Zpět
Nejčernější den českého hokeje: Smrt tří zlatých hochů v troskách letadla
Autor: Blesk
-
18. června 2022 • 08:22
05:16Byla středa, 7. září 2011, v redakci Blesku se řešila ranní zpráva o skonu slavného textaře české pop music Pavla Vrby, když se před třetí odpolední v newsroomu rozhostilo mrazivé ticho. Z hokejových kruhů totiž dorazila černá zvěst: „V Rusku spadlo letadlo s hokejisty Jaroslavle! Nikdo prý havárii nepřežil.“ Nikdo, to znamenalo ani Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček, tři hrdinové zlaté generace českého hokeje.
„Bože, ať to není pravda!“ přáli si svorně snad všichni v Česku. Postupně upřesňované zprávy, ruku v ruce s děsivými fotografiemi přímo z místa tragédie, však nedávaly naději. Rozum se zdráhal uvěřit, že tři čeští mistři světa, Marek (†31), Rachůnek (†32) a Vašíček (†30), tam leží v troskách s dalšími spoluhráči, k nimž patřil mj. i Slovák Pavol Demitra (†36), mrtví. „Podle prvních informací zahynulo 36 lidí, jeden člověk nehodu přežil,“ flešovala ČTK před čtvrtou odpolední.
Jediný přeživší
Borci Lokomotivu Jaroslavl na prahu nové sezony ruské Kontinentální hokejové ligy (KHL) mířili k prvnímu utkání do běloruského Minsku. Měl to být zhruba dvouhodinový let, bylo krásné slunečné počasí. Vše alel po pár sekundách skončilo ve vzduchu ohnivým peklem, v kterém nakonec našli smrt úplně všichni vyjma jednoho z pětačtyřiceti pasažérů – palubního inženýra Alexandra Sizova. Ještě pět dnů sice bojoval o život i jeden z hokejistů, 26letý ruský reprezentant Alexander Galimov, s popáleninami na 90 procentech těla ale i on odešel na věčnost za kamarády.
Uletěli jen pár set metrů. Stroj Jak-42 se ve 14.00 ruského času po nárazu do antény zřítil a na břehu řeky Volhy se rozlomil vejpůl. „Příliš dlouho se rozjížděli, pilotovi se asi nedařilo nabrat rychlost. Přejel místo, odkud se obvykle odlepuje od země, projel ještě několik desítek metrů a pak teprve vzlétl, už vlastně za dráhou. Ale po pár vteřinách se naklonil na levý bok a zřítil se,“ popsal letecký dispečer Arij Novik.
Záchranáři celé odpoledne vytahovali z vody těla obětí, některá vyprošťovali přímo ze sedaček letounů, k nimž byli předpisově připoutáni bezpečnostními pásy..
Zlomení spoluhráči
Šok nebral konce, šajby českého hokeje jen těžko lovily slova z hloubi duší zmučených smutkem. „Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček se významnou měrou podíleli na největších úspěších našeho hokeje v posledních letech, především na zisku zlatých medailí ze světových šampionátů 2005 a 2010. Byli to nejen vynikající hokejisté, ale i výborní kamarádi a lidé,“ vystoupil ihned šéf českého hokeje Tomáš Král.
Snad nejhůř se mluvilo Vladimíru Vůjtkovi. V Jaroslavli sám kdysi slavně působil, před deseti roky vyhrál s Lokomotivem slavně dva tituly a týmu šéfoval ještě v předchozí sezoně. „Je to hrozné... Měl jsem tam spoustu blízkých známých, stýkal jsem se s rodinami... A ty kluky jsem ještě před půlrokem trénoval...“ vlhly i tak ostřílenému bardovi oči.
„S tím letadlem jsme s týmem létali všude a nebyl jediný náznak nějakého problému. Je to jedno z nejbezpečnějších letadel a bylo o něj perfektně pečováno,“ říkal z vlastních zkušeností zlomeným hlasem.
„Jsou to jen tři měsíce, kdy jsme spolu na šampionátu v Bratislavě vybojovali bronz. A teď, během vteřiny, kvůli něčí chybě nebo závadě zemřeš – to je hrozný...“ hledal smutně slova Jaromír Jágr, toho času sám hráč ruské KHL, konkrétně sibiřského Avangardu Omsk. „Je vidět, jak malí páni jsme na tomhle světě. Ani si nedokážu představit, jakou bolest pociťují rodiny hokejistů.“
Radši by jezdil autobusem...
Stovky a tisíce hokejových fanoušků začaly spontánně na Staroměstské náměstí, tradiční místo oslav zlatých úspěchů národního týmu, nosit květiny a zapalovat svíčky. Každý doslova hltal příběhy nečekaně zesnulých hrdinů. Třeba ten Jana Marka, středního útočníka tiché povahy, avšak nekonečné invence a šikovnosti.
Doma měl milovanou manželku Lucii a jejich teprve dvouměsíčního synka Honzíka. Kvůli stesku zvažoval, zda vůbec na další rok lukrativního angažmá do Ruska nastoupí, anebo zda se stáhne do české extraligy. Dlouho váhal i kvůli tomu, jak obrovské Rusko je. Měl totiž strach... z létání!
„To, že se přesouvám letecky, mi na Rusku nejvíce vadí. Létat se totiž hodně bojím. Když jsme nedávno přistávali v Magnitogorsku a fouknul nám boční vítr, tak jsem měl pěkně zpocené ruce,“ prozradil Marek v rozhovoru v lednu 2009. „A připadá mi, že to je čím dál tím horší. Radši bych jel na zápas někam tři dny autobusem,“ dušoval se tenkrát.
Všichni mysleli i na manželku Kateřinu a dvě malé děti Karla Rachůnka, nesmlouvavého beka ze zlínské hokejové líhně, který se hrdinou českého národa stal během semifinále MS 2010 proti Švédsku. V něm totiž sedm vteřin před koncem zachránil zlatý sen vyrovnávacím gólem. Bombou, kterou televizní komentátor Robert Záruba popsal už kultovní hláškou »Rachna kachna, to to letělo!«, poslal zápas do prodloužení, po němž přišly nájezdy a ty jediným gólem rozhodl – Jan Marek!
A mysleli i na přítelkyni Míšu a rodiče tichého »Kondora« z Havlíčkova Brodu Josefa Vašíčka, jenž si v Rusku protahoval zahraniční kariéru, v které stačil s týmem Caroliny Hurricanes vyhrát i zámořský Stanley Cup.
Kde se stala chyba?
Všechno, co se dělo dál – že KHL kvůli tragédii odložila start sezony, že zdecimovaný Lokomotiv vynechal celou jednu sezonu, než vybudoval nový tým, že všem zesnulým borcům vypravili velkolepé loučení jak v Rusku, tak později s účastí 20 tisíc smutných fandů i v Praze na Staromáku – už není důležité.
Důležité bylo najít odpověď na mučivou otázku „Proč se to stalo? A kdo tragédii zavinil?“. Experti ji zodpověděli tak, že piloti při startu omylem brzdili, letoun tak nedosáhl potřebné rychlosti a krátce po startu havaroval.
Jako jediný stanul před soudem náměstek firmy Jak-servis Timofejev. Za to, že v rozporu se zákonem dovolil létat posádce, která nebyla dostatečně přeškolena na Jak-42, a že kapitánovo oprávnění bylo falešné. Timofejev dostal v roce 2015 pět let vězení, ale hned i milost díky celonárodní amnestii vyhlášené k 70. výročí vítězství ve druhé světové válce. Takže potrestán nebyl nikdo...
Svět běží dál, ztracené životy však nic nevrátí. Slzy oschly, bolest otupil čas, dvě vdovy už vesměs mají po svém boku nové muže. Ale jizvy na srdci a vzpomínky zůstávají...
