Vztah Ivany s se vyvíjel pomalu, zpočátku totiž byli jen sousedé. A nakonec spolu prožili krásných osm let sdíleného života, radostí i starostí.
Když onemocněla, přála si Ivana být doma do konce svých dnů, sama měla totiž vlastní zkušenosti s péčí o své blízké – doma doprovodila nejen svou maminku, ale také jejího partnera a dokonce i svou dcerku. A tak se její Zdeněk v těžkých měsících proměnil v neúnavného pečovatele.
„Den co den zvládal nejen praktické úkoly – pomoci jí vstát, umýt se, podat léky – ale byl jí i psychickou oporou. Přestože byla pro něj celá situace velmi těžká, nevzdal to. Jeho odhodlání bylo nesmírně silné. Právě takovým pečujícím patří náš obdiv. Bez nich by domácí hospicová péče nemohla fungovat. Naše práce se opírá o jejich každodenní nasazení. My můžeme být průvodci a oporou, ale oni jsou těmi, kdo drží své blízké za ruku v každé minutě ve dne i v noci,“ vysvětluje situaci Veronika Axmannová z Domácího hospice Znojmo.
Viera (80) celý život pečuje o postiženou dceru Věrku (59): Sama je na vozíku! Plakala pro ně i Burešová
Svatební přípravy
Téma vysněné svatby viselo ve vzduchu, čas paní Ivany se však začal neúprosně zkracovat...Bylo nutné vše zorganizovat a zařídit co nejrychleji... „Před obřadem přišla za paní Ivanou její blízká kamarádka. Pomohla jí s přípravami, nalíčila ji, upravila vlasy, nalakovala nehty a společně jsme ji oblékly do svatebních šatů. Když ji uviděl její partner a synové, dojetí bylo nepopsatelné – byla krásná. Během příprav si chlapci tiše a klidně hráli – jako by i oni cítili, že je to chvíle, kterou si maminka zaslouží prožít v klidu a kráse,“ popisuje svatební přípravy Veronika Axmannová.
Paní Ivana tak řekla „ano“ svému Zdeňkovi, který byl jejím opěrným bodem až do samotného konce. „O tři dny později zemřela. Doma. V pokoji plném klidu, lásky a v přítomnosti těch, které milovala nejvíc. Rodina mohla prožít ty poslední dny ne jako konec, ale jako důstojné rozloučení. Byl prostor pro lásku, rodinu, děti a život až do posledního okamžiku,“ uzavírá Veronika Axmannová z Domácího hospice Znojmo.
Proč se zajímat o mobilní hospice?
- 4 z 5 lidí si přejí dožít doma. Podaří se to jen čtvrtině.
- Více než polovina Čechů neví, co je mobilní hospic a jak funguje (průzkum GroupM, kampaň Dožít doma, 2024).
- Přes 75 % lidí věří, že je možné pečovat o blízkého doma — největší obavou je selhání a zátěž pro rodinu (STEM/MARK pro Cestu domů).
- 99 % lidí uvádí, že hospicová péče splnila nebo předčila jejich očekávání.
- 95 % rodin by mobilní hospic doporučilo ostatním (Centrum paliativní péče, 2024).
Proč na tom záleží?
Doma lze dožít důstojně, v klidu, s blízkými. Je možné si splnit přání, urovnat vztahy, rozloučit se. Mobilní hospic pomáhá, aby rodina nebyla na péči sama, měla dostupnou zdravotní péči 24/7 a psychosociální podpory.
Co zajišťuje mobilní hospic?
Nepřetržitý lékařský dohled a veškerou zdravotní péči pro pacienty v posledních týdnech života, kteří si přejí dožít doma. Ale také nabízí psychosociální a duchovní péči. Předpokladem pro přijetí do domácího hospice je, že o pacienta může někdo nepřetržitě pečovat. Pečující se mohou střídat.
Mobilní hospice jsou k dispozici 24/7, půjčují zdravotnické pomůcky, doktor/zdravotní sestra jezdí na pravidelné návštěvy/ kontroly a mohou dojet na zavolanou, když to pacient a rodina potřebují.
Mobilní hospic pečuje o pacienta, ale i jeho rodinu – pomůže se zorientovat v situaci, pomůže vyřídit příspěvek na péči, dlouhodobé ošetřovné, poskytuje i duchovní či psychoterapeutickou podporu. Nabízí služby psychologů, sociálních pracovníků a duchovních, které mohou pomoci pacientům i pečujícím najít oporu. Mobilní hospice nabízí také pozůstalostní péči.
Nevíte si rady?
Jděte na www.dozitdoma.cz, kde najdete mapu hospiců a odpovědi na časté dotazy.
Otevřel první dětský hospic v Česku. Dům pro Julii vás bolesti nezbaví, ale ulevit rozhodně může, říká maminka Julinky (†7 měsíců) Sandra Novotná








