Veronika vzpomínky vytěsnila, vrátily se až po jejím rozvodu v podobě panik, nočních můr a těžkých propadů. Do podcastu Odvážný přišla s jediným cílem: aby lidé, kteří jsou na dně, slyšeli, že „ten život nekončí“ a že jednou může být líp. „Jsem obyčejná ženská. Mám jedno dítě, malý sedmiletý, a vybojovala jsem si svůj život doslova,“ představila se na úvod.
Noční děs
Veronika popsala, že zneužívání starším bratrem, se kterým měla společnou maminku, začalo už v raném dětství v jejích pěti letech a trvalo přibližně devět let. „Ležela jsem ve svý posteli. On ke mně přišel, zaleh mě, dal mi ruku na pusu, ať nás rodiče neslyší a začal mi šátrat pod noční košilkou. Když vykonal svoje dílo, tak zase odešel do svý postele a ráno jsme vstali. A já už tenkrát ani neplakala. Otočila jsem se a jen jsem ve snech volala maminku, ať ke mně přijde a nepřišla,“ vypráví v podcastu Veronika.
Rodičům tehdy nic neřekla, bratr ji nutil mlčet. „On prostě říkal, že děláme něco špatnýho, je to tajemství a moc by se na mě zlobili, kdyby se to dozvěděli.“
Ráno běžní sourozenci
Veronika uvádí, že si mnoho věcí nepamatuje, protože je vytěsnila. „Tím mě vlastně mozek zachránil,“ vysvětluje. Ráno prý vstala, šla na rodinnou snídani, do školy a život pokračoval, jako by se nic nedělo.
„Měli jsme se rádi, snídali jsme, jezdili jsme na kole, když se mi něco stalo, tak mi ošetřoval rány, chodili jsme na výlety. Nedokázala jsem pochopit, že v jednu chvíli mi strašně ubližuje nebo ubližuje, nevěděla jsem, co mi dělá. Nevěděla jsem, co je sex. A v druhý chvíli prostě jsme nejlepší přátelé, nejlepší sourozenci.“
Ve Veronice zůstávala tíha, kterou neuměla pojmenovat. K tomu se přidalo další trápení. Ve škole byla dlouhodobě šikanovaná. „Nebyla jsem v bezpečí ani doma, ani ve škole,“ popsala. Z dnešního pohledu ji bolí, že si jejího stavu nikdo nevšiml, i když říká, že dítě často mluví i beze slov.
„Na jednu stranu nerozumím, že to nikdo neviděl… to dítě se chová jinak, je uzavřený, leká se. Podle mýho je to vidět,“ přiznává. Zlom přišel až v pubertě, kdy v ní strach z možných následků vyvolal první odpor: „Poprvý jsem řekla ne,“ řekla otevřeně.
Přiznání jako blavan
Teprve až v dospělosti se rozhodla o hrůze promluvit. Nejdřív se svěřila kamarádce a překvapilo ji, jak silně to na ni dopadlo. „Před očima zastárla, jako kdybych to na ni dala jako balvan,“ říká Veronika. Pak přišla řada na maminku. Nejdřív reagovala pocitem selhání, ale zároveň dceři nabídla oporu. „Objala mě, řekla mi, že mě má ráda a že bude vždycky stát za mnou,“ popsala Veronika.
V rozhovoru otevřeně zaznívá i to, že po tolika letech už je prakticky nemožné domoci se spravedlnosti. Veronika mluví o promlčení a o tom, že nemá důkazy: „Je to jenom moje slovo proti slovu.“
Přesto udělala krok, který pro ni znamenal záchranu: na doporučení terapeuta přerušila s bratrem kontakt. Napsala mu zprávu, že ho už nechce vidět. Když se zeptal proč, odpověděla: „Kvůli tomu, co mi způsobil v dětství.“ Další reakce už nepřišla.
Myšlenky na sebevraždu
Kvůli sexuálnímu zneužívání Veronika dokonce uvažovala nad sebevraždou. Při pohledu z výšky ji napadla myšlenka ukončit život. Zásadní zlom přišel, když uslyšela smích svého syna. „V tu chvíli si říkám: Proto tady jsem. Kvůli němu,“ popsala. „Nechci, aby žil v tom samým… tak budu bojovat kvůli němu,“ dodala. Právě syn je podle ní „hnací motor“, který ji vede k tomu, aby vytrvala a hledala cesty, jak žít dál.
A lidem, kteří si nesou podobnou zkušenost, připomněla to nejdůležitější: „Oni nejsou špatní. Nejsou vinní ani špinaví… to ten druhej je ten, kdo jim ubližuje.“
Pokud se vás téma dotýká nebo máte pocit, že už toho je moc, nejste na to sami. V krizové situaci můžete volat 112. Pomoc nabízí také Linka první psychické pomoci 116 123 a pro děti a dospívající Linka bezpečí 116 111.
Je český rozhovorový podcast zaměřený na osobní rozvoj, psychologii a odvahu dělat důležitá životní rozhodnutí. Přináší otevřené rozhovory s lidmi, kteří sdílejí své zkušenosti s překonáváním překážek, podnikáním, vztahy nebo životními změnami. Typický je osobní a autentický styl, často s hlubšími tématy a silnými životními příběhy. Cílem podcastu je inspirovat posluchače k větší odvaze, sebereflexi a vědomému životu.
„Věříme, že odvaha sdílet pravdu může prolamovat ticho, vytvářet mosty mezi lidmi a zachraňovat životy,“ říká zakladatel projektu Tomáš Paprštein, který v mládí sám zažil sexuální zneužívání.
Sexualizované násilí není o sexu, ale zneužití moci. "Ideální oběť neexistuje," říkají expertky z proFem
