7°C
Kdyby to bylo nutné, dokázala byste se k některé z těchto činností vrátit?
Je to už šestnáct let, co jsem se živila brigádami, ale ano, jsem typ člověka, který se nezalekne a jde do všeho po hlavě. Umím se o sebe postarat. Nebojím se práce, ale zatím mám štěstí, že se mohu živit tím, co umím a co mě baví. Teď zrovna točím Vánoční příběh, což je film, který půjde do kin příští rok o Vánocích, pokud budou otevřená.
Jak koronavirové období, které se zdá být nekonečné, zvládáte?
Ze začátku to byl šok, všechna natáčení se zrušila a divadla zavřela, ale po roce jsem změnila rytmus dne i zaměření. Během první karantény jsem dopsala knížku Jak přežít svého muže, která vyšla před Vánocemi, a stal se z ní během dvou měsíců bestseller. Takže teď se spíše usazuji v roli autora, který píše.
A herečka ve mně tak trochu přešlapuje. Občas si odskočí na natáčení, ale jinak čeká, až svět bude zase normální a bude se zase hrát. To mi chybí hodně, ale už se neupínám na žádný termín otevření. Žiju teď a tady.
Je něco pozitivního, co vám tato doba naopak dala?
Ten vynucený čas a zastavení, které bylo ze začátku stresující, jelikož jsme nevěděli, co s námi bude, nás s manželem donutilo změnit myšlení a začít pracovat jinak. Jsem kreativní a ten přetlak fantazie v hlavě jsem vložila do knížky a pokračuji v druhé. Někteří mí kolegové se vrhli na úplně jiné profese a myslím, že jim to zpětně pomůže k prohloubení jejich hereckého talentu.
My herci pořád pozorujeme lidi, studujeme jejich chování, mluvu, fyzické jednání. Takže tenhle výlet do neznáma nám nakonec možná přinese víc, než by nás napadlo. Ale jinak ta změna samozřejmě bolí.
V karanténě se mnoho z nás chtě nechtě vrhlo na vaření. Jak jste na tom v tomto směru?
Já vařím pořád a už mě to opravdu nebaví. Dcera je doma na online výuce a je třeba jídlo každý den zajistit, i když i ona mě někdy zastane. Ale tu svíčkovou, kterou se všichni v karanténě naučili a »vymazlili« si ji, jsem ještě nedělala.
Jste máma chlapečka v první třídě. Jak jste se poprali se školou, která byla kvůli pandemii uzavřená? Jste, co se týče školních věcí, trpělivá?
Trpělivost není úplně má silná stránka, takže jsme se s manželem střídali. On je původní profesí učitel, ale zase všechno vysvětluje zbytečně složitě. Takže to ve výsledku bylo hlavně na mně. Tedík je šikovný, takže mu to celkem šlo, spíš bylo náročné s ním sedět při té online výuce. Bylo to na prvňáčka dlouhé a někdy potřeboval pomoct se soustředit a pochopit, co má dělat.
Teď už ale naštěstí nejmenší děti do školy mohou...
Ano, ale máme ještě online základní uměleckou školu, začal totiž hrát na kytaru. Hudební nauka je pro mě smrt. Nehraji ani na kytaru a nauku už si nepamatuji, takže jsem syna naučila omylem spoustu blbostí. Vůbec nechápu, proč alespoň nejmenší děti nemohou chodit do hudebky. Má kytaru první rok.
Jste také máma dospívající slečny. Myslíte, že se dcera vydá v uměleckých stopách rodičů?
Netuším, kam ji vítr zavane. Miluje cestování a poznávání nových světů a lidí, spíš ji ale zajímá modeling. A mezinárodní vztahy.
Vraťme se ještě k vašemu debutovému románu... Prozraďte, jak se mu daří.
Knížka je už označena za bestseller a dostala jsem nabídku na druhou, takže mám obrovskou radost. A díky tomu můžu v klidu pracovat na pokračování, protože ženy se do ní zamilovaly a i od mužů přišla pochvala. Musím říct, že tolik radosti, co mi přinesla tahle knížka, jsem dlouho nepociťovala.
A jaké jsou tedy ty tipy, jak přežít svého muže?
Základem je nesnažit se žádného partnera »urvat«. Přesvědčit ho, že vy jste ta nejlepší žena. To my ženy často děláme a opravdu dokážeme muže dotlačit tam, kam chceme, ale pak se divíme, že nejsme šťastné. Knížka je zpracovaná jako román, u kterého se zasmějete, a zároveň vás zamrazí.
Jak ráda odpočíváte?
Spím a koukám na film. To je pro mě opravdu odpočinek. Poté, co jsem si načetla svou knihu jako audioknihu, objevila jsem kouzlo audioknih i jako posluchač. Skvěle se mi u nich relaxuje a usíná.
Jana Bernášková v kampani o českém školství.
K tabuli půjde české školství! Maminka/Karel Dlabač
