Nešťastné těhotenství s Ulrichem Theinem, které skončilo asistovaným potratem, zanechalo v Brejchové dle slov její dcery Terezy neviditelnou trhlinu – stín viny a také strach, že nikdy nebude mít dítě. „V uších jí zněla slova ošetřujícího profesora Šnaida – buď nové těhotenství do dvou let, nebo už nikdy,“ říká Tereza. Dva roky uplynuly, ale těhotenství nepřicházelo. V ten čas už byla s Vlastimilem Brodským, kterému bylo přes čtyřicet, jedno dítě měl a po dalším nijak zásadně netoužil...
O to větší překvapení bylo, když přišla opět do jiného stavu. V té době měla točit v Jugoslávii. Cestou tam se jí udělalo v autě špatně a pak znovu na zpáteční cestě. „Šla jsem za profesorem Šnaidem na kliniku U Apolináře a říkám, že jsem možná těhotná a jaká náročná práce mě čeká. A co on na to. Pan profesor povídá: ‚Paní Brejchová, vy už dítě mít nemůžete, dejte si do pořádku hlavně nervy. Míváme tu často případy jako vy – ženy tolik touží po dítěti, že si příznaky evokují.‘ Vyšetřil mě, nic. Mně ale bylo čím dál hůř.
Přestala jsem kouřit, protože mi kouř najednou vadil, dál mi bylo nevolno. Tak jsem šla znovu za profesorem a povídám: ‚Vím, že mě máte asi trochu za blázna, ale vážně si myslím, že můžu být v jiném stavu. A kdybych zrušila zahraniční natáčení na poslední chvíli, bude to stát miliony. Teď mám podepsat smlouvu, můžete mě, prosím, vyšetřit ještě jednou?‘ Udělal mi znovu testy a užasle prohlásil: Tedy, paní Brejchová, stal se zázrak. Máte pravdu.“
Přestože byla Tereza vymodlené dítě, Jana ji dala jako miminko na výchovu své starší sestře Blance, aby mohla dál točit filmy. Sama Tereza Brodská k tomu říká: „Mámin postoj k těhotenství a mateřství asi nikdy nepochopím. Moc si přála dítě, věděla, že o jedno už přišla, a přesto šla ve třetím měsíci natáčet válečné drama Maratón. Běhala se mnou v břiše po střechách, byly to vyloženě akční scény...
Po mém narození ale byla naopak hrozně úzkostná. Když jsem spala, štípala mě, jestli jsem v pořádku. Chodila mě ustavičně kontrolovat, až jí dětská doktorka, paní Vinšová, řekla: ‚Tak tohle ne! Paní Brejchová, vy jste pravděpodobně cvok. Vy se zblázněte, jak chcete, ale to nádherný dítě by mělo zůstat normální.‘ A tak se o Terezu starala až do sedmi let její teta Blanka.
Nelehké nebylo ani Terezy dospívání, kdy máma žila s Jaromírem Hanzlíkem (77). Ten byl prý v rodinném životě přísný pedant a vzájemně se dcera s otčímem dost natrápili.
V době máminy nemoci a letitého martyria po nemocnicích se Tereza stala máminým strážným andělem. „Po smrti Jirky Zahajského v srpnu 2007 se máma uzavřela do sebe, postupně rušila divadelní zájezdy, přestala téměř vycházet. V říjnu 2013 jsem se nemohla mámy dovolat, na zvonění nereagovala. Našla jsem ji bezvládnou ležet v ložnici na zemi. Co přesně se tehdy stalo, dodnes nevíme, nic si nepamatovala. První prognózy lékařů nebyly příznivé, měla vážný neurologický nález a během roku vystřídala několik klinik.
Přesto postupně začala s pomocí chodit, později si zvládla dojít i sama zakouřit. Zdálo se, že se dostává zpět do formy. Plánovali jsme její návrat domů, ale na Vánoce 2014 upadla v koupelně a přidala se zlomenina krčku. Podstoupila akutní operaci, bojovala se silným zánětem kolene a neurologický nález se dále zhoršoval. Chodit sama znovu nezačala. Od té doby její stav vyžaduje stálou péči lékařů,“ prozradila Tereza ve své knize Moje máma Jana Brejchová.
Brodská o mámě Brejchové (†86): Co způsobilo spor s Jiráskovou?
