„Dohromady jsme měli ve stanici 400 ježků, Mnohé nám lidé donesli omylem, protože se jim zdáli malí. Ty jsme po odblešení a odčervení zase poslali ven. Zůstali u nás jen malincí a třeba zranění,“ vysvětlila Marcela Orlová.

Podle ní je starost o ježky proto tolik drahá, že jim stále musí být k dispozici jeden pracovník. K jídlu mívají kočičí konzervy, maso, musí se čistit, odčervovat a je nutné jim topit, aby byli v teple.

Jsou to samotáři

Před vypuštěním ještě několik týdnů ježci pobyli v prostorné voliéře, zvykali si na přirozenou potravu a pomalu se adaptovali na venkovní podmínky.

Pak je ochránci zavezli do míst, kde se jim bude dařit a sledovali jejich první a opatrné krůčky na svobodě. Ježci jsou po většinu života samotáři. Pohybují se na území až několika hektarů a při cestě za potravou urazí stovky metrů.

Dvě třetiny mláďat nepřežijí

Přibližně dvě třetiny ježků zahynou během prvního roku života. Jde o normální, přirozený jev. Může za to napadení parazity, predátoři, infekční choroby nebo jen skutečnost, že na svět přijde slabý jedinec, který nemá šanci v přírodě obstát. Ježka, zvláště mladého, dokáže ulovit liška, psík mývalovitý, výr i jestřáb.

VIDEO: Ježek je často i domácím mazlíčkem.