Loni vyšla v nakladatelství Futura jeho kniha „Pět válek Ludvíka Svobody“, která vyzněla jako obrana bývalého sedmého československého prezidenta. Česká literární kritika ji přešla mlčením, přestože knize byla v Moskvě v březnu tohoto roku udělena prestižní Národní cena za nejlepší knihy a nakladatelství, udělovaná Ruským biografickým institutem a Ruskou národní knihovnou. Tamní kritici ji přijali s obdivem.
Nemalé kontroverze vyvolává i další Hrabicův titul „Tváře bez retuše“, jenž mapuje neméně kontroverzní období českých dějin – od ostudného Protektorátu Bőhmen und Mähren, přes padesátá léta, 21. srpen 1968, po listopadový převrat v roce 1989.
Za tu dobu se dnes bezmála osmdesátiletý předlistopadový redaktor Mladé fronty a bývalý šéfredaktor magazínu Svět v obrazech potkal kde s kým, ať už šlo o politiky, sportovce, malíře, básníky nebo novináře. Na nohu generálního tajemníka SSSR Chruščova upustil svůj pověstný klobouk, před indickou premiérkou Indirou Gándhíovou mu pár dní před jejím atentátem vypadl z brašny na zem šroubovák. Opil se s ruským zpěvákem Jevtušenkem, doprovázel noční Prahou spisovatele Nezvala s Erenburgem. Hlídkoval před pracovnou ministra a Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky.
Před nikým nepadl na zadek, ani před ministry, tajemníky a jinými papaláši, ani před řediteli zeměkoule či tajnými agenty všech mocností. Načapal převlékače kabátů při činu, zaznamenával zločiny výprodejců československého rodinného stříbra. Při tom všem se navíc náramně bavil, i když zábava někdy hraničila s děsem nad lidskou hamižností a bezpáteřností.
Bez autocenzury i retuší předkládá Hrabica svůj vlastní pohled na ty, co stáli ve své době na špici a hýbali kolem dějin. Na bývalém českém prezidentu Václavu Havlovi ostatně nenechal ani jednu nitku suchou. Mnozí jej proto považují za komunistického publicistu, byť on sám se nazývá reformistou. Jeho nová kniha má opět šanci rozbouřit stojaté vody české literatury. Můžete vzít jed na to, že ani vás nenechá klidnými!
