Vaše žena, s níž jste načítal komentáře pro Prostřeno! dlouhých patnáct let, se před časem odmlčela kvůli zdravotním potížím. Jak na tom je?
„Jana měla smůlu na různá zranění, která si vyžadovala operaci. No a po té jedné – to nebylo úplně zranění, to byl prostě vnitřní problém, který se musel řešit operativně, akutně – měla poměrně dlouhou narkózu. A ta jí udělala hrozný zásah v hlavě. Rozjelo to jak paměťový, tak motorický problém. No a do toho si naposled zlomila obratel. S tím se potýkala asi tři čtvrtě roku po nemocnicích. Teď je doma a je, myslím, v docela dobrém rozmaru. Uvidíme, jak to bude vypadat, jestli se bude moct vrátit k práci.“
Má někoho k ruce, kdo jí pomáhá doma, když jste v práci vy?
„Máme nějaké kamarádky, které za ní chodí. A taky rehabilitační sestru. My spolu vždycky snídáme. A během dne spolu máme pár hezkých chvilek.“
Je výhled, že se do pořadu Prostřeno! vrátí?
„Výhled tady je. Teď jsou rozjeté série s Janou Paulovou. Bere to jako záskok s tím, že jakmile bude moje Jana zdravá, nastoupí zase zpět na svoje místo.“
Jaké byly ty lidské, osobnostní kvality, díky nimž jste se do Jany zamiloval?
„Já je nezkoumal. Ve vztazích se řídím instinktem, svým pocitem. A nemyslím, že jsem úplně mimo.“
Takže to byla láska na první pohled?
„Na druhý. V prvním ročníku na konzervatoři, kde jsme byli spolužáci, jsem měl jinou lásku. Až na konci druhého ročníku se to tak nějak semlelo, že se najednou moje oči zakoulely jinam a viděly Janu Bouškovou. Jenže ona mě nechtěla!“
Jak to?
„Byl jsem takový cucák. Snažil jsem se marně. Nenápadně jsem jí nosil kytky na okno a pak se ukázalo, že patřilo tatínkovi. A jednoho krásného dne mi řekla, že mě má ráda jako kamaráda, ale že to je všechno. No, tak jo, tak jsem to skousl… Pak jsme šli dál každý svým životem, ona se vdala, já se oženil. No, a pak se zase naše cesty někde protnuly a už jsme spolu zůstali.“
Václav Vydra oslaví 70 a prozradil, jak je to s Bouškovou: Narkóza jí způsobila zásah v hlavě!
Brali jste se ale až po třiadvaceti letech vztahu!
„Já říkám – po zralé úvaze. (zvesela) Už jsem se vlastně ženit nechtěl. Mně stačil ten vztah, ten je pro mě podstatný. To, že jsou dva lidi spolu a že na to mají nějaký papír, mi bylo vždycky úplně jedno. Ale ženské to mají trochu jinak. Jana byla navíc vdova a měla dítě. Tak měla pocit, že kdyby se s ní něco stalo, že syn bude sirotek. Pak se stalo, spadla z koně, zlomila si čtyři žebra a ležela v nemocnici. A tak tam hekala. Najednou z ní vypadlo – já nechci umřít jako vdova (první muž Petr Svojtka zahynul tragicky, pozn. red.), vezmeš si mě? Já na to – ‚No, jestli se už chystáš…’ A za měsíc byla svatba!“
Kolik teď máte čtyřnohých členů domácnosti?
„Momentálně mám tři psy, z toho jedno půlroční štěně, a jednoho kocoura, už trochu letitého. No a pak mám čtyři koně. Jednoho třicetiletého »démona «, ten už je víceméně u mě na důchodu, a pak jednu osmadvacetiletou kobylu a dvě devítileté.“
Ani si nedokážu představit, kolik práce a starostí to zabere!
„Koně zaberou hodně času. U psa je výhoda, že může chodit se mnou a sdílet můj život. Ale u koní musím spíš já sdílet jejich život, takže tam je to obtížnější.“
V lednu vám bude sedmdesát. Budete to nějak slavit?
„Nevím, asi ne. Vůbec to nemám v plánu. Nemám rád slavení a moc ani nepiju. Dám si spíš pivo než víno. Dobré víno výjimečně. Nějak to nepotřebuju, ani to moc neprožívám.“
Vzpomínáte rád?
„Ne, nemám na to čas, ani paměť. Spíš mi to tak naskakuje, když mám nějakou asociaci nebo o něčem mluvíme. Ale já radši žiju v přítomnosti, protože to, co bude, přijde stejně a nemá cenu na to moc myslet. A to, co bylo, už bylo. Užijme si to, co teď žijeme!“
