Fajnšmekři Evžena (někdy též Eugena) Jegorova (†55) obdivovali nejen jako herce, ale i pro jeho hudební nadání – ovládal snad všechny hudební nástroje. A také miloval auta. Bohužel, za volantem jednoho z nich 28. prosince 1992 i zemřel...

Jegorovova rodina pocházela z Ruska, jeho dědeček byl dokonce carský důstojník. „Na mě si dejte pozor a nevěřte mi, já jsem původem Asiat,“ žertoval prý často se svými přáteli. Ti mu říkali »Stavjaňa« a na vytáhlého čahouna vzpomínají jako na talentovaného hudebníka a vyznavače recesistického humoru.

Pro srandu byl Jegorov schopen neskutečných kousků – třeba v noci přes celou Prahu stěhovat piano a postavit ho kamarádovi pod okno. Do komparzního rejstříku filmových studií na Barrandově se nechal zapsat poté, co neuspěl v přijímačkách na DAMU.

Poprvé se objevil v roli vězně koncentráku ve filmu Přežil jsem svou smrt (1960), poté jej do menších či větších roliček začalo obsazovat více režisérů. Zahrál si v komediích Homolka a tobolka, Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek a mnohých dalších. Svou muzikantskou dráhu pak spojil se Semaforem, kde hrál v orchestru Ferdinanda Havlíka na klarinet a saxofon.

Na něj mj. učil svou kolegyni Jitku Molavcovou, která na svérázné lekce dodnes vzpomíná. I na to, že na sklonku svého života Jegorov svedl boj s alkoholismem, kvůli němuž si musel na celou jednu sezonu dát v divadle pauzu. „Když se vrátil z léčebny, byl už ale takový posmutnělý, už to nebyl ten starý Evžen,“ prozradila s tím, že dodnes doma na památku uchovává náústek, který jí věnoval.

Kromě manželky Marie byly jeho velkou láskou automobily, dokonce s nimi občas jezdil závody. Za volantem bohužel našel i svůj osud. Osmadvacátého prosince 1992 jel svým vozem manželce nakoupit a cestou jej stihl infarkt. Ještě zastavil u chodníku, avšak už nevystoupil...

Fotogalerie
15 fotografií