Dnes už se ví, že autorem scénáře k pohádce Tři oříšky pro Popelku byl František Pavlíček, ale v titulcích jste byla dlouhá léta podepsaná vy. Proč?
„Důvody byly čistě politické. Po událostech roku 1968 a následných prověrkách v roce 1969 se mnoho lidí ocitlo v nemilosti. Pokud někdo odmítl nazvat vstup armád »bratrskou pomocí«, přišel o práci a jeho děti nesměly studovat. Byla to morální zkouška. Pavlíček byl jedním z těch, kteří museli odejít. Ota Hofman, který převzal tvůrčí skupinu, byl moudrý člověk. Nechtěl jen nečinně sedět a rozhodl se kolegům pomoci tím, že vytáhne jejich scénáře ze šuplíku. Proto se využívalo tak zvané pokrývání. Kryla jsem svým jménem Františka Pavlíčka.“
Předpokládám, že to nebyla jen formální záležitost.
„Nebyla. Musela jsem se chovat jako skutečná autorka, chodit na schvalovací komise, reagovat na připomínky a jezdit na premiéry. Musím říct, že jsem byla docela dobrá herečka. A hlavně si vážím toho, že se to tehdy neprozradilo…“
Kolik lidí o tom vědělo?
„Podmínkou byla naprostá mlčenlivost. Ota Hofman to původně nabídl mému manželovi, scenáristovi Otto Zelenkovi, ale ten na Barrandově nepsal pohádky, bylo by to neuvěřitelné. Tak jsme to převedli na mě, protože já už tvorbu pro děti měla. Vědělo to jen pár lidí – Ota Hofman s ženou, můj manžel a dramaturgyně Marcela Pittermannová, se kterou jsme tu »hru« hrály, i když jsme o tom spolu otevřeně nikdy nemluvily.“
A co režisér Václav Vorlíček?
„Ten to tehdy nevěděl! Ota Hofman ho varoval, aby o pravém autorství nepátral, protože byl členem výboru KSČ. Vorlíček byl mistr svého řemesla a já si jeho práce velmi vážila, i když jsme později měli drobné neshody. Ale jeho podíl na úspěchu Popelky je nezpochybnitelný.“
Netrpělo vaše autorské ego, když jste se musela tvářit, že jste autorkou cizího veleúspěšného díla?
„Vůbec ne. Brala jsem to jako úkol. Spíše jsem přemýšlela, jak musí být Františku Pavlíčkovi, když vidí ten úspěch a já za něj sklízím slávu. Jednou jsem se ho na to po letech zeptala a on mi odpověděl, že pro něj je nejdůležitější, že ta pohádka je krásná a že mohl tvořit. To je znak skutečného tvůrce.“
Jak to bylo s honoráři?
„Peníze chodily mně a pak jsem mu je předávala. Daně jsem platila já, on mi je z částky odečítal. Hned v prosinci 1989 jsem ho prosila, abychom to zveřejnili, aby byl konečně uznán za autora. Dozvěděla jsem se tehdy, že ho takto »pokrývalo « celkem sedmadvacet lidí! Bylo to dokonale utajené.“
Co vlastně obnáší práce dramaturga?
„Úkolem dramaturga bylo v podstatě vytvořit program. Skutečná práce pak spočívala v pomoci autorovi, aby to, co napsal, bylo ještě lepší, než původně zamýšlel. Musel už v první třetině práce odhadnout, zda je autor schopen dílo dotáhnout do požadované kvality, nebo zda ho jen zbytečně trápí. Zodpovídal za výsledek, za výběr režiséra a doprovázel pořad až do samého odvysílání.“
Takže dramaturg byl zastřešující funkcí?
„Přesně tak. V televizi byla tehdy příprava scénáře striktně oddělena od samotné realizace. Producent, respektive tehdejší vedoucí výroby, se staral pouze o to, aby se vše vešlo do přidělených peněz a natáčecích dnů. Televize byla tehdy samozřejmě řízena ideologicky, podléhala ústřednímu výboru KSČ. Existovaly kvóty, kolik her musí být z venkova, kolik o dělnickém hnutí, jaká výročí se mají slavit… Dramaturg byl řízen shora, ale byla to jeho odbornost, jakou látku a hlavně jakého autora si pro daný úkol zvolil.“
Měla jste své oblíbené režiséry či scenáristy?
„Samozřejmě. Dramaturgie se lišila i podle toho, jaký typ scénářů člověk preferoval. Třeba Jaroslav Dietl a dramaturgyně Jana Dudková se soustředili na zábavu a odlehčení. Já jsem nastoupila s takovými »vznešenými« myšlenkami. Vyhovovali mi režiséři jako Jiří Bělka nebo Jaroslav Novotný. A pak samozřejmě František Filip. Ten si mimořádně rozuměl s mým mužem. Když se mě lidé ptají, proč tehdejší seriály dodnes berou za srdce, říkám, že oba to byli nesmírně slušní a lidští kluci.“
Na čem pracujete nyní?
„Stále se věnuju dramaturgii a píšu. Posledních pět let pracuji na scénáři podle Hrabalových Harlekýnových milionů. To by měl být krásný film. Realizovat by ho měl režisér Karel Smyczek se »starou gardou « herců, jako jsou Jiří Schmitzer nebo Jaromír Hanzlík. Takže doufám, že se nám podaří sehnat finance a film vznikne!“
Úspěšný manžel i syn Zelenkové
Její manžel Otto Zelenka (†82) je mj. podepsán pod dodnes reprízovanými seriály Sňatky z rozumu, F. L. Věk či Cirkus Humberto. Jejich synem je režisér, scenárista, divadelní autor a držitel sedmi Českých lvů Petr Zelenka (58), tvůrce Knoflíkářů i Příběhů obyčejného šílenství.
Utajený autor
František Pavlíček (†80) byl nejen dramatik a scenárista, ale v letech 1965 až 1970 také umělecký ředitel Divadla na Vinohradech. Pro svou angažovanost v roce 1968 byl nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Jeho synem je kameraman Roman Pavlíček (70).
Tři oříšky pro Popelku můžete letos vidět na televizi Seznam, a to hned třikrát – 23. 12. ve 20:10, na Štědrý den v 16:30 a 26. prosince ve 14:25.
