Nešlo o dobře natočený katastrofický film. Moravu zasáhlo extrémní tornádo, které na našem území nikdo nepamatuje. Podle Českého hydrometeorologického ústavu mělo sílu F4 (podle tzv. Fujitovy stupnice), tedy vítr o rychlosti 267 až 322 km/h. Poničilo až 1600 staveb, zranilo na 200 lidí a jen zázrakem se počet zemřelých lidí zastavil na čísle 6. Šlo o nejtragičtější tornádo na evropském kontinentu od roku 1984.
Lidé na Břeclavsku a Hodonínsku, kteří vše prožili na vlastní kůži, popisovali jen pár minut trvající hrůzu prakticky stejně. „Utíkali jsme se na poslední chvíli schovat. Bylo to příšerné. Nikdy bych nevěřil, že to, co známe z Ameriky, může přijít sem,“ popisovala Blesku žena z čerpací stanice v Hodoníně, kde ještě v noci unikal vinou tornáda plyn. „Auta lítala vzduchem. Pár jich zůstalo převrácených, jiná se napíchala na stromy,“ povídal muž.
Co se na konci horkého červnového dne stalo?
Podle meteoroložky Dagmar Honsové se v oblasti vyskytly velmi silné supercelární bouřky. Tzv. chobot se dotkl země a už to jelo! Nevídaný armagedon odstartoval v 19:10 těsně za Břeclaví a vydal se podél slovenské hranice na svou takřka zkázonosnou cestu přes sedm obcí směrem k Hodonínu. Astronomické škody napáchal postupně v obcích Hrušky, Týnec, Moravská Nová Ves, Mikulčice, Těšice, Lužice, Hodonín.
Po 26 kilometrech, kdy za sebou zanechávalo 100 až 700 metrů široký pás zpustošené země, tornádo v 19:45 zaniklo. „Nejsem mrtvej. Být nahoře, tak prostě umřu,“ plakal na videu muž jménem Richard, který nevěřícně obcházel dům a stoupal v něm po schodech do prvního patra. Jenže to už neexistovalo. „Všechno je v haj*lu…“ lamentoval dál. „Ríšo, ale super – žijeme!“ chlácholila ho zřejmě partnerka.
Muž natočil tornádo na Moravě z bezprostřední blízkosti. Policie ČR / obyvatel Lužic
Takové štěstí nemělo 6 lidí. Například studenty milovaná profesorka z gymnázia Marie M. (†66), která zemřela v troskách zahradní chatky, nebo také Milan P. (†64), který si opravoval domek v Hodoníně-Pánově. Spolu s ním na místě zemřela i jeho vnučka (†2,5). Mezi oběťmi byl i vinař Jan z Moravské Nové Vsi či mladík (†21), jehož zabila konstrukce lampy. V Lužicích zemřela také těhotná Martina (†33), kterou zavalila a zabila železná konstrukce. Zemřel i muž (†72), kterého dle rodiny zastihlo tornádo na cestě k lékaři.
Naopak o obrovském štěstí v neštěstí mohla mluvit 14letá Silva, která seděla v autobusu, který tornádo odhodilo asi 30 metrů. Měla obě nohy zlomené a rozdrcené obratle, ale přežila! A o jejím osudu Blesk psal ještě několikrát.
Modré střechy naděje
O katastrofě na Moravě informovala média snad ze všech koutů světa. Česko opět zasáhla vlna solidarity, podobně jako v minulosti při povodních. Na účtech charitativních organizací se během týdne sešla rekordní miliarda korun!
Na jihu Moravy pomáhali profesionální či dobrovolní hasiči, policisté, vojáci a tisíce dobrovolníků z celé země i ze zahraničí.
Jak hodně je místo zasažené přírodní katastrofou, šlo pochopit snad jen přímo na místě. Blesk škody ukázal na leteckém snímku po pěti dnech, na kterých bylo vidět stovky domů, na nichž chybějící střechy zastupovaly modré plachty. „Modré střechy naděje,“ psal tehdy Blesk. Jenže neznamenalo to žádnou spásu. Dům od domu postupně obcházeli statici.
Některým dali milost, jiné museli označit zlověstným křížem. Ten představoval ortel »smrti« – neopravitelný, určen k demolici! Třeba dům č. p. 443 v Mikulčicích. „Seděl opodál a neskrýval slzy. Dům mu mizel před očima. Bagr ukusoval stále větší části zdiva, zbytek obstarala pracovní četa. A Josef Duchoslav (37) jen nevěřícně kroutil hlavou,“ referoval Blesk po šesti dnech od katastrofy. Byl to jeden ze stovek příběhů lidí, kteří během minuty přišli prakticky o všechno…
Podobný osud potkalo dalších 200 budov. „Mimo řízené demolice už probíhají demolice neřízené, pro které se rozhodli někteří majitelé,“ informovala deník Blesk Alena Knotková z Jihomoravského krajského úřadu.
Nový začátek i tradice
V souvislosti s tím se v okolí začaly tvořit obří haldy se sutí a vlastně vším, co tam postupně navážely na korbách kmitající náklaďáky. Na hromadách se mísily životy lidí, mezi cihlami se válela kola, nábytek, domácí spotřebiče i spousty osobních věcí, které někam dolétly a nebylo možné zjistit, komu patří...
Zatímco zničené věci odvážely z místa náklaďáky, lidé chtěli znovu budovat svoje nové domovy. Čím dřív, tím líp, než se rok zlomí v zimě. Jenže nebylo z čeho! „Cihly, písek, cement, tašky, ale i krovy a další stavební materiál. Zlatem se vyvažují i řemeslníci,“ informovali z místa redaktoři Blesku. Dodavatelské firmy sice nespaly, ale jednoduše nestíhaly. Pomáhaly však lidem slevami třeba i 80 procent proti obvyklým cenám. Vládní činitelé slibovali lidem finanční pomoc. Naopak mnoho podvodníků se neštítilo na tragédii přiživit.
Co tornádo nezničilo, to byla solidarita, odhodlání, ale i tradice. Například měsíc po jeho pustošení obyvatelé Moravské Nové vsi vyrazili na svatojakubské hody, které zde mají šedesátiletou tradici. „Musel jsem si ale půjčit kroj. Ten můj byl při tornádu zničen, stejně jako celý dům jeho rodiny, který byl srovnán se zemí. Byl to těžký měsíc, ale už se cítím o něco líp,“ povídal Blesku Petr Ondrák.
S následky se však mnoho lidí vyrovnává dodnes.
Tornádo. Jak si neplést tento nepředvídatelný jev s tajfunem nebo hurikánem
