9°C
„Musím přiznat, že to byl můj nápad. Když jsme měli premiéru prvního dílu pohádky Z pekla štěstí, byl na ni pozván i Karel Gott. Říkal: ‚To je tak pěkná pohádka, já bych si chtěl taky zahrát v životě v nějaké pohádce.‛ Takže když jsem dva roky na to dělal obsazení na Z pekla štěstí 2, a přemýšlel, kdo bude hrát Lucifera, postaru Lucipera, vzpomněl jsem si na něj.“
Co na to říkali producenti?
„Že jsem se zbláznil! (smích) Nabídnout Gottovi čerta? Já na to: ‚Chce hrát ve filmu? Chce. Princeznu hrát nemůže, tak mu dáme Lucipera.‛ A rovnou jsem jim řekl, že mi za to tu nabídku určitě hlavu neutrhne a že mu klidně sám zavolám.“
Nechal se přesvědčovat?
„Zatelefonoval jsem mu, měl dobrou náladu, když jsem se představil tak hned: ‚Jé, Zdeňku, dobrý den!‛ Připomněl jsem mu, jak na premiéře jedničky projevil přání zahrát si v pohádce a že bych pro něj měl jednu roli. Vysvětlil jsem mu, že připravujeme pokračování Z pekla štěstí 2 a že bych mu rád nabídl postavu vládce pekel, co vy na to? A on: ‚No to je úžasný, to jste mi udělal radost!‛ Tak jsem mu rovnou řekl, že tam je ještě jedna role, a aby nebyl jen pekelník, dám mu i roli toho nejspravedlivějšího, tedy Pánaboha. Takže dvojrole.“
Potěšilo ho to?
„Karel byl úplně nadšený! Konečně měl roli, nebyl za Gotta, nehrál Gotta, nemusel tam zpívat, lebedil si, že je to prostě úžasný! A musím ještě dodat, že k tomu přistoupil velmi zodpovědně. Jezdil jsem za ním do vily na Bertramku, seděli jsme spolu nad scénářem a rozebírali ho. Až jsem mu říkal: ‚Kájo, nehledejte v tom žádnou filosofii! Vy jste čert, šéf pekel, a peklo je spravedlivé. Když hřešíš – támhle máš kotlík, když nehřešíš, peklo na tebe nemůže.“
Víme od textařů, kteří s Mistrem spolupracovali, jak dbal na to, co zpívá, na smysl slov. Chtěl si i zde třeba upravovat dialogy?
„Jen jsme se při procházení scénáře snažili, aby mu to sedělo, jak se říká v hantýrce, do huby, ale že by s něčím nesouhlasil nebo to měnil, to vůbec.“
Mimochodem, z těch několika málo rolí, které mu režiséři v minulosti dopřáli, jaký jste si udělal obrázek o jeho herectví?
„Někde se napsalo, že jsem se prý vyjádřil, že neměl talent. Není to pravda! Karel Gott byl velice talentovaný v mnoha oborech – v malířství, miloval historii, byl to úžasně vzdělaný člověk, o zpěvu nemá ani cenu hovořit, protože v tom byl jasná „number one“, ale to herectví přeci jen bylo malinko za tím. Byl ovšem nesmírně snaživý, poctivý, opravdu se snažil, aby roli, kterou dostal za úkol, zahrál co nejlíp. Myslím, že našeho Lucipera zahrál naprosto skvěle.“
Snažil se třeba něco odkoukat od hereckých kolegů – profesionálů?
„Ve dnech, kdy byl na natáčení, vždycky seděl vedle mne, u monitoru, i během záběrů, ve kterých nehrál, sledoval ostatní a pečlivě studoval návaznosti. Když měl výstup, pouštěl jsem mu po klapce vždycky jeho záběry, aby viděl, jak to dopadlo. Ale nikdy sám sebe nekomentoval, že by něco udělal špatně, ani nechtěl, že by raději něco přetočil, nikdy. “
Karel měl také náročnou ďábelskou masku, paruku, rohy a tak dále. Bylo to něco jiného, než jak byl člověk zvyklý vídat ho v obleku, vždy noblesního.
„Karel tomu fandil, nechal se rád zmaškařit. Na své masce spolupracoval a naopak sám přicházel s nápady, co ještě udělat. Bylo to k dobru role a vůbec se nesnažil být za nejkrásnějšího.“
Nakonec si pro film přeci jen i zazpíval, byť to zpočátku, jak jste říkal, v plánu nebylo.
„Po natočení filmu jsme si řekli, že uděláme takovou upoutávku, a myslím, že to byl Karel Svoboda, kdo navrhl, ať Karel nazpívá pro závěrečné titulky i píseň.“
Kdy vy jste vůbec začal vnímat Karla Gotta – zpěváka? Hned v mládí, v dospívání?
„Samozřejmě! Jsem ročník 1953, takže od samého začátku. Karel začínal, tuším, někdy začátkem šedesátých let, tehdy to byly písničky jako Tam, kde šumí proud… to byl hit, který jsem miloval. Potom Oči má sněhem zaváté. To byly tak nádherné písničky! Okamžitě jsem se je naučil a zpíval jsem si je s ním, kdykoliv jsem je slyšel v rádiu nebo v televizi.“
Vzpomenete si na první setkání?
„Pochopitelně to bylo přes Helenu Růžičkovou, protože ta se znala se všemi na světě. Myslím, že to bylo kdysi dávno na francouzské ambasádě – Karel totiž měl narozeniny 14. července a 14. července byla i Velká francouzská revoluce, respektive dobití Bastily. Byli jsme proto s Helenou pozváni na ambasádu na oslavu, a Helena se tam s Karlem potkala, vítali se, objímali, a tehdy jsem byl představen Karlu Gottovi.“
Jak na vás lidsky zapůsobil?
„Byl neuvěřitelně skromný, milý, tichý, který se nikdy nerval do popředí, naopak se držel zpátky. Moc nemluvil, jen pozoroval lidi, a i tak z něj čišelo charisma.“
Zmínil jste Helenu Růžičkovou, se kterou jste hodně spjatý, jaký ti dva měli vztah?
„Helena byla ženská od rány, co na srdci, to na jazyku, a když měla někoho ráda, brala ho jako součást rodiny. A Karla milovala. Pamatuju si, jak jsme někde seděli, Karel stál vedle ní, a ona ho najednou: ‚Pocem,‛ čapla ho a posadila si ho na klín, kde si pak spolu dlouho povídali. Bylo to hrozně fajn.“
Celý rozhovor v knize Takový byl Karel Gott: Rok poté!
Objednávejte v e-shopech všech dobrých knihkupců nebo na ikiosek.cz!
VIDEO: Unikátní novinka o Jiřině Bohdalové: Na herečku v knize „práská“ rodina i přátelé!
Unikátní novinka o Jiřině Bohdalové: Na herečku v knize „práská“ rodina i přátelé! Petr Macek, Aleš Brunclík
