7°C
Zaskočilo mě množství květin, kterými jste obklopen. Nechtěl jste být botanikem?
Já jsem původně vystudovaný biolog, chemik, botaniku jsem měl taky. Už jsem se viděl, že se budu jako pan Větvička kochat ve sklenících botanické zahrady, ale osud tomu chtěl jinak, a tak si to kompenzuji tady v mém mini bytečku.
Trávíte tu čas jen, když pracujete, jinak rekonstruujete dům za Prahou, takže mini stačí?
Já tu vlastně ten čas netrávím, ani když pracuju, protože to jezdím po celé republice, říkám tomu tady malá televizní ubytovna. Ale ona to ubytovna byla, ale herecká. Ten dům má moc zajímavou historii, kterou jsem původně ani netušil. (pozn.: Nejdříve se jmenoval Hotelový dům, ale název klamal, protože tu byly malé byty pro mladé nezadané lidi. Poté sloužil jako herecká ubytovna. Byl inspirován Corbusierovým funkcionalismem, na výstavě Expo 67 v Montrealu byl oceněn a v roce 2001 byl prohlášen za kulturní památku).
Já když jsem před lety viděl inzerát, tak jsem okamžitě věděl, že tu musím bydlet a že to musí být v tom nejvyšším patře a co nejvíce na západě, aby sem šlo co nejvíc sluníčka, abych se tu cítil dobře, když už tu ty malé chvilky budu trávit.
V nejvyšším patře jste a nad vámi je komunitní terasa s okouzlujícím výhledem.
Tam je to krásné, já bych tu po botanické exkurzi mohl dělat exkurzi s výhledy. Je vidět Pražský hrad, Petřín i Vítkov. Nově teď i socha Davida Černého Lilith, teď jsem se dozvěděl, že o půlnoci vždy otáčí hlavu, to jsem ještě neviděl.
Protože vám terasu zavírají ve 22 hodin.
No my jsme tu jak na pionýrském táboře, ale ano, terasa se z preventivních důvodů zavírá, ale já se na tu Lilith stejně půjdu podívat.
Jak o všechny ty rostliny pečujete? Zdá se, že tu bydlí víc, než vy.
Já si z toho taky už dělám legraci, obývací pokoj třeba zcela obývají ony. Tam zabraly všechno. My jsme na pražské Invalidovně, ale já tomu tady přezdívám botanická invalidovna. Všechny kytky, které tu jsou, jsou buď zachráněné, většinově. Nebo jsem jich pár dostal od svých fanoušků. Ony si tu žijí svým životem, já tu s nimi moc nejsem, a to jim asi dělá nejlíp. Mají tu své mikroklima, které jim nenarušuji. Jednou za čas si vzpomenu, že bych je měl zalít, ale dopřávám jim hnojení.
Co se vám sem nevešlo?
Myčka a pračka. Ale mně to vůbec nevadí, protože ten talíř a skleničku si umyju, to mi problém nedělá. A s pračkou taky nemám starosti, protože ten dům je tak hezky zařízen, že máme i společné prádelny. Je to o starost míň, protože ta pračka by se sem fakt nikam nevešla.
Když zprostředkováváte tipy na věci, které zjednoduší život, chtěl jste něco z toho tady mít?
Ono je to tak půl na půl. Částečně je to tu takový skanzen složený z dárků od diváků a taky si tu některé věci zkouším. Třeba když si vyčistím zuby, tak pak tou pastou přejedu i chromovaný kohoutek v koupelně a vyleštím ho, když sním ráno banán, vyleštím si boty slupkou…
Kšiltovky designově vyskládané na sušáku na prádlo, to je obvyklý stav?
Samozřejmě jsem to trošku narafičil, aby to vypadalo, ale já jich mám fakt hodně. Beru si je podle nálady, už je taky není kam dávat, takže na sušáku se mnohdy místo prádla suší právě ty kšiltovky.
Koneckonců, kytky jsou tu v hlavní roli a pro ty vždycky místo najdete.
Přesně tak a pro sebe taky. Teď mi došlo, že v té mojí mini ložnici není ani po deseti, dvanácti letech, co tu bydlím, světlo. Což mi vůbec nevadí, protože když přijdu večer z práce, tak s sebou fláknu do postele, a to světlo tam vůbec nepotřebuju.
