Krátce po revoluci začali pracovníci sociálních služeb narážet na naprostý nedostatek zdravotní péče pro lidi bez domova. Tito lidé často nemají žádné pojištění a kvůli předsudkům se k běžnému lékaři bojí přijít. Proto už tehdy vznikla první ordinace praktického lékaře pro osoby bez domova v České republice, kterou založil Ilja Hradecký, zakladatel neziskové organizace Naděje.

Právě lidé bez domova žijí rizikovým životním stylem, a proto je nutné zpřístupnit kvalitní primární péči. „Zanedbávání zdravotního stavu a primární zdravotní péče vede v principu ke třem nežádoucím výsledkům. Nezvratné poškození zdravotního stavu, který způsobí trvalou invaliditu, přetěžování integrovaného záchranného systému a příjmových ambulancí s ekonomickým dopadem a ohrožení většinové populace v případě šíření nepodchycených infekčních chorob,“ vysvětluje Andrea Pekárková.

Chybí peníze

Podle Pekárkové by ordinace pro chudé měly být v každém krajském městě, to je ale zatím hudba budoucnosti. Organizacím na ně chybí finance. „V tuto chvíli Armáda spásy nemá žádný oficiální zdroj na tuto péči. Protože ale zdravotní péči i nepojištěným osobám poskytovat chceme a tito lidé se na nás s důvěrou obracejí, musíme hledat alternativní zdroje. Nyní nám s financemi pomáhá například kampaň Ošetřenka, která funguje na podobném principu jako Nocleženka,“ vysvětluje lékařka

„Domnívám se, že je nutné, aby pro hrazení péče za tyto osoby ve všech zdravotnických zařízeních existoval fond ministerstva zdravotnictví, ze kterého se tato péče bude hradit. Samozřejmě by to obnášelo vytvoření metodiky, která určí, v jakém rozsahu bude tato péče hrazena – například by se jistě nejednalo o rehabilitační péči, ale spíše o nutnou základní péči,“ dodává. Právě Ošetřenka pomáhá hradit jak některé úkony, tak především zdravotnický materiál a léky, na které lidé bez domova nemají peníze.

Málo lůžek

Pekárková také vidí  velký problém v naprostém nedostatku lůžkové péče pro lidi bez domova. „V České republice není dostatek azylových domů s ošetřovatelskou službou. Takový je jen jeden, a to v Praze. Jeho kapacita nestačí. Absenci těchto služeb pak často nahrazují LDN, což je pro všechny nevyhovující. Kromě většího počtu azylových domů s ošetřovatelskou službou by pomohlo také navýšení počtu Domovů Přístav, které řeší zdravotně-sociální problematiku bezdomovectví v dlouhodobém horizontu.“

Nízké platy

Problém je však také v otázce platů. Organizace nemohou konkurovat běžným zdravotnickým zařízením, i proto je zájem lékařů a sester tak malý. „Sestry, které pracují pro nestátní organizace, měly v minulém roce na výplatní pásce průměrně o 16 381 korun méně než jejich kolegyně z organizací příspěvkových. Roční odměna zdravotních sester v neziskovém sektoru je tak až o 200 000 Kč nižší. Nerovné nastavení tak vede k malé motivaci k nástupu do práce v neziskovém sektoru a neustálému nedostatku tohoto druhu personálu,“ uzavírá Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy

Fotogalerie
49 fotografií