„Když jsme se poznali, bylo nám 17 a 15 let. Byla to láska na první pohled a ta nám vydržela až dosud,“ řekl Jaroslav. V práci začínal v dílně ČSAD, později se tam stal mistrem a před 30 lety začal autobusy renovovat soukromě.
Kouzlu propadl i syn
Manželka se k němu vzápětí přidala a plně mu nahradila spolupracovníka. „Když se nám narodil syn Jaroslav (33), od čtyř let byl v dílně. Vůbec nechtěl chodit do školky, ale být s náma a také mu to vydrželo dodnes,“ řekli pobaveně manželé.
Renovace autobusů je podle nich složitá. „Někdo má třeba jen podvozek a potřebuje vyrobit kompletní kastli, a to hodně trvá. Toto není práce pro zaměstnance, to musí člověk dělat srdcem,“ zdůraznil Jaroslav starší.
Unikáty ve sbírce
Manželé jsou svou zručností tak vyhlášení, že za nimi jezdí zájemci z celého bývalého Československa. „Jen bychom potřebovali víc času, na vlastní autobusy nám totiž vůbec nezbývá,“ přiznala Jaroslava.
Ve své sbírce mají dvě ze tří Prag NDO (předválečný autobus československé výroby – pozn. red.), které existují na světě. „Máme tam i unikát, který byl po 2. světové válce sestaven z podvozku Walter, který zůstal z předválečné výroby těchto autobusů s nástavbou Praga RND. Existuje pouze v jediném exempláři na světě,“ upozornil Jaroslav Kříž.
Spanilá jízda zákazníků
Ocenit sbírku podle manželů nejde. Autobusy totiž nejsou renovované a to by samozřejmě prudce srazilo jejich cenu. Manželé je nejčastěji získávali od včelařů, kteří je dříve jako jediní mohli při vyřazování získat od ČSAD.
Přestože ani jeden z autobusů manželů Křížových není pojízdný, zorganizovali spanilou jízdu a sraz historických autobusů na zámku ve Slavkově u Brna. „Přijeli s nimi naši bývalí zákazníci, kteří to berou jako vděk za to, že jsme jim je zrenovovali,“ vysvětlil více než desítku historických autobusů Jaroslav Kříž.
