Symbolem ´padlé kariéry´ se stala Marta Kubišová (1942). Zpěvačka, která v tom roce získala svého prvního Zlatého slavíka. Další rok druhého, ale pro třetí ocenění si už nedošla. Normalizační režim nepřekousl její politickou angažovanost a vymyslel si na ni smyšlenou aféru s pornofotkami. Ta měla nejpopulárnější zpěvačku publiku znechutit. Když se to nepodařilo, vydalo normalizační vedení prostě zákaz. Píseň Modlitba pro Martu, která zpěvačku uvrhla v nemilost, se paradoxně stala jejím největším hitem.

Konec kariéry - tentokrát moderátorské - znamenal 21. srpen 1968 pro televizní hlasatelku Kamilu Moučkovou. Právě ona totiž osudný den měla službu a události komentovala. Video rozhovor s Kamilou Moučkovou uvidíte zde.

Jiný osud potkal další ženskou pěvěckou hvězdu - Yvonne Přenosilovou (1947). Interpretka písní Boty proti lásce, Tak prázdná nebo Roň slzy šest dní po okupaci odjela s textařem Rostislavem Černým do Rakouska. Později se vdala v Bavorsku a stala se moderátorkou rádia Svobodná Evropa.

Yvonne Přenosilová

Autor: ČTK

Zprvu nenápadný "básník s kytarou" Karel Kryl (1944 - 1994) se po okupaci změnil v úhlavního nepřítele nového režimu. Hned v noci na 22. srpna napsal jako reakci na sovětskou invazi píseň Bratříčku zavírej vrátka. O rok později mu ještě vyšlo stejnojmenné album, ale 9. září 1969 raději emigroval do Německa, kde spolupracoval se Svobodnou Evropou.

Namále měl i Karel Černoch (1943 - 2007). Jeho starší píseň 18 minut si někdo začal vysvětlovat jako reakci na vpád vojsk a pro jistotu udělil zpěvákovi distanc. V roce 1971 se nakonec mohl Černoch ke zpívání vrátit.

Písničkář Petr Novák (1945 - 1997) si díky hitům Náhrobní kámen či Já budu chodit po špičkách vybudoval obrovskou popularitu. Na Bratislavské lyře v roce 1969 ale vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha (studenta, který se na protest proti vpádu vojsk upálil). Na úplný zákaz to sice nestačilo, ale i tak byla Novákova kariéra po celý zbytek normalizace omezována.

Trnem v oku se kulturním pracovníkům v 80. letech stala také mladá zpěvačka Jana Kratochvílová (1953). Někdejší členka popové stáje Františka Janečka se časem proměnila ve svéhlavou rockerku, která si odmítala nechat diktovat, co má zpívat a jak má být při tom oblečená. Byla proto ´emigrována´. Jak sama později popsala - při návratu z festivalu z Irska se v Londýně dověděla, že v Česku vyšla zpráva o jejím útěku za hranice. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než za hranicemi zůstat.

Nové politické směřování zasáhlo i tam, kde by to nikdo nečekal. Tak se například country skupina Rangers musela najednou přejmenovat na "Plavci" a kapela Jana Vyčítala Greenhorns od roku 1972 vystupovala jako Zelenáči.

S tlakem režimu se museli vyrovnávat prakticky všichni umělci. Omezování výjezdů mimo východní blok, nesmyslná cenzura textů, vynucená účast na politických akcích. K těm, kteří nevydrželi a rozhodli se emigrovat, patří herečka, zpěvačka a sexbomba 70. let Lenka Kořínková, zpěvák Waldemar Matuška, herci Jan Pucholt, Jan Tříska, Pavel Landovský, Pavel Kříž...

Většina z nich se ´na západě´ pokusila o druhou kariéru. Jediný, komu se podařilo prorazit v celosvětovém měřítku, byl režisér Miloš Forman.