Odvolaný šéf Správy železnic: Zabavené peníze se zakázkami nesouvisí, únik informací mě zasáhl
Jiří Svoboda skončil v čele Správy železnic, aby mohl vysvětlit nález 80 milionů korun v hotovosti u sebe doma. Proč si takový obnos nechával v trezoru a z čeho peníze pochází? Měl nějakou možnost ovlivnit veřejné zakázky na Správě železnic? Svoboda odpovídá v rozhovoru pro e15.
- Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) minulý týden provedli razie na Ředitelství silnic a dálnic a ve Správě železnic, zajímali se o zakázky na dálnice nebo modernizaci Masarykova nádraží v Praze.
- Nikoho nezadrželi a ani zatím neobvinili.
- Policisté následně nalezli ve Svobodově domě v trezoru podle zjištění webu iRozhlas 80 milionů korun v hotovosti v několika měnách.
- Podle Svobody peníze pochází z celoživotních úspor otce a dědečka, které s otcem spravuje.
- Ministr dopravy Martin Kupka o víkendu Svobodu vyzval k nástupu na dovolenou, zároveň na pondělí svolal mimořádnou schůzi správní rady Správy železnic.
- Ta na svém jednání následně Svobodu odvolala z funkce.
Jak vnímáte své odvolání z funkce? Je to v současné chvíli nezbytné pro zachování důvěry v Správu železnic (SŽ), jak tvrdí ministr dopravy Martin Kupka?
Vždy jsem ctil nadřízené. Rozhodnutí pana ministra dopravy respektuji.
Předseda správní rady SŽ Martin Červíček uvedl, že správní rada je připravena přijímat jakékoliv opatření v době, kdy bude případně seznámena se závěry týkajícími se prověřovaných akcí. Byly vám na pondělním jednání správní rady vytknuty nějaké konkrétní informace, které by spojovaly zadávání veřejných zakázek a nález 80 milionů v hotovosti u vás doma?
Správní rada, která se konala v pátek, o průběhu mé domovní prohlídky informována nebyla. Měl jsem za to, že se jedná o neveřejné informace, které by v průběhu vyšetřování neveřejnými měly zůstat. Správní radu jsem informoval o záležitostech, které se týkaly SŽ, tedy že NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu – pozn. red.) si do sídla SŽ přišla pro některé dokumenty týkající se několika projektů a že jsme ihned u těchto projektů zahájili přípravu auditů.
Výsledek mé domovní prohlídky ale s žádnou veřejnou zakázkou absolutně nesouvisí. V tomto ohledu mě únik informací z vyšetřovacího spisu a všechno, co po něm následovalo, obrovsky zasáhl. Bohužel nejen mě, ale i celou mou rodinu.
Proč jste si vlastně nechával takový objem peněz v hotovosti doma? Rozumíte tomu, že to může být nedůvěryhodné? Měl jste postupovat jinak?
Začal bych tak, že jsem dlouhodobě vzhledem ke své finanční situaci neměl potřebu zajímat se o to, co bude z hlediska dědictví po otcově smrti. Až v souvislosti se začínajícími nemocemi otce jsem se jako jediný od něj dozvěděl o jmění, které za celý svůj život shromáždil. Později mě pak požádal, abych jeho jmění uschoval u sebe a podle jeho pokynů ho spravoval.
Opakovaně jsem ho žádal, aby alespoň část ze svého jmění uložil do banky nebo nějaké investice, ale bránil se tomu. Pramení to z jeho celoživotní zkušenosti, kterou si nese od dětství. Nikomu a ničemu v těchto věcech v žádné době nevěřil.
Zmíněné peníze jsou podle vašeho otce rodinnými úsporami ještě po jeho vlastním otci, který byl za první republiky majitelem fabriky na granáty. Dále se jedná údajně o výdělky z rybárny. Dá se to nějak víc přiblížit? Jaká část je dědictví po dědečkovi a jaká plyne z podnikání otce?
Převážná část je ze zlata, které můj děda skryl před nacisty a po válce ho i nadále skrýval před komunisty. Mému otci o této historii řekla jeho matka až mnoho let poté, co jeho otec zemřel, konkrétně v roce 1968. Až po revoluci začal můj otec tento majetek zpeněžovat spolu s dalšími cennostmi. Taky mu vrátili v rámci restitucí velký majetek. Po celou dobu zároveň velmi nadstandardně vydělával, ať už v rybářství, chovem zvířat, nebo obchodem s kožešinami. Všechny tyhle činnosti přispěly k tvorbě jeho značných úspor.
Proč vaše rodina financovala nákup nemovitostí v posledních letech z externích zdrojů, když jste měl doma takové množství peněz?
Jak jsem již uvedl, nejedná se o moje peníze, ale o peníze mého otce. Nepovažoval jsem za vhodné žádat otce o peníze, když jsem věděl, že se svými příjmy zvládnu splácení hypoték či úvěrů bez větších obtíží.
Jaký je váš vztah s advokátem Martinem Páskem a podnikatelem Jaroslavem Veverkou, kteří podle policie měli ovlivňovat některé veřejné zakázky na ŘSD a SŽ?
Nemám s těmito pány žádný nadstandardní vztah, viděli jsme se jen párkrát. Pokud si dobře vzpomínám, obrátili se na mne poprvé v roce 2024 s dotazy, jak je možné se stát dodavatelem SŽ v různých odvětvích.
O čem jste s nimi konkrétně hovořil?
Vyptávali se mě, jaké podmínky musí splnit, aby mohli být dodavatelem SŽ. Naše diskuze tedy byla především o tom, že musí mít požadované certifikace a kvalifikace a musí nabídnout nejvýhodnější podmínky, aby uspěli. Prověřování dodavatelů je z důvodu bezpečnosti na železnici mnohem přísnější než například na silnicích. Nikomu jsem ale nesděloval žádné neveřejné informace ani nesliboval jakékoliv výhody.
Je reálná možnost, že by tito lidé mohli zakázky na SŽ ovlivnit?
Neumím si představit, jakým způsobem by mohli při přísných kontrolních mechanismech, které na SŽ panují, zakázky ovlivnit.
A vy sám jste měl možnost zakázky ovlivnit? Policie se zajímá například o zakázky na budování nádraží v Brně nebo tendr na obnovu železničního uzlu v Pardubicích.
Obecně je schvalovací proces na SŽ několikastupňový a přípravě zakázek se věnuje mnoho odborníků na mnoha úrovních, ať již co do nastavení požadovaných kvalifikací či referencí, tak co do způsobu vyhlášení veřejné zakázky. V tomto procesu je nereálné, abych nějakou zakázku jakkoliv ovlivnil ve prospěch konkrétního dodavatele.
K tomu bych rád zdůraznil, že podle poslední analýzy spolku Oživení, zveřejněné v září letošního roku, je SŽ nejotevřenější státní firmou. Současně byla SŽ letos vyhlášena druhým nejlepším veřejným zadavatelem mezi sektorovými zadavateli dle žebříčku Zindex.cz, který hodnotí více než 200 zadavatelů veřejných zakázek na základě reálných dat v nejrůznějších ukazatelích, mimo jiné i v transparentnosti.
Jak vnímáte své působení v čele SŽ? Dosud bylo hodnoceno napříč politickým spektrem spíš pozitivně. Státní firma pod vaším vedením začala více opravovat nádražní budovy, zabezpečovat přejezdy a postupně zavádět vlakové zabezpečovací zařízení ETCS. SŽ letos hospodařila s rekordním rozpočtem téměř 70 miliard korun.
Na toto je pro mě těžké odpovědět, protože jsem železničářem tělem i duší. Takže železnice i její zaměstnanci u mě byli vždycky na prvním místě. Přál bych si, aby výsledky mé práce nakonec bylo to, co po mně zůstane. Ne tato kauza.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) opakovaně potvrdil, že v drážních zakázkách je kartel několika málo firem. Dostat se do pozice certifikovaného dodavatele trvá roky. Proč se nepodařilo změnit nastavení kvalifikačních předpokladů tak, aby vznikla větší konkurence?
SŽ pod mým vedením usilovala vždy o co největší otevřenost veřejných zakázek, ale současně není možné slevit z požadavků na vysoký standard kvality, který způsobuje náročnost certifikace dodavatelů. Jde o bezpečnost. I tak se průběžně dařilo počet dodavatelů rozšiřovat.
Na co by se měl v první řadě zaměřit váš nástupce?
Především na dokončení velkých projektů, které budou mít zásadní dopad na celkové další fungování a vnímání železnice. Stále si stojím za tím, že jsem přispěl k nastavení správného směru.





"Odvolaný manažer tvrdí, že jde hlavně o celoživotní úspory jeho otce, respektive dědečka. To, že byly doma v hotovosti, vysvětluje zkušeností svých příbuzných s takzvanou měnovou reformou roku 1953.
Pan Svoboda mladší nebyl v rozhovoru sdílný, takže neznáme podrobnosti. Ale dá se namítnout, že stejný zážitek znaly statisíce lidí, aniž by je a jejich potomky vedl k hluboké nedůvěře k bankám a státním zárukám za ně ještě o plných 72 let později."
(Seznam.zprávy, 1.12.2025)