočku, s ní jsem vyrostla. Měli jsme doma psy, kočky, morčata, králíky a dokonce i chameleona. Byla jsem zvířátková,“ vzpomíná s úsměvem.
Jak pečovat o zvířata v nouzi se naučila ještě během studií u jiného spolku, před dvěma roky se však rozhodla do toho jít na vlastní triko. Spolu s kamarádkami Gabrielou a Kateřinou si založily vlastní spolek s názvem Azyl Jelínek.
„Na začátku jsme měly hlavně kočky, postupně se skladba zvířátek rozšiřovala. Křepelák, želva, kozel nebo pitbulka, kterou po 11 letech zavřeli do kotce, kde si obrousila zuby až na dásně. Limit aktuálně držíme kolem třiceti chovanců,“ vypočítává Adéla bývalé i současné osazenstvo zvířecího azylu v Adamově na Brněnsku.
Péče od rána do noci
Opuštěná a zraněná zvířata v nouzi nosí lidé z blízkého i vzdáleného okolí Adamova. „Často je to lítání od brzkého rána až do noci. Třeba dovolená, ta moc nehrozí, i když s holkama se občas domluvíme,“ svěřila se. Krmení, podávání léků, úklid, cesty k veterináři a také informovaní na sociálních sítích, to je nekončící denní koloběh.
Fascinující setkání s jelenem
Přes všechny problémy mladá žena svého životního rozhodnutí pečovat o zvířata v nouzi nelituje. Blesk.cz prozradila, jak název Azyl Jelínek vznikl. Před časem totiž pří jízdě autem potkala u Ochozu u Brna dospělého jelena. Zastavila a s paroháčem na silnici na sebe oba delší dobu hleděli „Ten obrovský jelen s parohy byl pro mě symbolem svobody a naděje,” svěřila se Adéla Šebelová.
VIDEO: Blesk vběhl do prezidentské zahrady
