Temné pozadí vánočního hitu Anděl páně 2: Tohle Strach tajil!
-
Novým hitem našich kin je krásná pohádka Anděl Páně 2 s Ivanem Trojanem (52) a Jiřím Dvořákem (49) v hlavních rolích, kterou režisér Jiří Strach (43) natočil jedenáct let po prvním dílu. A nám prozradil řadu zajímavých věcí ze zákulisí jejího natáčení!
- 1.
O Vojtovi Dykovi
„Před deseti lety jsme spolu točili pohádku Tři životy. Pokud si dobře vzpomínám, byla to první Vojtova hlavní role ve filmu. Občas si ho v legraci dobírám, že jsem mu vlastně nastartoval kariéru. Pak mi hrál ještě v Ďáblově lsti. Je to skvělej parťák, v Andělovi dvojce vzal i menší (ale důležitou!) roli. Ale především ozdobil závěrečné titulky krásnou písní, kterou napsal Ondra Brzobohatý. Je čistá, je v ní něha, je v ní upřímná touha po lásce, která nás všechny přesahuje. Až půjdete do kina, vydržte sedět ještě přes titulky, vyplatí se to!“
- 2.
O klíčovém nápadu
„Když se začalo mluvit o pokračování, vznikaly takové nápady, které rozvíjely ten pozemský příběh Dorotky a hraběte. A ono to najednou nefungovalo, bylo to jako nastavovaná kaše. Až přišel Marek Epstein a říká: Víš, já bych chtěl, aby ti dva šli na zem jako anděl a čert – bez převleků. Já na to: Marku, to nebude fungovat, vždyť na té záměně to je postaveno… A on povídá: Jeden den v roce to jde. Na svatého Mikuláše! A já věděl, že drží nápad na komedii za milion. A tak se to celé rozjelo. Bez vynikajícího scenáristy Marka Epsteina by žádný Anděl Páně 2 nebyl. Teprve jeho scénář donutil kluky, a především Ivana, aby o nějakém pokračování vůbec začali uvažovat.“
- 3.
O boží pomoci
„S panem kardinálem už se znám pár let, je to nesmírně vzdělaný a moudrý muž. V jeho přítomnosti ani nedutám a hltám každé jeho slovo, protože se od něj mám stále co nového učit. Když jsme začínali chystat Anděla Páně 2, poprosil jsem ho, aby naší práci požehnal. A to Boží požehnání opravdu bylo! Marek Epstein napsal výborný scénář, Ivan Trojan, který už o dvojce nechtěl ani slyšet, najednou stál s křídly na place, a když jsme potřebovali na Šumavě sníh, přes noc napadl. Náhoda, nebo zázrak?“
- 4.
O Ivanovi a Jirkovi
„Tihle dva, Ivan s Jirkou, ti jsou prostě moji. Kamarádi na život a na smrt. Od dob Anděla jsme spolu natočili asi deset filmů, a pořád si nelezeme na nervy a pořád nás to spolu baví. S Ivanem máme takovou hru, že si smíme říct cokoli, ale opravdu cokoli, a ten druhej se nesmí urazit. Takže to začíná u jemného špičkování a končí to, že mezi námi stojí Jirka Dvořák s rozpaženýma rukama jak rozhodčí v hokeji, zatímco dva bitkaři na sebe berou židle. Umíme se pohádat o čemkoli, i o tom, na čem se shodneme. Ivan s Jirkou mně mnohokrát pomohli, mnohokrát nenechali ve štychu, když jsem se hroutil pod tíhou toho režijního kříže. Dokonce když čtu nový scénář, čtu ho očima: Je tam role pro Ivana s Jirkou? Točíme! Není tam pro ně role? Ať to točí někdo jiný!“
- 5.
O Bolkovi Polívkovi
„S Bolkem jsme se na placech dlouho míjeli. Ne snad že bych ho jako herce nebo člověka neměl rád, prostě jsem pro něj neměl tu správnou roli. A najednou přijde smršť. Loni zahrál ve Svatojánském věnečku krále a letos v Andělovi 2 záporňáka, velkokrejčího Košťála. Bolek je skvělej, točili jsme hodně po nocích a na něm nebyla znát známka únavy. Dokonce když už celý štáb začne uvadat, rozsvítí to nějakou historkou nebo hláškou. A lidi se zase smíchem nastartujou. Jednu Bolkovinu ale nezapomenu nikdy: ‚Režisér na place je bůh!… Škoda, že všichni herci jsou ateisté!‘“
- 6.
O samotném Pánubohu
„Když jsem před lety obsazoval Pánaboha do Anděla Páně, s nadsázkou jsem říkal, že v Čechách můžou hrát tuhle roli jen tři lidé: Václav Havel, Václav Klaus nebo Jirka Bartoška. Postava Pánaboha vyžaduje velký nadhled, smysl pro humor, ironii, nadsázku, ale zároveň musí mít autoritu a nesporné charisma. Popravdě, ani teď si neumím představit, že by ho někdo mohl zahrát lépe. Kdyby byl Barťák marod nebo se mi na pokračování vykašlal, žádný Anděl Páně 2 by nebyl!“
- 7.
O nespolupracujících rekvizitách
„Tahle karafa, ta mě stála nervů! Ivan ji měl rozbít, asi pětkrát nebo šestkrát s ní šlehnul o zem, a nic. Pak přišli rekvizitáři a něčím ji po stranách nařízli. Zase nic. Nakonec s tím Ivan fláknul o zem vší silou, a to už chuděrka opravdu nevydržela. Škoda, že jsem si nezapamatoval výrobce. Takovou bych totiž chtěl mít doma. Ale při mém štěstí by se určitě rozflákala hned.“