9°C
Absolvoval vysněnou střední zdravotnickou školu. Věděl, že nejde o lehkou práci, onemocnění covid-19 ale jeho život totálně změnilo. Jak osobní, tak pracovní. Už několik měsíců dělá i 18 dvanáctek v měsíci.
„Osobní život prakticky žádný není. S rodinou se reálně vidím dvě hodiny denně. V prosinci se mi narodil syn, na kterého nemám vůbec čas. Bývám vyčerpaný a nejsem schopen vnímat ty pozitivní vjemy, které s sebou taková událost nese. Žena Markéta je sama doma s malým a starším patnáctiměsíčním synem. I pro ni je to těžké. Je zdravotní sestra a hodně mi pomáhá tím, když s ní o své práci mluvím. Má porozumění,“ konstatoval.
Za 10 dnů 10 úmrtí
Popisuje, že se bohužel změnil i přístup k pacientům. „Jedeme jako roboti, není žádný prostor na jejich psychickou stránku. Vymýšlíme veškeré možné kombinace, abychom jejich tělo znovu nastartovali. Tato třetí vlna je nejhorší. Za deset dnů zemřelo deset lidí. Já byl u čtyř a dvou resuscitací. Pacient vypadá nadějně, a najednou přijde dramatický zlom.
Covid je zrádný, zákeřný. Umíraly mladší ročníky, u kterých bychom to vůbec nečekali. Před pár dny odešel například muž, u něhož snímek CT ukázal, že mu plíce fungovaly jen z pěti procent. Přirovnal bych to ke čtvrtému stupni rakoviny,“ přiblížil svůj denní chleba.
Bez pohlazení
„Co se pacientů týká, odpadá i ta stránka smyslová. Jsme v náročném oblečení a máme minimálně tři vrstvy rukavic. Pro nás zdravotníky jsou ruce nesmírně důležité, nejen pro vlastní cit při práci. Teď se nemůžeme pacienta dotknout, obejmout ho,“ vyložil současnou situaci.
Co ho štve?
Rozladěný je z přístupu některých lidí. „Jsme na pokraji sil, pak přijdeme domů a v televizi se díváme, jak někdo stále říká, že je to všechno vymyšlené divadlo. To umocňuje naši frustraci. Už jsem se setkal s pacienty, kteří byli popírači covidu, a když se s nimi loučila rodina, velmi litovali toho, že tuto nemoc zlehčovali,“ dodal.
Odchod člověka nejde neprožívat
Umírají i covid pozitivní, kteří přišli do nemocnice po svých, a zpočátku se zdálo, že jejich stav nebude tak závažný, nejen ti, co v těžkém stavu přiveze záchranka. „Snažím se to nějak vstřebat, ale kontakt se smrtí je nejhorší a nedá se na něj zvyknout. Pro mě je každá jako první,“ poukázal Vilém Románek. Na oddělení ARO pouštějí rodiny k umírajícím, aby se rozloučily.
„Hodně to prožívám s nimi a byly situace, kdy jsem se nevyhnul slzám. Zvláště se nás dotkne, když zemře příbuzný kolegy. Už jsme měli sezení s klinickým psychologem. Bylo prospěšné a doufám, že nebylo poslední,“ podotkl.
Potřebujte pomoc? Zeptejte se odborníků!
Své dotazy pište na psycholog@blesk.cz. Nebo na adresu redakce: Blesk, Komunardů 42, 170 00 Praha 7, na obálku prosíme uveďte heslo PSYCHOLOG. Vaše otázky a odpovědi odborníků postupně zveřejňujeme na stránkách Nedělního Blesku.
Pokud máte potíže vyžadující okamžitou pomoc, volejte prosím krizová centra (kontakty otiskujeme na straně 30), v krajním případě pak Záchranou zdravotnickou službu – tel. 155.
VIDEO: Zásadní rozdíly mezi chřipkou a nemocí covid-19
