Jano, potkali jsme vás krásně oblečenou, s pečlivým stylingem a výraznými šperky. Kdybych neznala vaši profesi, klidně bych řekla, že jste modelkou.
„Dnes ano. Fotíme kolekci šatů Martiny Pipkové Loudové, šperků Michala Kadaníka a u toho si užíváme nádherný prostor Obecního domu.“
Jak se cítíte v roli modelky?
„Vlastně nevím. Když jsem začala ráno fotit, připadala jsem si úplně příšerně. Máme ale velmi dobrého fotografa a kameramana, kteří mi průběžně ukazovali výsledky, a ty byly moc hezké. Tak jsem se začala cítit o něco lépe.“
Jaký je váš preferovaný styl oblékání?
„Absolutní jednoduchost. Ve všem. Jakmile je tam třetí barva, už je to moc. Nosím na sobě maximálně dvě barvy. Mám prostě ráda jednoduchost.“
Kromě jednoduchosti je také známo, že milujete Indii. Máte do ní po čase opět naplánovanou nějakou cestu?
„Naplánovanou cestu do Indie mám na podzim. Chci tam jet a budeme tam i něco točit. Vypadá to, že o mně bude Česká televize natáčet dokument, a vzhledem k tomu, že mám v Indii silné vazby, je docela možné, že kromě jiného pojedeme točit také tam.“
Ne každý ví, že ráda cestujete sama, a nebojíte se toho. I do Indie jste už několikrát jela bez doprovodu a krom jiného dokázala vybrat peníze a založit tam školu.
„Ano, je to škola pro sirotky. I proto tam právě pojedeme, protože když jsem přemýšlela o svém životě, tohle je jedna z věcí, na kterou jsem pyšná. I když pyšná je blbost. Je to prostě věc, ze které mám radost. Škola je tam už nějakých třiadvacet let a vyrostlo v ní už několik generací dětí. Bude fajn, když se tam budeme moct jet podívat a natočit ji. Třeba to také pomůže tím, že se jim udělá promo a budou díky tomu mít zase nějaký přísun peněz.“
Jste s dětmi, které tamní školu navštěvují, v kontaktu?
„Jsme v kontaktu speciálně s jedním chlapečkem, kvůli kterému jsem to vlastně celé spustila. Tenkrát tam přišel jako čtyřletý a dneska dokončuje univerzitu. Měla jsem možnost podílet se na jeho studiích, takže spolu máme opravdu krásný vztah. Posílá mi všechny své výstupy, píšeme si a zkrátka jsem pro něj máma. Je hezké, že to takhle je. Teď mi právě poslal obrázky ze zkoušek, že už končí. Jsem pyšná, že se povedlo, co jsme chtěli, aby děti získávaly vzdělání. Tím pádem se v tomhle světě, kde je spousta lidí, kteří neumí číst a psát, uživili minimálně tím, že budou umět něco napsat a spočítat. Zkrátka budou mít základní vzdělání.“
Jaké váš chráněnec studuje zaměření?
„V IT.“
Koukala jsem, že kromě Indie jste se nedávno vydala také na dovolenou s manželem a vnučkou.
„Ano, byli jsme na Tenerife a měli s sebou důležitou velitelku, což je naše vnučka, která řídila všechny naše dny. Trochu jsem si to malovala, že si chvilku lehnu na lehátko a budu se třeba opalovat, nebo budu trávit klasický dovolenkový čas. Na to ale nějak nepřišla řeč, protože ona pořád něco potřebuje vytvářet a chce hrát nějaké hry. Já se tomu tedy vůbec nebráním. Všechno mě s ní bavilo. Baví mě s ní trávit čas a hrát si s ní.“
V jednom rozhovoru jste říkala, že jste u vnučky zpozorovala umělecký talent. Jelikož část dětství strávila v Anglii a je bilingvní, dokáže perfektní angličtinou, a navíc krásně zazpívat píseň Frozen. Rozvíjí stále své pěvecké nadání?
„Přiznám se k jedné věci. Samozřejmě že hodně dědečků a babiček si o svých vnoučatech myslí, že jsou úžasná. U nás ale minimálně nějaký talent skutečně je. Občas mi dcera pošle video, jak vnučka paroduje babičku, a musím říct, že to je hodně vtipné, a že se v tom poznávám.“
Předvádí vaše gesta, projev, nebo jak si to můžu představit?
„Všechno, totálně. A navíc nemá problém. Když jsme byli na Tenerife na večeři, prostě si najednou stoupla před náš stůl a začala z ničeho nic zpívat právě Frozen. Nijak jí nevadilo, že všichni ztichli a dívali se na to malé mrně, jak tam zpívá nádhernou angličtinou, a pak jí samozřejmě tleskali. Přišla za mnou potom nějaká Švýcarka a říkala, že vnučka jednou bude známá a slavná. Ona zkrátka nemá problém, a to je důležité. A je fajn, že zná dva jazyky, protože doma mluví anglicky. Je to prima. Tenhle dar jí můžeme jenom přát a závidět.“
Poznáváte se v tom? Byla jste taková, případně vaše dcera?
„Dcera ne, ta nebyla taková, že by se před někým předváděla, ale já ano. Pamatuji si, jak jsem nutila návštěvy, aby se na mě koukaly. Když jsem byla malinká, byla obrovská hvězda Eva Bosáková a já tenkrát chtěla být gymnastkou, protože co ona předváděla se svým tělem, bylo něco neuvěřitelného. Takže jsem nutila všechny návštěvy, aby se na mě dívaly, jak cvičím sestavy, dělám hvězdy, stojky a mosty. A oni to museli vydržet. Měla jsem slavné diváky, protože mě viděl třeba František Kožík nebo Oldřich Nový, který byl přítelem mých rodičů. Takže moje publikum bylo VIP.“
Kromě domácích vystoupení jste také jako malá chodila s rodiči do Karlínského divadla, ve kterém působili. Který z hereckých velikánů té doby na vás jako na dítě nejvíc zapůsobil?
„Nejvíc na mě zapůsobil Karel Fiala, protože tenkrát se natočil film Limonádový Joe. Byl to kolega mých rodičů a zároveň i velký kamarád. To, že mě nosil v průvodu na ramenou a že jsem to pak mohla říct dětem ve školce nebo ve škole, byla frajeřinka. Vlastně už jen to, že jsme se znali.“
Co prozradíte o své mladší vnučce, která se narodila loni v říjnu?
„Narodila se desátého desátý a starší přišla na svět sedmého sedmý.“
To jsou magická čísla. Komu je druhá vnučka podobná?
„Je to jednoduše miláček. Je úžasná. Komu je podobná, nevím, ale je to strašně roztomilé mimino, které je klidné, v pohodě a pořád se usmívá, Úplně zírám, jak se nerozčiluje, pokud ji nebolí bříško. Aktuálně je ve fázi, kdy se začíná obracet a pozoruje hračky. Ještě je ale opravdu malinká.“
Letos uplyne devětačtyřicet let od vaší svatby. Mnoho lidí po vás chce recept na šťastné manželství. Řeknete mi jednu konkrétní a pro vás zásadní věc, díky které jdete společně s manželem úspěšně životem bok po boku?
„My se do sebe šíleně zamilovali a nikdy v životě jsme nezpochybnili, že bychom měli být spolu. Prostě nás ani nenapadlo, že bychom byli s někým jiným. Chtěli jsme vždy život žít spolu a teď vidíme, když jsme staří, jak je to vlastně krásné. Máme spoustu hezkých společných vzpomínek. Měli jsme stejné idoly, vyrostli jsme na stejných filmech, stejné muzice a stejných knížkách. Smějeme se stejným věcem, umíme se opravdu smát, a to si myslím, je tedy hodně důležité.“
Je nějaká zásadní věc, kterou pro vás manžel udělal?
„Co můj muž udělal? Mám pocit, že pro mě pořád něco dělá. Každý den mi dává najevo, že mě miluje. V podstatě skoro každý den mi teď pošle nějakou sms zprávu. Dřív mi to říkal a říká mi to stále, ale píše mi, když spolu nejsme. Každý totiž máme svoji práci a oba za prací hodně cestujeme, takže si píšeme. A to je pro mě vlastně nejdůležitější, že o sobě pořád víme.“
Čili v průběhu dne vám jen tak napíše, že na vás myslí a že vás má rád?
„Ano, ano.“
Mluvila jste o práci. Co vás čeká v dohledné době?
„Aktuálně opravdu skoro každý večer hraji. Dneska tady celý den dělám modelku na podpatcích a fotím. A je to náročné. Jsou lidé, kteří si o modelkách myslí, že mají jednoduchou práci, ale opravdu nemají. Je to náročné pohybově i mentálně. Večer mám představení, během kterého neslezu z jeviště. Mám představy, jak by to mělo být dál, a vím, co se mi už moc nechce.“
A co to je?
„Úplně se mi nechce vstávat na natáčení v pět hodin ráno. Pak ale samozřejmě přijde nějaká hezká věc, tak to pravidlo zase poruším. Zkrátka nemá to žádnou koncepci ten můj život. Jak se to děje, tak to je.“
Není to tak dlouho, co jste režírovala hru Lady Oskar v Divadle Kalich. Mohla by režie být pro vás tím správným směrem?
„Režírovala jsem také v Olomouci Revizora a Natěrače. Režie mě baví a dohadujeme se, jestli bych něco režírovala opět v mém milovaném Kalichu. Na podzim bych tam měla zkoušet novou komedii. Aktuálně jsem v režimu hledání textu, který mě osloví a řeknu si, že mám chuť ho udělat. Teď čtu jednu věc za druhou a hledám i téma. Je také možnost, že bych zadala nějaký nápad Romanu Venclovi, který napsal hru Přání, a že bychom třeba spolu něco vytvořili.“
