Sexuální parafilie jsou různé, někoho může vzrušovat hmyz, jiného požáry, říká psycholog Filip Šinkner

V novém dílu podcastu Už budu! moderátorka Zorya Blue otevírá téma, o kterém se na veřejnosti mluví jen opatrně. Parafilie. Co přesně to znamená? A kdo je vlastně nebezpečný? Psycholog NUDZ Filip Šinkner to vysvětluje hned v úvodu. „Je to vrozený program sexuality, který má jen část populace. Někoho prostě vzrušuje něco jiného než většinu lidí,“ vysvětluje.

Podle něj mohou mezi parafilie patřit různé projevy, některé nepředstavují žádné riziko, jiné naopak nebezpečné být mohou. Jde například o sledování druhých při sexu či exhibicionismus, přes fetiše na určité materiály, až po extrémní případy, kdy je objektem vzrušení někdo, kdo není schopný dát souhlas, například dítě nebo zvíře. Neznamená to ale automaticky nic nebezpečného. „Spousta parafilií je naprosto neškodných. Až 30 procent lidí má nějakou takovou složku, která jim přináší vzrušení a není to úplně klasický sex s druhým člověkem,“ říká Šinkner.

Už budu! slaví 3. narozeniny! Jaký byl první, nejlepší i nejhorší sex jeho moderátorky Zoryi Blue?

Psycholog používá metaforu malířského plátna, aby vysvětlil, jak široké spektrum těchto preferencí existuje. „Někdo má na plátně jednu dominantní barvu. Pro jiného je to souhra různých barev. Někdo má exkluzivní preferenci, třeba ho vzrušuje jen odhalování na veřejnosti. A jiného vzrušuje běžný sex, ale někdy i nějaký ten fetiš,“ popisuje.

Kde končí preference a začíná porucha

Zásadní rozdíl ovšem existuje mezi neškodnou preferencí a poruchou. „Parafilní preference je něco, do čeho medicíně vlastně nic není. Parafilní porucha už ale může být rizikem, ať pro druhé, nebo pro samotného člověka, který jí má,“ nastiňuje psycholog. Nebezpečím může být například extrémní omezování dechu při sexu nebo jiné praktiky, u kterých hrozí ohrožení zdraví.

Ačkoliv se často mluví o parafiliích v souvislosti s muži, týká se to i žen. „Parafilní poruchy mají i ženy, jen o něco méně. Není to čistě mužský fenomén,“ dodává Šinkner.

Vydělává statisíce měsíčně na OnlyFans. „Muži po mně nejčastěji chtějí ohodnotit penis,“ říká Dory

Jedno z nejzásadnějších sdělení dílu míří proti hluboce zakořeněnému mýtu. Šinkner zdůrazňuje, že lidé s parafilií ve velké většině nejsou pachateli sexuálně motivovaných trestných činů. „Například až 81 % sexuálních útoků vůči dětem spáchají lidé, kteří nemají žádnou preferenci na děti,“ upozorňuje.

Podle něj motivace pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů často vůbec není sexuální vzrušení. „Velmi často jde o potřebu získání moci nad druhým, o projev agrese nebo pomsty, ne o parafilii,“ říká psycholog. Parafilní osoby naopak často vedou těžký vnitřní boj, cítí stud, strach a potýkají se s izolací, aniž by překročili hranice a byli ohrožením pro své okolí.

V bonusové části podcastu na uzbudu.blesk.cz  se dozvíte:

• Jaké další motivace stojí za sexuálně motivovanými trestnými činy
• Jak se cítí lidé, kteří přicházejí pro pomoc s parafilií, a s čím nejčastěji bojují
• Jak probíhá ochranné léčení a kdo ho podstupuje.
• Zda je možné se sexuální preference zbavit nebo ji změnit
• Kam se mohou obracet lidé s parafilií  i jejich blízcí, když cítí, že potřebují pomoc
• A jaké až bizarní věci mohou některé lidi vzrušovat