Herec a hudebník Daniel Heriban zemřel 24. května na disekci aorty. Rodina ho potají během intimního obřadu pochovala už o víkendu v Suché nad Parnou, nechybělo ale ani rozloučení s plnou parádou ve Slovenském národním divadle. K tomu došlo v úterý 30. května. 

Jak informuje slovenský deník Nový Čas, v divadle bylo opravdu narváno. Od chvíle, kdy se otevřel hlavní vchod, se na místě vytvořila dlouhá fronta. Kdo chtěl, počkal ještě na zápis do kondolenční knihy, která byla umístěna hned naproti. 

Hlediště ve smutečním sále se rychle zaplnilo a mnozí nedokázali skrýt hluboké emoce. Na scéně sice chyběla rakev s čestnou stráží, tmavé pódium nicméně zdobila Danova černobílá fotografie, po stranách množství květin a věnců a napravo nahoře velká obrazovka, na které se pouštěla různá Heribanova práce. Kromě toho byl na místě i pultík pro všechny, kteří by si přáli něco říct. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43) probíhalo v nové budově Slovenského národního divadla.

U vchodu byla kondolenční kniha.

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43)

Na místě se sešla slovenská herecká špička. S Heribanem se přišli rozloučit jeho kolegové z komorního divadla Martin i z Bratislavy. Mezi nimi například Petra Polnišová (47), Zuzana Šebová (41), Peter Sklár (55), Jozef Vajda (67), František Kovár (76), Diana Mórová (53) nebo Marián Miezga (48). Marek Majeský (50) se přes emoční pohnutí nezmohl na slovo... A stejně tak i Ján Dobrík (38) nebo Daniela Gudabová (36). 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Marián Miezga, Robert Jakab, Milan Ondrík, Juraj Loj, Marián Labuda

Dojemný proslov pronesl herec Michal Kubovčík:

Danko, nejtalentovanější herec a hudebník. Mohl bys hrát cokoli na světě. První role, ve které jsem tě viděl, byla v Hamletovi. Hrál jsi vlaštovku, kterou rozdrtila vrtule letadla. Super... Pak přišly vážné role. Přišel Macbeth a ty jsi věrohodně zahrál jezero. Seděl jsi v dětském bazénku na náměstí s harmonikou v ruce. Všichni jsme se ti smáli, ty ses smál nám a pak jsme se spolu smáli dalších 24 let. Dano Heriban a Horná Dolná. To byly zabijácké jízdy na rapidu, protože fakt nebrzdil. Stovky zpackaných záběrů, protože jsi nemohl točit, když jsi dostal záchvat smíchu.To byl největší svátek, když jsme čekali, kdo vyprskne jako první. Díky za to.

Tisíckrát jsme se, Danko, spálili na slunci, tisíckrát jsme tam venku promrzli na kost, ale vždycky jsme se dobře bavili. Ježíši, vždycky jsme se cítili dobře. Dano Heriban a Horná Dolná je pro mě taky den, kdy jsme měli přestávku v natáčení a seděli jsme s tebou a Petrem Brajerčíkem před Luboškovým domem. A protože jsme tam seděli, zachránili jsme jedno miminko.

Ale Horná Dolná je také váš výbuch smíchu, když k vám přišel chlapík s foťákem a řekl, pojďte se se mnou vyfotit, protože jste můj největší fanoušek, pane Harabine. Horná Dolná - pro někoho seriál, pro nás úžasných osm zázračných let - herci, štáb i místní, dohromady jedna rodina. Naše světy jsou navždy propletené a nikdy se nerozpletou. A ty to vidíš, Danko. Horná Dolná pokračuje. Ty, Pišta, Anka, Vendelín, Tonko a Milanko jste nahoře. A my ostatní jsme dole. Dočasně.

Málokdo o tobě ví, Danko, že jsi miloval mapy. Zeměpis byla tvoje láska. Rád ses díval na svět shora, ne povýšeně, ale proto, že jsi hledal nové propozice, vzdálenosti. Pořád jsi objevoval něco nového. Zkoumal jsi jiné perspektivy, místa, která jsi ze země neviděl. Protože jak říkal Milan Rúfus - z dálky vidíš víc než z blízka. A takhle jsi to měl i ve svém životě. Vždycky jste se na všechno díval shora a zkoumal to. Jen jedné věci nerozumím. Proč jsi tak spěchal nahoru? Danko, jménem celé naší hornopočernické rodiny se s tebou loučíme. A upřímnou soustrast celé tvé nejbližší rodině a Kamilce. Ať tě tvůj rychlík s láskou odveze tam, kde ti bude navždy dobře. Salama pumpa, vajčiak.

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43)

Petra Polnišová připomněla některé Heribanovy role a vzpomínala na společné natáčení komediálního seriálu Horná Dolná, kde si zahrála jeho partnerku:

Jaké to tam nahoře je? Tak ti povím, tady dole bez tebe nic moc. Zpráva o tvém skonu bolí jako rána elektrickým proudem. Nemůžeme dýchat, jako by nám došel kyslík. Ještě před pár dny jsi mi psal, že jsi mimo systém, a jakmile se vrátíš do civilizace, ozveš se mi. A já pořád čekám.

Viděla jsem tě v divadle Gunagu. Hrál jsi mořského koníka. Byl jsi ten nejpůvabnější mořský koník a pak přišla Horná Dolná a ty jsi najednou vtrhl do mého života, profesně i lidsky, a stal ses navždy mým koníčkem. Pracovat s tebou bylo požehnání. Byl jsi úkaz, živočišný druh. Hrál jsi všechny postavy světa. Byl jsi nekonečně talentovaný a všichni jsme ti chtěli být nablízku, protože jsme cítili tvou jedinečnost.

Ale nejkrásnější na tobě bylo, že jsi o ní vždycky pochyboval jako malý chlapec. I přesto, že jsi hrál jako Bůh, získal jsi několik divadelních cen. Hrál jsi desítky divadelních postav. Vytvořil jsi Bumblebeeho, jednu z nejkomičtějších postav v televizi, a byl jsi schopen přijít za mnou úplně zhroucený s obočím nahoru v podřepu, že Bumblebeeho asi hraješ špatně. Tvé mámě se totiž nelíbí, že v seriálu často prskáš.

A jak jsi učil Belu? Naši kozu z nedaleké farmy, o které jsi říkal, že jí musíš dodat sebevědomí, protože má mizerné herecké vzdělání. Tak jsi jí vždy před výstupem domlouval. A Bela se na tebe dívala a díky tobě se stala nejlepší kozí herečkou na světě.

Milý Danko, Ďuro, pane, Brmbi, Dancúre, ticho, které po vás zůstalo, je ohlušující. Ale každý z nás má v srdci nekonečný archiv vzpomínek na pana Dana Heribana, který tu pro nás bude vždycky a bude dělat tento svět krásnějším. Dobrou noc, zlato.

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Michal Kubovčík, Petra Polnišová

Herecký matador Milan Markovič stál u počátků Heribanovy kariéry... A bohužel i u jejího předčasného konce: 

Představit široké veřejnosti studenta herectví, a to rovnou v nejsledovanějším televizním programu. Přistoupil k tomu s pokorou a bez zbytečného respektu. S viditelnými známkami zdravého nadhledu, ale i s ochotou akceptovat a učit se. Smysl pro humor, schopnost sebeironie ho předurčovaly k úspěchu v hudební i zábavní branži.

U klavíru jde o hudební linku náročného 50-minutového představení, přičemž do té doby hrál jenom na akordeon. Klavír neměl ani doma. Jednou mi prozradil, že po vyučování zůstával ještě na fakultě. Zmocnil se nějakého zanedbaného klavíru, cvičil a zkoušel. Nevím, co ještě jiného potřeboval kromě vzácného talentu, aby se po pár týdnech takové přípravy představil jako ostřílený skladatel, klavírista, zpěvák, a to všechno, prosím pěkně, v přímém televizním přenosu. To všechno šlo live. To už dneska nikdo nedělá, nikdo to totiž už pořádně ani neumí. Určitě ne tak, jak to tehdy uměl Dano Heriban. 

Stál jsem u jeho startu a dnes jsem znovu s ním, i když je cílová páska ještě příliš vzdálená. Jestli vůbec nějaká existovala. V tom nejlepším rozjezdu se opět věnoval svojí oblíbené muzice, od které ho roky odtahovalo množství jeho divadelních, filmových či seriálových postav. 

Víte, některé odchody odmítám akceptovat. Proto nevzdávám ještě další naše, i když neplánované, setkání. Stále jsme spolu. Duchovní kontakty neznají smrt. Vesmír je nekonečný. Není kam z něho odejít. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Milan Markovič

Zpěvák Branislav Jobus ve své řeči probral hlavně Heribanovu hudební tvorbu:

Když padlo rozhodnutí hrát v martinském komorním divadle Muflona Anciáše, bylo nad slunce jasnější, že této úlohy se může ujmout jen jeden jediný člověk na světě, Danko Heriban. Jako kdyby měl Danko pohádkový zlatý proutek, že na co sáhl se svojí poctivostí a profesionalitou, to proměnil v umělecké dílo. A začal dělat hudbu při všem tom herectví, já tomu říkám „i pro debily“.

Poslechl jsem si jeho CDčko a píšu Danenkovi: ,Poslouchám potřetí po sobě, šupa, kvalita, živé a neděláme z dětí trotly. Nakládáme jim opravdové věci. To, co děláš a co jsi vytvořil, děláš tak poctivě a od srdce, až je to podmanivé, je to krásný svět, ostrov, bublina, děkuji Ti, Danenko.' ,Zachovej si svoji tvář,' mi říkal, a držel se toho tak, že ani v hudbě pro nejmenší nepovolil ani o chlup a dával to naplno, jak to cítil, od srdce a z lásky. To je jedno, kolik bude posluchačů, ale to spojení, kvalita a věci dělané poctivě a mít svoji tvář, to muselo být. Z toho nikdy neslevil, ani trošilinku. Nepolevil v ničem, ani v hudbě pro dospělé. Ten záběr je tak široký, že by se na tomto místě muselo vystřídat velmi hodně lidí, kterým jsi s láskou ovlivnil život. Děkuju ti i za ně, Daninko. 

Když v prosinci 2022 vyšlo tvoje bohužel poslední CD O2H (Odvaha), volali mi z nejmenovaného deníku, že ať jim napíšu, co mě nejvíc zaujalo v daném roce po hudební stránce z toho, co vyšlo. Z celé zeměkoule jsem zmínil jen dvě cédéčka – Heriban O2H a Rammstein. 

Napsal jsem ti tehdy, Danenko, O2H je totál bomba, první liga, neuvěřitelně krásné, čisté, profesionální a od srdce. A toto spojení jsi si dovolil držet poctivě na nejvyšší možné úrovni, což si kromě tebe v této malé, někdy i milé republice málokdo dovolil. Bez toho, abys ztratil svoji tvář a ještě i tu naši blbou řeč, jsi zlegalizoval. Děkujeme ti, Danenko, nad tím vším, cos dokázal, byla vždy láska, a to takové kvantum, že to tu s námi zůstane ještě velmi, velmi dlouho. Ani my tu nebudeme a ještě to tu po tobě bude létat, jako zpíváš v písničce – Kdyby bylo možné, tak dýchám i za vás. Děkuju ti za všechno, navždy s láskou.

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Braňo Jobus

Herečka Renáta Ryníková zase vypíchla hlavně Heribanovu tvorbu pro děti:

Jedno album písní pro děti jsi nazval Cosi úsměvného. Stejně by se mohla jmenovat i kniha našich vzpomínek na tebe. Na všechny ty společné chvíle, které jsme zažili ve škole. Vždy to bylo cosi úsměvného. Tvému smyslu pro humor vděčíme i za to, že jsi chodil s námi do ročníku. Na VŠMU jsi se hlásil už rok předtím. Dostal ses dokonce do posledního kola, ale tam jsi ty svoje srandy a ksichty nacpal i do Shakespeara. A to se komisi asi nelíbilo. Tak tě poprvé nevzali.

Po letech za to chceme komisi velmi pěkně poděkovat, protože jsme tě mohli mít v ročníku my. A to bylo něco! Čtyři roky jsme si to tvoje cosi úsměvného mohli užívat každý jeden den. Cosi úsměvného bylo už v tvojí samotné stavbě těla. Byl jsi chlapem s těma nejdelšíma nohama na světě. A sám o sobě jsi říkal, že jsi mladší bratr Adriany Sklenaříkové. Oči jsi měl přes půl obličeje, mimiku jako z animovaného filmu. Bylo velmi těžké s tebou udržet v tragickém dialogu vážnou tvář. 

O každé pauze jsi sedl za klavír a hrál jsi. Co se týče tvého hraní, byl jsi skromný, říkal jsi o sobě, že jsi nejlepší hrající muzikant na světě. To tvoje cosi úsměvného trvalo až do posledního dne na škole. Když nás na promocích na Redutě hnali do koncertního sálu, protože jsme měli zpoždění, začal jsi spontánně bečet jako ovce a někteří se k tobě přidali. Těžko si představit slavnostnější nástup čerstvých magistrů. 

Cosi úsměvného jsi uměl vyčarovat nejen svými srandami. Uměl jsi vyvolat úsměv i svojí lidskostí. Naše spolužačka Elenka přišla studovat na VŠMU z Makedonie. A na první Dušičky zůstala sama na internátu. Najednou jí zavolal vrátný, že má telefon. A v telefonu jsi byl ty: ,Servus, nebudeš sama na prázdném intráku, sedni na vlak, počkám na tebe v Trnavě, uděláme si program.' Tys myslel i na to, aby na Dušičky nebyla sama. 

Velká škoda, že jsi tomu svému stylu cosi úsměvného nezůstal věrný až do konce, protože to, co se minulý týden stalo, je všechno možné, jen ne úsměvné.

Setkávali jsme se s tebou i po škole. Někteří v televizi, jiní při natáčení. Obdivovali a milovali jsme tvoji hudbu. S některými z nás jsi byl i kolega v divadle. Když jsme se s tebou bavili o tvém odchodu z divadla, říkal jsi, že chceš mít víc času na syny a na Kamilku. Že ses poučil. Že se víc nechceš pachtit. Tys věděl, co je v životě důležité a jak chceš využít svůj čas. Ale nikdo tehdy ani netušil, jak šíleně málo ho bude. 

Vícero z nás už má děti. A ty děti jsou také tvoji obrovští fanoušci. Ulevilo se nám, že se jim tvoje hudba líbí, protože to znamená, že mají vkus. Tvoje písně mají krásné melodie, vtipné a moudré texty. Byli jsme hrdí, že se můžeme pochlubit: ,Ten strejda z CDčka, to je můj kamarád, víš, chodili jsme spolu do školy.' 

Od minulého týdne jsme už vícekrát dostali od dětí otázku: ,Jak to, že už nikdy nepůjdeme strejdovi Danovi na koncert?' A my jsme nevěděli, jak odpovědět. Stále tomu nevěříme. Stále se ptáme proč. Jak jsi říkal, Danuško, čauky hauky plavky. Dano, my se s tebou neloučíme. My tě jen vyprovázíme. Šťastnou cestu. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43)

Herečka Jana Oľhová přednesla řeč hlavně o tom, co to vlastně znamená, když někdo zemře:

Možná mi na začátek pomůže výborný spisovatel a dramatik William Servel, takže radši cituji. Lidé umírají, je to zvláštní událost a zvláštní pořádek věcí, které není možné úplně pochopit. Nikdo z nás neví, co smrt je. Každý mluví o smrti celý život a potom každý umře a zmlkne. Dalo by se říct, že život je smrtí přímo prodchnutý. Ze smrti má každý strach, ale všichni se dříve nebo později přizpůsobí životu a naplno si uvědomí, že jednou zemřou, a ta nejistota dává životu nádech čehosi mimořádného. 

Něčeho, co se občas stává osobou, se kterou mluvíme. Stránka našeho já a boha. Tedy cosi skrz na skrz nepoznané a nepoznatelné. Fakt, že člověk neví, kolik času mu zůstává, mu jednoznačně dodává na vitalitě. Kdosi pěkně řekl, že umíráme trochu pokaždé, když umře někdo jiný. Ale ještě trošku žijeme a právě to je důvod, proč se společenská rubrika novin, kde se píše o úmrtích, těší takové popularitě. Dá se to popsat i jasněji. Ano, skutečně umíráme, když někdo zemře. On nám totiž prošlapává cestu. Neříkal náhodou ten mladý chlapík, že půjde napřed? Teď tu stojíme jako zpocení, vyplašení staroušci. Nejsme o nic připravenější, než kdykoli předtím. 

Jsme zaskočení. Každý znal kousek tebe, ale kdo tě znal lépe, než tvoje máma, tvůj otec, tvoje sestra, žena, děti. A možná si naivně namlouváme, že i my ostatní. V martinském divadle jsme si zahráli dost. Paradoxní je, že jsem se k tobě promlouvala z druhé strany života jako Zora Jesenská ve hře 7 dní do pohřbu. Teď jsme si vyměnili role a zdá se mi, že hrajeme v neobvyklých kulisách. Na tomto jevišti jsme se trochu míjeli, ale vždy si na mě tajně spiklenecky mrknul jako na někoho, kdo také přišel z venkova. Těším se, že si ten kukuč ponesu s sebou dál, i když už na mě nikdo nemrkne. Loučím se s tebou, příteli můj, a všichni tvoji blízcí z Martina a širokého okolí až po hlavní město. Ale věřím tomu: stačí trocha a loučíme se, stačí trocha a sejdeme se. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Jana Oľhová

Režisér Klimáček nikdy nezapomene na Danovo ztvárnění mořského koníka:

Předtím, než nastoupil do martinského divadla, kde získal největší divadelní ceny. Předtím, než se stal členem činohry Slovenského národního divadla, hrál na těchto prknech. Předtím, než vydal své první CD s vlastními písněmi a ještě před tím, než si ho oblíbily televizní a filmové kamery, které mu získaly tisícovky dalších diváků. Takový byl Daniel Heriban v těch časech, které ho formovaly – tichý, slušný, klidný mladý muž, který v běžné komunikaci, alespoň pokud vím, nikdy nezvýšil hlas, ale když se dostal na jeviště či za klavír, dokázal se změnit v kulový blesk. 

Z mnohých rolí, které jsem pro něj napsal, zmíním Mořského koníka. Jsou herci, není jich mnoho, kteří se na jevišti stanou Hamletem. Ale je jen jeden, který byl mořským koníkem. Dano hrál toto něžné stvoření vytetované na těle ženy, které ožilo, a zamiloval se do ní, protože byla extrémně osamělá, jen řečí těla. To je stav, do kterého jsme se dostali všichni, kteří jsme Dana poznali. 

Neumíme si s tím poradit a správná slova neexistují, protože ta, co máme, nedokážou potěšit. Když jsem mu v jiných letech posílal pozvánky na předpremiéry pro přátele divadla GUnaGU, občas zavolal ,promiň, nestíhám'. Nevadí, říkal jsem, v příštím životě to napravíme. Netuším, jestli příští život existuje. Dokonce mám čím dál větší pochybnosti. Ale jestli ano, tak budu včela, kámen, oblak, ale Dano bude mořský koník. V tom případě bych si přál být rybou, abychom si ještě spolu zaplavali. Dano, ať tam, kde jsi, je ještě pokoj a mír. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Kamila Heribanová

Silné emoce u přítomných vyvolaly i Heribanovy písně, které během rozloučení hrály. Když opona začala klesat, celé hlediště se postavilo a zazněly šest minut dlouhé ovace ve stoje. Ještě dlouho po skončení akce se vzpomínající objímali, povídali si a navzájem se utěšovali před budovou divadla. 

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Kamila Heribanová

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Ludwig Bagin, Sarah Arató

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Martin Valihora, Peter Novák

Na všechny fotografie se podívejte do naší galerie. 

Fotogalerie

83 fotografií

Poslední rozloučení s Danem Heribanem (†43): Matej Landl , Jana Landlová, Matej Landl ml.

Autor: profimedia.cz

Pamela z Účastníků zájezdu si užívá na dovolené! Sexy Jitka Kocurová: Sekt, plavky a jazyk ven

Syn Venduly Pizingerové Jakub slaví 18! Upřímná slova o jeho cestě životem

Poslední okamžiky herce Heribana (†43): Lékař ho poslal domů! O pár hodin později zemřel