Blíží se finále čtvrté řady pořadu Peče celá země. Máme se na co těšit?
„Myslím si, že určitě. Řekla bych, že druhá polovina pořadu je zajímavější v tom smyslu, že diváci už si vytvořili k soutěžícím citovou vazbu, našli si svého favorita, a řekla bych, že i podpora je intenzivnější. Je to napínavější, protože máte představu, že ten, kdo se vám teď líbí, a myslíte si, že umí, se dostane do finále. A možná i vyhraje. A najednou v devátém díle zjistíte, že vypadne. Takže bych řekla, že teď je to už emotivnější a napínavější i pro diváka. A myslím, že i finále takové bude. Za mě to dopadlo, jak to dopadnout mělo. Všichni tři soutěžící, kteří se dostanou do finále, si to z mého pohledu právem zasloužili.“
V průběhu pořadu si soutěžící vytvářejí skupinky. Vnímáte to během natáčení?
„Máte pravdu. Překvapilo mě, když to zaznělo na začátku šestého dílu. Skupinky zmiňovala, tuším, Lenka. Jako porotci nemáme příliš možností to pozorovat při natáčení a v podstatě ani nesmíme. Pravidla soutěže nám neumožňují se se soutěžícími bavit víc nebo nedej bože o pečení mimo stan. Tudíž my je vidíme na castingu, první natáčecí den a pak se náš kontakt opravdu omezuje jen na stan.“
Vážně tak málo?
„Jasně, potkáme se mimo něj, pozdravíme se a řekneme si pár zdvořilostních frází. Nevedeme ale žádné sáhodlouhé rozhovory. A v žádném případě s nimi nesmíme řešit recepty, ať už ty, které proběhly, nebo které se teprve chystají. Tudíž v podstatě nemáme možnost poznat, jestli se tvoří nějaké partičky. Zpětně ale vím, že se to dělo ve všech řadách. Bylo by velmi idealistické, kdyby si dvanáct lidí natolik sedlo, že by se všichni bavili a souzněli. V každé řadě se vytvoří dvě tři skupinky lidí, kteří jsou naladěni stejně, funguje jim to a ve většině případů jim přátelství vydrží i po skončení natáčení.“
Díváte se na aktuálně vysílanou řadu? Jaké z ní máte pocity?
„Ano, protože jedna věc je, když jste na place a točí se. Každý díl se natáčí dva dny, což je spousta času, a v televizi pak vidíme pětapadesát minut. Dívat se je pro mě zpětná vazba, a samozřejmě je mnoho věcí, které během natáčení nevidím. Jsme vždy jen na obchůzce a pak hodnotíme. Nicméně spoustu záběrů, kdy soutěžící skutečně tvoří a jsou tam opravdové emoce, protože stíhají, nestíhají, pomáhají si... tak tohle vidím až v televizi, během natáčení to nevidím. A upřímně, už si ani zpětně nepamatuji celou řadu detailů, jako třeba kdo se stal pekařem týdne. A tím, že se vysílá už čtvrtá řada, mi soutěžící trošku splývají... Tak je pro mě sledování vždy příjemné oživení.“
Skutečně vám splývají?
„Ne úplně, ale přece jen si nepamatuji, co a jak přesně bylo a jak šly za sebou výzvy. Ostatně je to téměř rok od doby, co se to natáčelo, což je poměrně dlouhá doba.“
Už podle oblečení je poznat, že jste natáčeli v létě. Přehodnotila jste s odstupem osmi měsíců nějaké stanovisko, které jste zaujala tehdy?
„Natáčí se v květnu a v červnu a je to kvůli tomu, aby bylo hezké počasí a pěkná příroda. Je to dobré i vzhledem k tomu, že se natáčí ve stanu, který je postavený konkrétně pro tuto akci. Je to taková trošku nostalgie. Člověk se vrátí svými pocity do stanu, vybaví se tehdejší emoce. Mně tedy rozhodně. Ať už to bylo nějaké vítězství, nebo naopak, když se něco nepovedlo. Každopádně sleduji to ráda. Je to takové připomenutí pěti týdnů strávených na tom jednom místě.“
Soutěží v této řadě někdo, kdo vám vyloženě přirostl k srdci?
„Takových soutěžících je určitě víc. Každý je svým způsobem specifický, ať už jde o pečení, nebo lidskou stránku. Svou osobností je mi velmi blízká Anežka, jedna z mladších účastnic. Líbí se mi její píle a nadšení. Můžu zmínit ještě Alenu. Martin je zase specifický svým vystupováním a projevem, vnáší tam zase úplně jinou atmosféru. Taková tam myslím nebyla za celé čtyři řady. Zkrátka každý je jedinečný a v tom je právě kouzlo té soutěže. Začíná to už při castingu, kdy se do pořadu snažíme dostat nejen lidi, kteří něco umí a chtějí nám něco ukázat, ale také ty, kteří jsou i nějakým způsobem osobnost a mají své charakteristické rysy.“
Projevil se někdo jako patlal a jen jste čekala, až vypadne?
„To si úplně nemyslím. Protože vím, pod jak velkým tlakem pečou. Ať už je to stres, časový limit, nebo nové prostředí. Je něco jiného, když si to trénujete a zkoušíte doma ve vlastní kuchyni, a pak jste pod deseti kamerami a mluví na vás během pečení spousta lidí. Takže to, že někdo v televizi vypadá jako patlal, nemusí znamenat, že jím ve skutečnosti taky je. Spíš se jim snažím myšlenkami pomoct. Vidíte, že to prostě nezvládnou, nebo že se tam něco pokazilo, nepovedlo, a vy si strašně moc přejete jim nějak pomoct, nebo i jen přidat čas, ale nejde to. Je to zkrátka soutěž.“
Michaela Landová o soutěžících Kisa Císařová
Stalo se během natáčení čtvrté řady, že jste u některého ze soutěžících viděla, že se mu nebo jí nedaří a přála si zasáhnout a pomoct?
„Nevybavím si teď asi žádnou konkrétní výzvu, protože jak jsem říkala, od natáčení už je to poměrně dlouho. Nicméně když vypadl Pavel, jeden z nejmladších účastníků, tomu se to v díle, ve kterém nás opustil, opravdu hodně nepovedlo. Tam opravdu zafungují nervy, použijete třeba špatně recept, nebo něco vynecháte. Ale to jsou záběry, které při natáčení nevidím. Až v televizi koukám, jak soutěžící v posledních minutách své výtvory oplácávali, nebo drželi. To byl myslím zrovna případ Lenky ve druhému dílu. Nebo když někdo zdobí špičkou, pak ji olízne a vy si zpětně uvědomíte, že jste to ochutnávala. To jsou úsměvné historky, které vyplynou až ve střižně.“
Jak moc jste v hodnocení jednotní s kolegou porotcem Josefem Maršálkem?
„Myslím, že jsme docela ve shodě. Samozřejmě chutě můžeme mít odlišné, každý člověk je individuální. Já mám raději ty klasické, Josef má zase rád třeba květinové příchutě, nebo i takové specifické, které mně nejsou příliš blízké. Ale to je jedna věc. My nicméně hodnotíme i provedení, že krémy a korpusy byly správně připraveny, mají dobrou a vhodnou konzistenci, že byla použitá dobrá kombinace. Nevybavím si, že bychom se někdy dohadovali, že je něco málo nebo příliš vykynuté. To ne. Na zásadních věcech se shodneme. Lišit se můžeme v pocitech, kdy mně něco chutná více, anebo zase naopak.“
Kdo přichází s výzvami a jejich zadáním? Jak ty zvláštní nápady vznikají? Je to licence pořadu BBC a nápady jsou dané, nebo je vymýšlíte?
„Je to ta druhá varianta. Bývá to výplod kolektivu, na kterém se podílíme já s Pepou jako porotci, pak jsou to dramaturgové pořadu, hlavní producent Petr Mühl a technoložka. Každý z nás na začátku pošle nějaké typy výzev nebo receptů. Samozřejmě se rozlišují osobní, technické a kreativní. A pak se o tom diskutuje. Řešíme, aby se to dalo zvládnout v zadaném čase. Teď v aktuální řadě se díly ladí i na určité téma, například zahrada nebo Valentýn, zkrátka aby to dávalo tematicky smysl.“
Licence vás tedy neomezuje?
„Myslím si, že licencí to přesně dané není, ale dost často se kolegové dramaturgové inspirují tak, že koukají na zahraniční verze. Ať už přímo na britskou, nebo ty vysílané v jiných státech, kde soutěž probíhá. Takže si troufám říct, že třeba autoportrét na těsto nebo nějaké malování je převzaté právě ze zahraničních formátů. Ono je to těžké. Potřebujete, aby to byla pořád cukrařina a pekařina, ale zároveň aby se nápady neopakovaly a byly poutavé pro diváky. Protože když se budou pořád péct jen nudné dorty nebo koláče, nebude to pro diváka příliš zajímavé. Takže i z toho důvodu se snažíme výzvy ozvláštnit. A to jsme teprve ve čtvrté řadě.“
Která z těch divných výzev byla vaše?
„Co se týče divnovýzev, přiznám se, že tím, že jsem trošku konzervativec, spíš naopak vždy trošku bojuji za normálnější výzvy. Automaticky se totiž vcítím do pocitů soutěžících a vždy mě napadne: Ježišmarja, co bych v tomhle případě udělala já?! Takže někdy se to snažím trošku korigovat, ale ne vždy se to samozřejmě podaří. Myslím, že divnovýzva ode mě asi žádná nebyla.“
Jaké výzvy tedy dáváte vy jako porotci?
„Technické výzvy. U osobní a kreativní výzvy dostanou soutěžící ještě před natáčením téma. Například autoportrét na chlebové těsto. A je na nich, jaký si zvolí recept, jaké bude mít provedení a vědí to dopředu. Tohle je potřeba vždy zmiňovat, protože diváci se občas diví, jak je možné, že to soutěžící dokážou upéct, když nevědí, co je čeká. Technická výzva je vždy v každém díle jedna, a v ní bývají spíš klasické zákusky nebo nějaký základ cukrařiny. Tu připravujeme půl na půl s Josefem. Dám příklad. V prvním díle to byl šodó chlebíček a byl to můj recept. Musela jsem tudíž ten recept postavit, vyzkoušet ho, aby se dal odpéct a soutěžící ho pak podle něj taky mohli dělat.“
