9°C
Už v předsíni visí historické jídelní lístky, kolik jich máte?
Nemám to spočítané, teď jsem získal takovou větší sbírku, myslím, že to atakuje 4600 lístků.
A ty vystavené jsou čím speciální?
To jsou spíš nádherné obrazy, jak šla doba. Je tam jídelní lístek z banketu od prezidenta Johnsona, když po válce jezdil s generálem Grantem a říkali: kluci, už neblbněte, klid s rasovou nenávistí. No a Johnson měl problém s alkoholem, přehnal to a na tomto banketu spadl z pódia. A generál se naštval, odjel pryč a ejhle – stal se dalším prezidentem USA. Je tam jídelní lístek od prezidenta Masaryka, od královny Viktorie, mám tam 3. nejstarší dochovaný jídelní lístek u nás U Tří lip. To byla obrovská hospoda, vešlo se tam až 80 koňských povozů, to je z roku 1826. A je tam Jakub Pinkas – U Švingulantů, U Švindlířů. Jídlo, to je prodejna příběhů.
Naproti je knihovna, to jsou jen kuchařky?
Kuchařky, knihy zabývající se jídlem, knihy o potravinářství. Sbírám je přes třicet let, ty běžné, se kterými pracujeme, jsou tady, část lenoší v hostovském pokoji, který se přeměnil na knihovnu, ty nejstarší bohužel doma nemám ani mít nemohu. Vyžadují speciální archivní prostředí. Teplotu, vlhkost, bezprašnost, světlo atd., něco jako archivní trezor. Dohromady jich je přes tři tisíce určitě.
Milujete staré knihy, máte v nich záložky... Neříkejte, že z toho čtete!
Ale jo, do Bílé hory to jde, jen se to člověk musí naučit číst, ale pak už to je trošku šílené, jsou zapotřebí slovníky staré češtiny. Ale třeba kniha z roku 1585 O zachování dobrého zdraví – tam je kapitola O zachování ducha smrdutého, aby lidé věděli, co dělat i nedělat, když na ně přijdou prdíky třeba během důležité hostiny. Další kapitola je o vaření piva, nádherné věci. To všechno už tehdy řešili. Krásné je i první vydání kuchařky Leny Rettigové z roku 1826, zajímavá je první česky psaná kuchařka z roku 1803 od šéfkuchaře hraběnky Netolické Václava Pacovského. O něm se dneska moc neví, ale on byl největší psavec, nejvíce vydávaný, hned po Leny. Mám rád i miniatury, knížečky, které jsou méně než 5 centimetrů veliké. Těší mě je sbírat.
V kuchyni máte spoustu vařeček a jiného náčiní, zdá se tedy, že sbíráte i to. Proč máte všechno 10x?
No já vůbec nevím, proč je tady toho tolik, asi se to nějak nastřádalo.
Sedíme u dlouhatánského jídelního stolu, ten má určitě příběh.
Je to smrk, ale z krovu staré Štvanice, kde se bruslilo. Já pod tím bruslil. Moje maminka taky, moji babičku tam učila bruslit prababička Tonička. Mám na ruce jizvu, upadl jsem na velkém kluzišti, přejeli mi ji, ale měl jsem zmrzlé ruce a necítil jsem to. Zjistil jsem to, až když už jsem jel několikáté kolo – a tam na ledě krev, tak mi došlo, že to krvácím já.
Zahrada vypadá jako relaxační, moc práce jste si na ní nevytvořil...
Jak jako práce, jako povytahovat ředkvičky? Vždyť se dají koupit! Bylinky jsou tam, ale ty zasazuje, povytahuje a hladí moje žena Janička. Já je jen házím do pánví.
Takže na zahradě ležíte a relaxujete?
Já když relaxuju, tak si lehnu kamkoli. Ale grilujeme rádi, chodí k nám kamarádi…
K tomu se váže i podpisový sloup?
Opět se kolem mě přehnal příběh starého divadla Semafor. Tam byly po každé straně, pokud si vzpomínám správně, 4 sloupy, mezi nimi hlediště. Ty sloupy byly podepsané legendami, třeba tam byl Louis Armstrong, byly tam mraky nádherných podpisů. Já jsem na Semaforu vyrostl a ty sloupy mě fascinovaly. A tak ve mně zaparkovala myšlenka a nedala mi spát, a tak jsme si tady taky podpisový sloup udělali. Jmenuje se Semafor. Podepisují se na něj kamarádi, které máme rádi, a tak jsou pořád s námi.
