Petra má za sebou velmi úspěšnou plaveckou kariéru. Je mnohonásobnou českou rekordmankou, dvojnásobnou mistryní Evropy, účastnicí olympijských her. Její cesta k miminku přitom vůbec nebyla jednoduchá.
Mistrovství světa, nebo miminko?
„Plavání bylo celý můj život. Směřovala jsem k mistrovství světa, měla jsem před sebou ještě poslední možnost zabojovat o olympiádu,“ vzpomíná. Přesto si uvědomila, že její biologické hodiny tikají. Vysadila antikoncepci a řekla si, že se uvidí. „Samozřejmě jsem doufala a možná i chtěla, aby to přišlo nejlépe ihned. Ale nepřišlo.“
Jenže uběhl půlrok a nic se nedělo. Miminko nepřicházelo a Petře se blížilo nominační období na mistrovství světa. „A za rok měla být olympiáda a já ještě naposledy chtěla zabojovat,“ popisuje Petra.
Po důležitých závodech o několik měsíců později ale nakonec přece jen zjistila, že je poprvé těhotná! „Přemýšlela jsem, jestli na mistrovství světa vůbec odletět. Mělo být v červenci v Jižní Koreji a já měla být ve 12. až 13. týdnu těhotenství. V jednu chvíli cítíte radost, v tu druhou strach. Měla jsem před sebou důležitou sportovní sezónu, mistrovství světa, ale zároveň mi v břiše rostl nový život. Nakonec jsem se rozhodla dát přednost miminku a vrcholový sport pověsit na chvilku na hřebík,“ popisuje.
Zrádný 31. týden
Těhotenství probíhalo naprosto ukázkově. Ve 31. týdnu těhotenství Petře ale začala odtékat plodová voda, a tak se vydala do nemocnice. „Odmítli mě pustit domů. První tři dny jsem brečela, chtěla domů. Pak mi došlo, že tu nebojuji jen za sebe, ale hlavně za naše miminko.“
Vydržet co nejdéle...
Dostala infuze s kortikoidy na dozrání plic děťátka, denně absolvovala všemožné odběry. „Každý pohyb v posteli znamenal, že plodová voda odtéká víc a víc. Snažila jsem se vydržet co nejdéle. Ležela jsem tam 11 dní. V pondělí mi přišli oznámit výsledky – zánět v plodové vodě, musí se vyvolat porod,“ vzpomíná plavkyně.
Domů bez miminka
Malá Lilianka se narodila v 32+5 týdne těhotenství a vážila jen 1870 g. „Slyšela jsem její první křik a spadl mi kámen ze srdce. Položili mi ji na hrudník, vyfotili jsme se – a pak ji odnesli. Já zůstala sama s manželem, ale bez miminka. S komplikacemi s placentou, se zánětem,“ vypráví o těžkých chvílích Petra.
Novorozená holčička okamžitě putovala do inkubátoru, byla obklopená hadičkami. „Ten pohled se mi navždy vryl do paměti. Ležela jsem na gynekologickém oddělení a za malou jsem chodila jen s odstříkaným mlékem. Po pár dnech mě pustili domů – ale bez naší holčičky. Byl to strašně zvláštní pocit. Nepřipadala jsem si jako máma,“ trápilo Petru.
Nejkrásnější dárek
Domů si Petra Lilianku odvezla až po dlouhých třech týdnech den před Štědrým dnem. „Byl to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala,“ vypráví. První měsíce a roky byly plné obav, ale holčička dobře prospívala, vyvíjela se a letos v září se z ní stala předškolačka! „Je hubeňour, jí jako vrabec, ale je to naše malá bojovnice. A já jsem neskutečně vděčná, že ji mám. Stát se mámou, i tou „předčasnou“, je ten největší dar,“ raduje se Petra, která je dnes aktivní jako koordinátorka neziskové organizace podporující rodiče předčasně narozených dětí Nedoklubko.
Maminka Petra si nakonec splnila i sportovní sen. K plavání se dokázala vrátit!„Zažila jsem pocit, o kterém jsem kdysi jen snila. Stát znovu na nejvyšších stupních vítězů, ale tentokrát už ne sama – nýbrž se svou vlastní dcerkou v náručí.“
Památky se zahalí do purpuru
Více než 15 milionů dětí se každý rok po celém světě narodí předčasně – tedy každé desáté miminko přichází na svět dřív, než by mělo. Na důležité téma každoročně upozorňuje Světový den předčasně narozených dětí. Tradičně už 16. listopadu, tedy předčasně – v předvečer světového dne, se po celé republice rozzáří purpurovým světlem významné stavby. Jde o vyjádření podpory těm nejmenším bojovníkům a poděkování všem, kdo o ně pečují: lékařům, sestrám, rodičům i ostatním blízkým.
Do purpurového světla se v Praze zahalí například Žofín, Petřínská rozhledna, Tančící dům nebo Žižkovská věž, dále Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, radnice v Hradci Králové, Havlíčkově Brodě, Olomouci a Zlíně, Hrad Hněvín v Mostě, Východočeské divadlo Pardubice či Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem a další.
Purpurové setkání Marka Dědíka: Co ho pojí s projektem Nedoklubko? Matyáš Janíček
